Chtěli si připomenout slavnou historii instituce, která se zapsala nejen do života města, ale i celého státu. Pozdravit je přišli zástupci Libereckého kraje, města Turnova i hosté ze zahraničí.

Škola utvářela život studentů i města

„Se zdejší školou se spojil i můj život. Přestože jsem studovala historii a pracovala v muzeu, tuto školu absolvoval můj muž, příbuzní i mnoho mých přátel a známých. Řada z nich je dodnes aktivních a působí například v komisích města i turnovském rodáckém spolku," uvedla v závěru zdravice starostka Turnova  Hana Maierová a zároveň  podotkla, že škola tehdy utvářela i život města.  Jaroslav Podzimek, náměstek hejtmana Libereckého kraje, ocenil nejen vitalitu dnes letitých absolventů, ale především přínos jejich a samotné školy dřívějšímu potravinářskému průmyslu.

Náměstek ocenil pomoc průmyslu

„Pomáhali jste v důležité době naši zem zásobovat veškerými potravinami, vytvářet pracovní místa a udržovat zdejší krajinu.  Například v semilském okrese se dodnes vyrábí třikrát tolik mléka, než v Jablonecku a Liberecku dohromady. Ne všechno si totiž ze světa dovezeme," dodal náměstek hejtmana uznale. To byl zřejmě důvod toho, proč vedení kraje, města i někteří z politiků a soukromníků nákladnou akci finančně podpořili.

Po nich přítomné pozdravili i nejúspěšnější spolužáci, například spisovatelka Ludmila Kotková, dále proděkanka liberecké univerzity Helena Jáčová, dlouholetý pracovník Mezinárodního centra v Mexiku Jiří Valkoun, docent František Jelínek-kandidát věd, a mnozí další.

Osobnosti vzpomínaly

Zatímco spisovatelka Ludmila Kotková připomenula světové události roku 1952, kdy škola vznikla a podotkla, že všichni tehdejší kantoři byli pro ně autoritami a osobnostmi, které v pohnuté době utvářely i jejich dnešní život, docent Jelínek konstatoval, že škola jim hlavně dala solidní základ k praxi, dalšímu studiu i pozdější kariéře.  „Když jsem se hlásil na veterinární fakultu, zeptali se mě, ze které střední školy k nim jdu. Když slyšeli, že z turnovské a viděli mé vysvědčení, nemusel jsem ani absolvovat přijímací zkoušky," demonstroval. Podobně prý dopadli i jeho další spolužáci.  „Už tady v Turnově jsem byl rozhodnut, že budu ve studiu pokračovat. Požádal jsem tehdy profesora Dalibora Sehnoutku, zda by mě soukromě učil latinu.  „Snad ‚latině?' opravil mě hned kantor, který byl bezvadný lingvista a výrazná osobnost školy. Dodnes se stydím, že jsem tenkrát použil nesprávný pád," rozesmál všechny Jelínek, dnes úspěšný vědec. Mnohé ze vzpomínek se objevily i v brožuře, kterou organizátoři vydali.

Připomněli si letitou historii

Všichni účastníci si prohlédli budovu bývalé školy na náměstí i novější část dnešní „Šperkařské" školy, kde byly dříve ubytovny pro studenty z celých Čech i ze zahraničí. Ke škole dříve patřil i hospodářský statek s kompletní živočišnou výrobou, laboratořemi a také 220 hektarů zemědělské půdy, kde studenti praktikovali. Statek měl i vlastní strojový park pro veškeré zemědělské práce. Další zkušenosti pak získávali na stážích v okolních zemědělských a potravinářských závodech. Než komunisté školu v roce 1981 zrušili, vychovala na 1 800 odborníků, kteří uspěli doma i v zahraničí.  „Mělo by to být mementem pro současnou vládu, která v minulosti podobně likvidovala naše vyspělé zemědělství a odsoudila nás k dovozu potravin, které jsme si dokázali vyrobit lépe a levněji sami," řekl v závěru náměstek libereckého hejtmana Podzimek. Mnohem pravdivěji a zemitěji komentoval tehdejší situaci jeden z účastníků: „Studenti z ostatních středních škol nám říkali Burani, ale my přitom vlastně živili celý národ!"

Otakar Grund