Zvláště pak lidmi, kteří mají v Norsku kolegy a přátele. Mezi takové patří například Jakub Opočenský. Z Osla, kde rok studoval na univerzitě, se vrátil před pár týdny. S kamarády studenty je ve spojení. Událost s ním zacloumala. „Když jsem otevřel noviny a přečetl si ty hrozné zprávy, tak mě to hrozně překvapilo. Hlavně se zabývám otázkou, jak něco takového mohl udělat Nor Norům,“ řekl mimo jiné v rozhovoru pro Krkonošský deník Jakub.

Byl jste doma v podstatě jen pár dnů, když přišly zprávy o výbuchu a následném vraždění v Norsku. Co jste si v tu chvíli pomyslel?
Norové jsou velcí patrioti, chovají se zdrženlivě, drží pospolu. Takže první, co mě napadlo, když jsem otevřel noviny a přečetl si ty hrozné zprávy, tak mě to hrozně překvapilo. Hlavně se zabývám otázkou, jak něco takového mohl udělat Nor Norům.

Jste v kontaktu s přáteli v Oslu?
Ano. Bavil jsem se s jedním spolužákem z univerzity. Říkal, že nikdo to, co se stalo, nechápe. Jsou z toho velmi zaskočení. Na ostrově měl navíc zrovna on pět svých přátel. Naštěstí žádný z nich nebyl zabit. Tři prý byli zraněni a dvě kamarádky leží v nemocnici. Snad to není nic vážného.

Jak se mladí lidé teď v Oslu cítí? Mluvíte o tom?
Jsou ve velkém šoku, ale navzájem se povzbuzují. Třeba na Facebooku všichni lidé z Norska, které mám zařazené mezi přáteli, mají u svých profilů norské vlaječky a vyjadřují kondolence rodinám, které přišly o děti. Myslím, že ne všechny národy by tu sounáležitost daly tak najevo. Tam se všichni scházejí, zapalují po večerech svíčky na náměstí. Stejně, jako umí dát najevo společnou radost, když třeba nějaký sportovec vyhraje mistrovství světa.

Co vás ještě překvapilo?
Popravdě řečeno, tak zásah policie a záchranářů. Na to, jak je Norsko bohatá a rozvinutá země, je až do nebe volající, jak dlouho těmto složkám trvalo, než se dostaly na ostrov, vzdálený od Osla zhruba 80 kilometrů. Nedokázaly tam být dřív než novináři, což mi přijde svým způsobem dost skandální.

Čím to je, co myslíte?
Tak určitě nikdo nečekal, že se stane něco tak šíleného. Všichni byli zřejmě velmi zaskočeni. Mám k tomu však jeden postřeh. Můj kamarád se snažil v Oslu dostat do armády, ale ani po čtrnáctidenním náročném testování se mu to nepovedlo. Norové jsou pyšní na své elitní a policejní jednotky, a tak mi přijde divné, když pak nezvládnou takovouhle záležitost. Policistů je jinak ve městě hrozně moc. Každý večer někde hlídkují.

Poznal jste Nory zblízka, jací jsou?
Pobýval jsem i v několika rodinách, takže jsem měl příležitost poznat jejich životní filozofii. Půl roku jsem také trénoval děti v lyžařském běžeckém oddíle. Norsko je bezkonfliktní země. Ale je pravda, že tam mají velké množství přistěhovalců. Obyvatelé z toho nejsou příliš nadšeni a i já tím byl dost překvapen. Když jsem se bavil s rodiči dětí, dokázali se otevřít a byli hodně dobrosrdeční. Říkali, že se jim moc nelíbí, jak je jejich vláda k přistěhovalcům benevolentní. Vnímají rozdílnost kultur, s některými národnostmi mají problémy.

Co jim nejvíc vadí?
Říkali třeba, že před hospodářskou krizí byli pro Nory přistěhovalci levnou pracovní silou, kterou tam potřebovali. Ale teď Norové ztrácejí práci a dívají se na cizince trochu s despektem. Veškerý život pulsuje v Oslu a jeho okolí. Tam je veškerá koncentrace lidí. S přistěhovalectvím stoupá ve městě i kriminalita.

Vy jste na začátku rozhovoru říkal, že nejvíce vás a zřejmě i vaše přátele překvapilo, jak to mohl udělat Nor Norům.
No právě. V Oslu je například hodně zastánců islámu a spíše se dalo čekat, že by nebezpečí mohlo hrozit z této komunity. Na tohle nebyl připravený nikdo.