Josef Smutný stojí u vstupu do bývalého pivovaru a s obdivem si prohlíží zachovalou pískovcovou desku s velkým erbem a vyrytým historickým nápisem. „Pochází z roku 1602. Je to erb rodu Kateřiny z Valdštejna, která zámek v Rudníku vlastnila. Byla sestřenicí Albrechta z Valdštejna, který po ní zámek zdělil a chvíli mu patřil,“ říká architekt Smutný.
Vzácná deska zdobí vstupní budovu do areálu. Dříve to byla vrátnice státního statku, který měl v původním zámku kanceláře. Pracovníci si tam chodili ještě na začátku 90. let pro výplaty. Do jednoho z domů, přestavěného na penzion a kanceláře, jezdí na dovolenou rekreanti. Ostatní budovy čeká ale ještě dlouhá cesta k opravě a využití.
Zatím jen holé stěny
Nejblíže tomu je právě vstupní objekt někdejší vrátnice. Je vyklizený a vyčištěný, zatím tam ale jsou jen holé stěny. „Zatím mu říkáme RU číslo 1. Uvidíme, jestli to nakonec bude pekárna, kavárna, vinárna či kovárna. Prostor venku před pivovarem chceme otevřít pro stabilní farmářské trhy,“ nastiňuje představy majitel.
„V červnu a červenci jsme pohnuli s dalšími, především zemními pracemi v areálu pivovaru i na návsi. Tradičně v létě zveme veřejnost na prohlídky pivovaru. Od 4. do 7. srpna si můžou lidé přijít dát krásně vychlazené víno, kafe i prosecco,“ láká architekt do nevšedního areálu kdysi slavného pivovaru, kam si pro pivo jezdily pivovarské povozy z Prahy, Plzně i Bavorska. Největší rozmach zažil pivovar v době, kdy patřil firmě J. A. Kluge. Ta ho získala ve Frankfurtu nad Mohanem na burze v roce 1880. Díky těmto majitelům začal pivovar významně ekonomicky růst.

Pražská společnost architekta Josefa Smutného Ilex desing se nejprve starala o zchátralý areál jako správce, na začátku roku 2021 ho odkoupila od nizozemské firmy DC Capital. „Byl to můj klient. Jednou mi zavolal, že má problém v Rudníku. Ani jsem to tady neznal. Chtěl, abych pivovar prodal,“ vysvětluje Smutný, jak přišel k pivovaru v Rudníku.
„Nikdo ho nechtěl koupit. Pět let sem jezdili lidé. Někteří se otočili hned, jak areál viděli. Čeští developeři to nechtěli proto, že by museli investovat stovky milionů do kulturní památky, u které všechny procesy trvají dlouho. Pivovar jsme nabízeli i v zahraničí,“ dodává.
Byla to výzva
Pivovar nakonec skončil v rukách Smutného. „Investoval jsem tam už v době, kdy to ještě nebylo moje, a dělali jsme správce areálu. Památkovou péčí se zabývám, pro mě to byla výzva dohadovat se s památkáři, co s tím,“ tvrdí.
Jeho plány ovšem zadupal covid, který přinesl velké ztráty. „Pomalu, postupnými kroky a vlastní manuální činností pracujeme na vylepšení prostředí areálu. Peníze nejsou, banky dávají peníze za šílených podmínek. Budeme ale pokračovat. Člověk se se situací sžívá, hledáme řešení pro budoucnost,“ říká Smutný.
„Začali jsme tím, že musíme očistit hrany domů, abychom se dostali na základy. Objevili jsme původní pivovarskou podlahu na dvoře, zápraží, kamenné okapy. Odhrnuli hromady suti,“ popisuje pracovní náplň.

Zatímco čelní budovu původního zámku považuje za objekt odsouzený ke zbourání, prostory pivovaru nabízejí různé možnosti využití. „Zámek je starý. Přestože jsem architekt, tak nevím, jak ho zrekonstruovat. To je objekt na zbourání. Pivovar se nemusí transformovat na obytné sídliště nebo hotel. Možná zůstane kulturním prostorem, pak by musel pomoct stát nebo obec. Zatím nemám domyšlenou představu, jak tak vzácný objekt využít. Našlapuji velice opatrně. Mohl bych udělat studii na hotel nebo byty a zítra to jít prodat, ale to ještě nechci. Sleduji změny společenských potřeb v nové době, zajímá mě, jak nastavit projekt,“ rozebírá situaci s tím, že nemá zatím úplně jasnou představu o využití pivovaru v Rudníku.
„Největší hodnotu má pro mě industriální část pivovarského domu. Tam jsou čtyři prvky, které jsou z historického pohledu absolutní vzácnost a byly unikátem v tehdejším Rakousku-Uhersku. Ve své době to byl moderní pivovar,“ dodává.
Ačkoliv do areálu investoval Josef Smutný už 18 milionů korun, zatím jde obnova pomalu. „To je pořád kapička oproti půl miliardě, kterou byste potřeboval na to, abyste dal areál do pořádku. Ale baví mě to tady. Když tady nejsou hosté, tak sem jezdím jako na chalupu,“ pousměje se majitel bývalého pivovaru.