Tentokrát jsme položili pár otázek Paulině Skavové, sochařce a kurátorce výstav galerie Společenského centra Uffo.

Kdy jste se začala zajímat o umění?
Zajímám se o něj v podstatě odjakživa. Už od mala jsem kreslila a malovala. Vedla mě k tomu moje maminka.

Jak vzpomínáte na svá studia a profesora Karla Nepraše?
Na akademii vzpomínám stále, je to má alma mater. Studium bylo úžasné, nejen díky této instituci, ale především díky lidem, které jsem tam poznala. Na pana profesora vzpomínám často a stále budu. Byl to výborný člověk a umělec. Často si vybavuji jeho rady, které nám dával. Jako například „nestavte domy, dělejte sochy". Chybí nám.

Kde hledáte inspiraci k tvoření soch?
Inspirací mi jsou moje vlastní zážitky. Různé dojmy, ze kterých si vytvářím příběh. Mám ráda, když má socha příběh, i když ho divákovi neprozrazuji.

Jak moc je těžké se v dnešní době uživit uměním?
Uživit se uměním v dnešní době je také tak trochu umění. Sochařina je dřina a pro ženu ještě větší, nicméně vůbec nelituji a neměnila bych. Jsem šťastná, když pracuji, a je to jedna z věcí, kterou mám napořád. Díky trpělivosti, štěstí a píli jsem dnes v situaci, kdy mám krásné zakázky. Není jich mnoho, ale jsou. Jsem zastoupena ve sbírkách Národní galerie a mám pár sběratelů. Mám vlastně velkou kliku.

Jak jste se dostala k práci kurátorky výstav v Galerii Uffo?
Skoro bych řekla, že to byl osud. Je to skvělá práce. Uffo je skvostný prostor a ke všemu mám báječného šéfa Libora Kasíka. Tvorba je osamělá činnost a díky práci kurátorky výstav v Uffu mám příjemné společenské vyžití. Sledovat současnou scénu je pro mě studium. Baví mě sledovat posuny i různé vztahy mezi umělci.

Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
Za největší úspěch považuji to, že mohu dělat práci, která mě baví.

Co děláte ve volném čase? Jaké jsou vaše koníčky?
Mám koně. Nedávno jsem si začala plnit jeden svůj dětský sen v podobě krásného bělouše. Snažím se sportovat. Sport je pro mě terapie. Volného času mám ale málo.

Musíte kvůli práci často zanedbávat rodinu a své blízké?
Bohužel ano. Práce a rodina jdou špatně dohromady, proto mám ateliér mimo svůj domov. Doma jsem v Písku a v Trutnově pracuji.

Jakou letos plánujete dovolenou? Máte ji radši aktivně strávenou nebo spíše pravý relax?
Mám ráda obojí, i když slovo dovolená nemám ráda. Mám ráda výlety a cestování. Prázdniny mám ve znamení práce, krom jiného si myslím, že to naše středoevropské léto je příjemné. Na delší cestu se chystáme s přítelem v listopadu a to do Asie, která mě očarovala kulturou a jídlem.

Kam se můžeme v nejbližší době přijít podívat na vaše výtvory?
V současné době vystavuji v v Muzeu hlavního města Prahy, je to společný projekt Ekecheiria s Jiřím Sozanským, Davidem Vávrou, Ivanem Komárkem a Charbelem Ackermannem. V Písku od úterka vystavuji s malířem Janem Gemrotem.

Kde jste přišla ke svému zajímavému jménu?
Křestní jméno mi dala maminka, která je Polka. Přesto mě často lidé počešťují. Příjmení jsem si nechala před lety změnit ze Škávové na Skavovou. Bylo to v době, kdy jsem studovala ve Švýcarsku a vypadalo to, že tam budu pobývat častěji. Chtěla jsem si tedy zjednodušit život, paradoxně jsem si to tak trochu zkomplikovala tady v Čechách.

VLADIMÍRA JUNKOVÁ