Jsou pacientům nejblíž, často je za desítky let důvěrně znají. Praktičtí lékaři mají ve zdravotnickém systému zásadní roli. Obsazování některých míst ale není jednoduché. Mladí se do málo atraktivních lokalit nehrnou.

„Praktiků na hranici důchodového věku je v regionu dost a sehnat náhradu třeba sem, do malého města v horách a na hranicích, bude velký problém," předpovídá Tomáš Rousek ze Žacléře. „Sám už je tři roky v důchodu, ale opustit ordinaci se zatím nechystá. „Volné místo vzniká až úmrtím lékaře," říká jen s mírnou nadsázkou.

Najdou se ale i tací, kteří jdou proti proudu a před stěhováním do větších měst upřednostňují venkovské ordinace. Jednou z nich je Marie Klepačová, která střídavě ordinuje v Dubenci a v Doubravici u Dvora Králové. „Je pravda, že spousta věcí by asi byla ve městě jednodušší. Zatím jsem ale nikdy vážně neuvažovala o tom, že bych z obcí odešla," říká lékařka. „I jiní kolegové na vesnicích dál zůstávají. Mě těší, že tu jsou slušní lidé, a i proto si myslím, že si doktora zaslouží. Kdyby v obci lékař nebyl, spousta pacientů by zřejmě měla problém," říká Marie Klepačová.

Problém s hledáním lékařů hrozí i u pediatrů. V trutnovském okrese jich je 27, polovina ale v důchodovém věku. A zájem mladých není velký.

Lékařů na hranici důchodového věku je hodně. Kdo je nahradí?

Akutní nedostatek praktických lékařů v krkonošských okresech zatím nehrozí. Ale to se vzhledem k věkovému průměru mnohých doktorů může změnit.

MLADÝCH MOC NENÍ

„Polovina pediatrů na Trutnovsku je v důchodovém věku. A mladí se do oboru zrovna nehrnou, hledají něco atraktivnějšího. Situace je na hraně, únosnost zajišťují doktoři, kteří by si již mohli užívat zaslouženého odpočinku," potvrdila Dagmar Paverová, která se stará o mládež v Žacléři. „Až tu skončím, těžko sem někoho seženou. Podobná situace už nastala na Broumovsku, kam zajíždějí lékaři například z klinik, nebo vypomáhají důchodci. A to není ideální situace, už vzhledem ke znalosti pacientů," dodala.

Problém může být i samotné převzetí praxe. „Když skončíme a nikdo ji nepřevezme, zdravotní karty přejdou do archivu v Hradci Králové. Případný nástupce si je musí vyžádat. Větším problémem jsou ale nové smlouvy s pojišťovnami. Pokud by usoudily, že třeba v Žacléři stačí místo dvou lékařů jen jeden, další prostě neuzavřou. Je to relativně běžná praxe, ušetří tím," vysvětlila Zuzana Rousková ze Žacléře, která s manželem provozuje ordinaci praktického lékaře pro dospělé.

Jednodušší je situace v případě, kdy lékař funguje jako s.r.o. Nástupce praxi převezme komplet a nové smlouvy uzavírat nemusí.

Důležitý je v každém případě přístup města či obce. S tím má dobré zkušenosti lékařka z Královédvorska Marie Klepačová. S vedením obcí, v nichž působí, se jí daří nacházet společnou řeč. „Na všech vesnicích se určitě ordinace nedají zavřít. Já jsem v pronájmu, obce se mi snaží vycházet vstříc s nájmem. Jen o tom to ale není," potvrdila.

PADESÁT AKORÁT

Skoro celý kariérní život v Turnově pracoval praktický lékař Jiří Severa. Přesluhoval pět let, ale i dnes zaskočí za nemocného kolegu třeba i v okolních místech. S náhradou ale žádné potíže neměl a nástupci přenechal i svoji ordinaci. „Přetlak pacientů jsem pociťoval, neboť jsem měl v databázi 2400 lidí, což je hodně. Za přijatelný denní průměr k vyšetření považuji tak 50 pacientů, pokud se jim máme opravdu poctivě věnovat," řekl.

Praktický lékař Marcel Nesvadba má ordinaci poblíž turnovské Panochovy nemocnice, kde praktikuje necelou desítku let a proto o důchodu logicky nepřemýšlí. Po prvotních organizačních potížích jeho klientela dosahuje 2500 lidí a také on považuje padesátku pacientů za zdravou denní normu. Přestože jich někdy vyšetří i daleko víc. Podmínky péče jsou podle něj velmi individuální, stejně jako chování a požadavky některých lidí.

Romantika venkovského lékaře? Mladé neláká

Zatímco zájem mladých praktiků mít ordinaci v Praze je obrovský, sehnat doktora například na Sušicko, ačkoli nejde o žádnou problematickou lokalitu, je skoro nemožné. „Podstatná část lékařů se blíží do důchodového věku, nebo už v něm je. Nyní již ale ročně přichází do oboru 200 nových doktorů, což by mělo pokrýt generační výměnu," řekl Deníku místopředseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.

Mladých praktiků je tedy dostatek, je ale třeba najít způsob, jak je motivovat, aby šli do neatraktivních oblastí. Chybí hlavně v pohraniční, sociálně problematických lokalitách nebo tam, kde je obtížnější klientela. Mladí vysokoškoláci do malých měst v pohraničí zkrátka odcházet nechtějí.

Se snahou přilákat je do nejohroženějších oblastí vyhlásil ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) program, v jehož rámci si začínající praktici mohou zažádat o 250 tisíc korun na vybavení ordinace a dalších 250 na plat sestry. Nakolik to situaci změní, se ukáže nejdříve příští rok.

Větší roli by ale podle lékařů měly sehrát i obce a kraje, které nové doktory potřebují. „Například v Německu, kde mají v příhraničních oblastech stejný problém, lékař dostane dotaci na zřízení praxe nebo zvýhodněnou cenu pozemku na stavbu domu," dodává Šonka. Již dnes například Královéhradecký kraj slibuje mladým lékařům jednorázové stipendium ve výši 120 tisíc korun, zůstanou-li další čtyři roky v jejich oblasti. Problém nedostatku doktorů řeší celá Evropa. Na Západě ale mají tu výhodu, že jim „díry" zaplňují kolegové z Východu.

Jednou z příčin generační mezery u praktických lékařů v Česku byl výpadek vzniklý za dob exministra zdravotnictví Davida Ratha, který na čas úplně zrušil postgraduální přípravu mladých lékařů na katedře všeobecného lékařství IPVZ. „Byly to dva roky, kdy neatestoval jediný praktik. Za tu dobu došlo k výpadku zhruba 300 lékařů, což se později projevilo," vysvětluje Šonka. Dalším důvodem předchozího nezájmu studentů medicíny o tento obor byla nízká prestiž tehdejších „obvoďáků".

VÍCE KOMPETENCÍ UŠETŘÍ ČAS I PENÍZE

Oproti době před dvaceti lety se postavení praktického lékaře v našem systému zdravotnictví zlepšilo, ale rozhodně nejsme na úrovni srovnatelné s okolními vyspělými zeměmi. „Praktik stále není stavěn na úroveň, kterou si zaslouží. Nejvíce nás nyní trápí omezené kompetence v předepisování léků. Celkově to pak pociťují hlavně pacienti. Prodlužují se čekací doby, po zrušení regulačních poplatků roste počet návštěv a i kvůli zahlcení administrativou na pacienta nemáme tolik času," říká předseda Sdružení praktických lékařů Václav Šmatlák.

Právě v počtu kontaktů pacienta se zdravotnickými zařízeními patříme k absolutní světové špičce, přitom řadě z nich by se dalo předejít zvýšením kompetencí praktických lékařů. I proto bojují za to, aby mohli předepisovat víc léků a omezit tak přeposílání k dalším specialistům. Chtějí i provádět širší diagnostiku, například ultrasonografické vyšetření, které je pro jejich kolegy v zahraničí běžné.

V okolních zemích, kde se tento obor vyvíjel bez přerušení, má praktik jinou roli, širší kompetence a v celém systému zastává mnohem významnější místo. „Pokud dobře funguje primární péče a je dost praktických lékařů, kteří mohou efektivně a dobře léčit, systému to šetří peníze. Jsou země, kde 80 procent pacientů zůstává v péči praktika, jen 20 procent pokračuje zdravotním systémem dál," uzavírá Šonka.