V Africe mají dva mladí samci a jedna samice pomoci rozšířit populaci zdejších nosorožců. V rámci mezinárodní akce doplní stávající skupinu asi deseti nosorožců, chovaných na přísně střeženém oploceném území s rozlohou přes 42 km čtverečních.

Nosorožce doprovází zkušený ošetřovatel ze ZOO Dvůr Králové Jan Žďárek, v Tanzanii na ně bude čekat také ředitelka Dana Holečková. S nosorožci cestuje také jihoafrický veterinář a jeden z největších odborníků na nosorožce na světě Peter Morkel a britská ošetřovatelka Berry White, která se věnuje dlouhodobě péči o nosorožce v Evropě i v Africe. Jihoafrický expert nám poskytl rozhovor, ve kterém přibližuje problém ochrany zvířat.

Jak jste se dostal k péči o zvířata a hlavně o nosorožce?
Narodil jsem se v Zimbabwe, vystudoval jsem jihoafrickou univerzitu a stal se veterinářem. Prvních deset let jsem pracoval v Namibii, kde jsem získal první znalosti o nosorožcích. Později jsem dělat veterináře v národním parku Etoscha. V dalších letech jsem dělal zakázky také pro Kruegerův národní park v Jihoafrické republice. Co se týká nosorožců, podílel jsem se na převozu nosorožců do Tanzanie do kráteru Ngoro Ngoro a parku Komazi. Dostal jsem nabídku od Frankfurtské zoologické společnosti a působil jsem šest let v Ngoro Ngoro, kde jsem se staral o nosorožce. V následujících letech jsem se věnoval péči o bílé i černé nosorožce v řadě zemí Afriky.

Co bylo cílem vaší návštěvy v královédvorské zoo?
Připravit trojici mladých nosorožců černých na transport do Afriky. Je to zvláštní situace. Tady u vás je dostatek kvalitních zvířat, která potřebujeme na oživení chovu v Africe. Černí nosorožci jsou velmi ohroženým druhem. Na světě jich jsou asi čtyři tisíce, sedm set padesát kusů z toho je ve volné přírodě. Zajímavé je také to, že to jsou zvířata, jejichž prapradědové tu žili, byli odchyceni, odvezeni do Dvora a jejich potomci se do Afriky teď vrací.

Jak se vám vůbec zdejší zoologická zahrada libí?
Nechtěl bych, aby to vypadalo, že to říkám proto, že tu teď jsem. O zdejší zoo jsem slyšel už dříve. Měl jsem možnost porovnávat a tady je to skutečně nejhezčí a nejpříjemnější. Nejen podmínky pro zvířata, ale jsou tu také odborníci, kteří práci s nosorožci rozumí.

Co si má člověk představit, když mluvíte o tom, že musíte připravit zvířata na cestu?
Jedná se nejprve o teoretickou přípravu transportu, jednání. Důležitější je vlastní příprava zvířat. Černí nosorožci jsou velice náladoví, agresivní a rychle mění svojí náladu. Zdejší nosorožci jsou příjemní, jsou zvyklí na zvířata i na to, že se s nimi pracuje. Stále to jsou ale divoká zvířata. Proto je třeba všechno si předem vyzkoušet, aby například nenastal nějaký problém tisíc metrů nad zemí, při transportu. Prostě se musíme připravit na všechny možné alternativy.

Budete s dvorskými nosorožci pracovat i v Africe?
Ano, je nutné s nimi pracovat i v novém domově. Nejde je jenom vypustit. Musíme je připravovat na změny, které je čekají. Proto tu je moje kolegyně Berry White, která se jim věnovala tady a stejný úkol ji čeká i v Africe. Není to jednoduché. Aby se zvíře skutečně cítilo jako doma, trvá to jeden až dva roky. Teprve potom nebude k rozeznání od zdejších nosorožců.

Jaké máte pocity ze své práce, zachraňuje druhy, kterým díky člověku hrozí vymření?
Samozřejmě to jsou skvělé pocity. Na druhou stranu je to velice stresující a člověk je vždycky rád, když jsou zvířata na svém místě a transport skončil.

Určitě to není váš první transport do Afriky. Kolik převozů zvířat máte už za sebou?
Nějakého toho černého nosorožce jsem už převezl, z Evropy do Afriky asi šest, stejný počet z Afriky do Ameriky a Evropy. A v rámci afrického kontinentu to bylo asi pět set zvířat. V nejbližší době se chystám na transport ze severní do jižní části Namibie, který připravuje tamní vláda. Kromě toho jsem uspával asi tisíc nosorožců.

To vypadá, že už se asi nemáte co v tomto oboru učit?
Ne, učíte se pořád. I při práci v místní zoo jsem se naučil několik věcí, které jsem dosud neznal.

Celou dobu se tu bavíme jenom o nosorožcích. Zabýváte se také jinými zvířaty?
Ano, ale asi osmdesát procent mé práce jsou nosorožci. Nedá se říct, že bych si je vybral, nosorožci si vybrali mě. A musím říct, že by mě nikdy nenapadlo, že právě oni se stanou mým osudem. Věnuji se jim už třiadvacet let.