„Bylo to peklo. Veškerý sníh jsme museli mísit s vodou, aby se dal tvarovat, a dělali tak jakousi sněhovou maltu. Práce šla pomalu,“ svěřil se Deníku umělec.

Díky podpoře místních hasičů, kteří mnohatunovou sněhovou hroudu polévali vodou, se nakonec podařilo sochu dokončit. Čtyři dny práce v mrazu ovšem přiměly čtyřiašedesátiletého výtvarníka přemýšlet o tom, kdo bude jednou Krakonoše stavět za něj. Sám prý na to už dlouho stačit nebude.

„Je to pro mě čím dál těžší. Vždyť nahoru za pár let ani nevylezu. Ale následovník se zatím žádný neukázal,“ posteskl si Dufek. Patrně tak dojde na scénář, kdy Krakonoše budou stavět jeho přátelé a on bude jakýsi odborný dozor. „Pomaličku je zaškoluju, nechávám je dělat i některé detaily, které dřív náležely jen mně,“ vysvětlil.

To, co stavbu Krakonoše znepříjemňovalo, totiž mráz, ji ale paradoxně pomůže déle udržet při životě. Socha bude pomaleji odtávat a navíc vydrží i zátěž dětí, které na ni šplhají. „Už teď, tři dny po dokončení, má socha zničené boty. Budeme se muset vrátit na místo a opravit to,“ doplnil výtvarník.

Sochu Krakonoše staví Josef Dufek pravidelně na Masarykově náměstí v Jilemnici od roku 2000. Letos odhaduje, že pokud přijde masívnější obleva, vydrží Pán hor ještě týden. Na výpravu do bezmála šestitisícového městečka je proto minimálně kvůli možnosti spatřit sedmimetrového Krakonoše nejvyšší čas.

Tomáš Lánský