Během posledních dní došly do redakce Krkonošského deníku hned dva dopisy, týkající se rekonstruovaného náměstí. Jeden z nich, který napsal zastupitel Václav Vodochodský, se vyjadřoval k rekonstrukci měšťanského domu č.p. 83. Ten druhý přišel od Nasika Kiriakovského a kritizuje přestavbu náměstí: „Kolik dalších generací se bude muset smířit s ´novou´ podobou svého náměstí, které je ukázkou absolutně nevyvážené kompozice levných pozinkovaných architektonických prvků, kde všemu dominuje katastrofální kvalita provedených stavebních prací, která změnila celý prostor na vydlážděný stavební dvůr,” píše v něm mimo jiné a poukazuje na to, že nebyla při rekonstrukci vypsána architektonická soutěž na novou podobu náměstí.

To ve středu potvrdila i Radmila Fiľakovská, vedoucí odboru rozvoje a investic královédvorské radnice. „Architektonická soutěž musí být organizována Architektonickou komorou a má svá pravidla. Vyžaduje nemalé finanční prostředky, takže po dlouhých poradách zastupitelstvo dospělo k rozhodnutí, že touto cestou nechce jít. Vypsána tak byla soutěž o zpracování studie a tím pádem jsme ušetřili řádově stovky tisíc korun,” vysvětlila.

Ach, ty lavičky

Asi nejvíce se mezi lidmi hovoří o umístění laviček na náměstí, které nejsou tradičně do kruhu, ale na dvou místech v takových shlucích. Na lavičky se dotazovali občané starostky Edity Vaňkové i na stránkách města a debata se strhla také na sociálních sítích, kde jedna z diskutujících dokonce napsala: „Tak co přátelé, sraz na námku, zády k sobě?”

Fiľakovská však říká. „Dokud lidé lavičky nevyzkouší, neměli by zase až tak kritizovat jejich nefunkčnost, protože myšlenka byla dobrá.”
Místostarosta Jan Bém původní záměr osvětlil takto: „Lavičky měly být navolno, aby kdo přijde, si je mohl otočit, jak bude potřebovat. Obávali jsme se ale, že by je mohl někdo ukrást, tak se nakonec lavičky připevnily k zemi. To je možná to, co se lidem nelíbí, nepůjde s nimi hýbat. Možná dojde k určité úpravě, uvidíme,” připustil Bém.

Sedm variant

V rámci studie bylo vypracováno sedm návrhů na rekonstrukci dvorského náměstí a řešilo se především, jak bude koncipováno z hlediska dopravy. „Dříve bylo náměstí jako velký kruhový objezd, všude stála auta, mezitím se proplétali chodci a nebylo to ani bezpečné,” poznamenala Fiľakovská a pokračovala: „Nakonec jsme vybrali variantu, která velkou středovou plochu náměstí připojila k pěší zóně Revoluční ulice. V současnosti je tak jen jeden vjezd a dva výjezdy z náměstí.”

Co se týká parkování, pro řidiče je připraven systém časového omezení. „Kdo přijede, bude zde moci stát hodinu a tento čas si nastaví na parkovacích hodinách ve voze. Pokud to bude déle, bude možné jej pokutovat,” vysvětlila Fiľakovská.

Dominanta náměstí

Zastupitel Václav Vodochodský se do vedení města "opřel" kvůli rekonstrukci měšťanského domu na náměstí, v němž je nyní umístěna Základní umělecká škola. "Západní střešní krajina domů je rekonstrukcí měšťanského domu č.p. 83 trvale esteticky vážně poškozena. Je to důsledkem zejména neúcty ke klasické městské architektuře a urbanismu a dnešního podnikatelského a stavebního boomu v intravilánech města," píše mimo jiné ve svém prohlášení.

Radmila Fiľakovská s ním však nesouhlasí. „Myslíme si, že rekonstukce je velice povedená. Je dobře, že se do budovy peníze nainvestovaly a bude jí využívat ZUŠ. Kritika říká, že dům je nyní příliš velký, zde připouštím trochu pravdy. Ale pro účel, který jsme potřebovali, by menší nestači dům nestačil. myslím si, že sem budou chodit rodiče s dětmi a spousta dalších lidí na kulturní akce. Aby se sem všichni vešli, jetřeba mít určitý počet učeben, koncertní sál a další. Budova je tedy skutečně udělaná nejmenší možná, aby byla funkční," uvedla Fiľakovská. Nemyslí si také, že by velikost stavby překážela, protože budova je jen o trochu vyšší než její přímý sousedi, navíc střechy původních domů jsou výš. Starostka Dvora Králové Edita Vaňková říká, že dům je nyní dominantou náměstí.

Rekonstrukce náměstí začala na jaře loňského roku. Celková investice se pohybuje okolo 80 milionů korun, město na projekt dostalo dotaci, která činila více než 90 procent celé částky. Slavnostně bude náměstí otevřeno zřejmě na jaře. Než bude totiž stavba definitivně předána, je třeba odstranit všechny nedostatky. „Nebrání provozu. Jsou to detaily na betonových lavičkách, na vpustích kanalizace a další, ale je toho mnoho,” dodala Fiľakovská.

Město se chová trestuhodně

Veřejná architektonická soutěž pro Dvůr Králové nad Labem pojem neznámý

Jak bylo naplánováno, tak bylo provedeno. O čem že je řeč, no přece o rekonstrukci náměstí TGM ve Dvoře Králové nad Labem. Místní radnice dokončuje nekonečnou stavbu, která vstoupila do života takřka všem občanům města a to za A příjemně nebo za B nepříjemně. Troufám si říci, že pro 99,9 % obyvatelstva města to bylo jen a jen za B.

Tato stavba se zapíše do historie města jako hmatatelný a skutečný důkaz neskutečné neschopnosti a hlouposti současných a minulých zastupitelů města. Kdo jim dal právo beztrestně a zejména nekvalifikovaně rozhodovat a tím pádem měnit po staletí se tvořící architektonický a urbanistický výraz svého centrálního náměstí, které se historicky „měnilo“ jen v dobách totality. Kolik dalších generací se bude muset smířit s „ novou“ podobou svého náměstí ,které je ukázkou absolutně nevyvážené kompozice levných pozinkovaných architektonických prvků, kde všemu dominuje katastrofální kvalita provedených stavebních prací, která změnila celý prostor na vydlážděný stavební dvůr. Nepochopitelně osvětlené stromořadí tvoří spíše laciné kulisy připomínající Potěmkinovy vesnice, které v zimním období ještě více zdůrazní potemnělou atmosféru celého náměstí vytvářenou z nevhodně navržených a špatně vybraných typů osvětlovacích těles. Výsledkem celé rekonstrukce je fakt, že projektant ani zhotovitel nesplnili zadaný úkol a došlo pouze k znehodnocení veřejných peněz, pro Město Dvůr Králové nad Labem v uplynulých letech tak typické.

Jak je vůbec možné, že za posledních dvacet let novodobé historie nebyla vypsána Městem Dvůr Králové nad Labem ani jedna veřejná architektonická soutěž, rekonstrukci náměstí TGM nevyjímaje.

Vždyť cílem každé architektonické soutěže je získat pro investora co nejlepší návrh (řešení) stavby. Dalším důvodem k takové soutěži je, že jejímu vypisovateli v našem případě Městu Dvůr Králové nad Labem přináší ničím nenahraditelný zisk v podobě propracování úkolu z mnoha pohledů ze strany soutěžících architektů. Pestrá paleta nápadů, kreativních architektonických návrhů je následně vyhodnocená početnou porotou složenou z nezávislých architektů, urbanistů, odborníků na památkové otázky a vybraných zástupců investora. Samotným hodnotilem se mohou stát také všichni občané Města Dvora Králové nad Labem, když jsou jim soutěžící architektonické návrhy předloženy k laickému posouzení. Toto vše je možné udělat v předstihu před vlastní realizací plánované stavby a předejít tak situaci, ve které se dnes nacházíme, že provedená stavba pobuřuje svoji kvalitou jak odbornou tak laickou veřejnost. Nedopusťme, aby se tato situace v budoucnosti opakovala například v případě schválené „rekonstrukce“ autobusového nádraží, kde byla na zastupitelstvu předkládána absolutně nesmyslná, architektonicky a urbaninisticky neřešená studie.

Doufám, že tento můj otevřený dopis nezapadne v nezájmu o „věci veřejné“ a bude dostatečným impulzem pro všechny občany Dvora Králové nad Labem.

Rozhořčený občan města Dvora Králové nad Labem

Nasik Kiriakovský
Zastupitel Václav Vodochodský se vyjadřuje k rekonstrukci měšťanského domu v centru

Při vstupu na náměstí T. G. Masaryka ve Dvoře Králové a pohledu západním směrem je možné s naprostou jistotou konstatovat, že západní střešní krajina domů je rekonstrukcí měšťanského domu č.p. 83 trvale esteticky vážně poškozena.

Je to důsledkem zejména neúcty ke klasické městské architektuře a urbanismu a dnešního podnikatelského a stavebního boomu v intravilánech města. Vlastníci nemovitosti v našem případě zapomněli, že i podle Listiny lidských práv a svobod přináší vlastnictví nemovitostí nejen práva, ale i zavazující povinnosti.

Na majetek, v našem případě nemovitost, nepohlížejí jako na kulturní stánek, jehož určité vlastnosti a charakteristiky jsou jednou pro vždy konstantní, ale jako na otevřený systém, který je možno podle potřeb či vkusu libovolně měnit. Projevila se zde úporná snaha o nadužívání a zvyšování užitné plochy či stavby a to přitom zcela bezdůvodně.

Shromažďovacích místností, aul a místností pro cvičení a tanec je ve městě jistě dostatek. Ve snaze o nadužívání došlo k faktickému znetvoření fronty náměstí asymetrickým světlíkem a krásnou atiku podstatně převyšující hmotou střešní nástavby.

Smutné je, že vedle absolutních ztrát na zděděných hodnotách je tato rekonstrukce křiklavým příkladem pokleslé úrovně vzdělání a vkusu nejen stavebníka, ale i navrhujících architektů a koneckonců i schvalujících památkářů. O mnoho lepšího výsledku by bylo možno dosáhnout citlivějším architektonickým návrhem, užitím tradičních materiálů, omezením nadbytečných kubatur.

Projektantům této rekonstrukce evidentně na nenásilném zaintegrování nových prvků do historického prostředí evidentně nezáleželo, je dokonce pravděpodobné, že se z naddimenzovaných světlíků jinak kochají a před svými kolegy nebo obchodními partnery chlubí pohledem na krásu, k jejímuž zničení tak bez skrupulí přispívají.

Václav Vodochodský, zastupitel Dvora Králové