Malé plameňáky v jejich prvních týdnech života chovatelé krmili a chodili s nimi na procházky po areálu zoologické zahrady a ti si je tak zafixovali jako rodiče. Přesto mají nyní velkou šanci, aby se začlenili zpět do rozmnožující se skupiny ptáků. Obě mláďata si v těchto dnech zvykají na jedince svého druhu a učí se přirozenému chování plameňáků. Zpočátku to bylo pod dohledem ošetřovatelů, nyní už zůstávají s hejnem i v noci.

Pro umělý odchov se rozhodli pracovníci dvorského safari parku poté, co chladné počasí v závěru jara narušilo hnízdní sezonu plameňáků do té míry, že některé samice nakladly vejce mimo hnízda a nejevily o ně zájem. Ošetřovatelé vejce snesená mimo hnízdo odebrali a umístili do líhně. Jakmile se ptáčata vyklubala, chovatelé je několikrát denně krmili a vodili je ven. Pohyb a slunce je totiž pro jejich zdárný vývoj nezbytný.

Po připojení obou ptáků k hejnu však chovatelé i nadále zastávají úlohu náhradního rodiče a každý den chodí mláďata přikrmovat. „Mláďata stále reagují na naše hlasy a jako jediná se od hejna odloučí a přichází si pro krmnou směs. Tu jim podáváme injekční stříkačkou, která simuluje předávání krmení ze zobáku,“ vysvětluje zoolog Michal Podhrázský.

Umělý odchov má na jednu stranu velký význam, který spočívá především v získávání chovatelských zkušeností a vědomostí. Ty je nutné v rámci zoologických zahrad udržovat pro případ, že by bylo potřeba populaci v budoucnu umělým odchovem podpořit.

Na druhou stranu se dnes obecně od umělých odchovů spíše ustupuje. „Díky jevu zvanému imprinting si totiž mláďata často vštípí ošetřovatele jako rodiče a podle stejného měřítka si potom vybírají i partnery, což zapojení do přirozené reprodukce komplikuje. U plameňáků ale z předchozích zkušeností víme, že je šance, že se i po umělém odchovu do rozmnožování úspěšně zapojí. Proto je důležité je zapojovat do skupiny již v takto nízkém věku, kdy si mohou stále osvojit chování plameňáků,“ uzavírá zoolog.