Vlek areálu U Kostela se točí jako kolovrátek, na verandě restaurantu cinkají napěněné půllitry ostošest. Na konci svahu metají kotouly postavy v historických kostýmech. To nepřijeli herci z Prahy točit historický film z prostředí z Krkonoš, nýbrž účastníci historického závodu rohaček všemožně manévrují za cílem, aby zkrotili tyhle rohaté nezbedy. Ubrzdit tenhle dřevěný nástroj není jen tak. Jakmile se rozjede, natož z prudkého kopce, mění se v nezastavitelnou lokomotivu.

STAROSTA KRALOVAL

Závodních párů se sešlo v srdci Malé Úpy šestnáct. Někteří z nich propašovali do bedýnky, na kterou se při jízdě usadili, i něco ostřejšího. „Je po závodě, tak už vám to můžu ukázat," culil se Andrzej Tomaszewski a odhalil láhev vodky. Na Malou Úpu vyrazil z polské Karpacze, rohačky vytáhl na půdě. „Je to rodinná památka, mají přes sto let," pochlubil se historickými saněmi. „Rohačky jsme si vypůjčili od příhraničního polského města Kowary, kde mají závody velkou tradici," řekl starosta Malé Úpy Karel Engliš, který se rovněž zapojil do sobotního závodění. Zatímco při sjezdu v Kowarech skončil se spolujezdcem Martinem Bučkem diskvalifikován v lese, na domácí půdě kraloval. „Už jsme vyladěný," usmíval se. Aby organizátoři závody zpestřili, doplnili sjezd na rohačkách o nakládání pytlů sena v půlce trati a řezání dřeva na jejím konci. „První místo jsme nečekali. Jízda nám šla, ale řezání dřeva tolik ne," přiznal starosta.

VYŠPERKOVANÝ ÚBOR

O tom, že ovládat historické sáně není jen tak, se přesvědčil na vlastní kůži i Jaroslav Bartoš z Babí. Jízda rychlá, kostýmy krásné, zastavení náročné. „Byl to báječný zážitek. Svezení bylo super. Krásné počasí tomu doplnilo atmosféru," povídal v cíli, když ze sebe oprašoval sníh, do kterého se vrhnul střemhlav. „Jízda byla bezproblémová, nakládání sena v půlce trati taktéž, zabrzdění už bylo rukama nohama, různě jsme popadali," líčil závodní okamžiky. Za nejsložitější moment označil řezání dřeva. „To bylo v duchu českého přísloví každý chvilku tahá pilku. To bylo opravdu nejobtížnější," poznamenal. Jaroslav Bartoš s partnerkou Veronikou Blechovou byli v konečném pořadí druzí, za sladění originálních kostýmů by si však zasloužili metu nejvyšší. „Dělám v lesnictví, tak jsem jen hrábnul do svého šatníku. Přítelkyně sehnala hodně hezký úbor, vyšperkovaný do posledních maličkostí v trutnovském Uffu v půjčovně kostýmů," prozradil, jak pár z Rýchor pečlivě přistoupil k přípravě na historické závody. „Když už něco děláme, tak proč jen napůl," glosoval to.

PRACOVNÍ NÁSTROJ

Sobotní rej na rohačkách nechal vzpomenout na dávnou historii, kdy sloužily k převážení sena, dřeva či návštěvníků Krkonoš. Pro ně to byla tehdy ohromná a vyhledávaná atrakce. „Rohačky k Pomezkám patří a vždycky patřily. Byl to pracovní nástroj místních lidí," pravil starosta Malé Úpy Karel Engliš. „Bydlíme na horách a taková akce mi přijde výborná. Bylo by skvělé, kdy se podobné tradice připomínaly a dále udržovaly," řekl Jaroslav Bartoš.