Podzimní žně houbařů. Přišel čas václavek či hlívy. Ta je skvělá do gulášů

Letní houbařská sezona byla podle Kuráně velice slabá. V posledních týdnech se ale situace otočila. „Matka příroda se nám proto rozhodla sezonu plně vynahradit nyní na podzim. Případná pozitivní očekávání se jí podařilo mnohonásobně překonat,“ říká mykolog, který poskytuje rady houbařům.

Právě v těchto dnech se láme období, kdy stále ještě rostou hřiby, klouzky, kozáky a křemenáče, bedly, lišky, holubinky, ryzce, pečárky a muchomůrky. Zároveň se začínají ve větší míře objevovat další druhy hub, typické pro podzim. V lese i mimo něj můžou houbaři na Trutnovsku naplnit košíky václavkami, především smrkovou, hlíznatou a obecnou, nebo jedlými penízovkami, konkrétně máslovou, smrkovou a sametonohou.

Ochutnávat syrové houby je blbost, tvrdí mykolog. Trutnovsko má evropskou raritu

Přišel čas hlívy ústřičné

„Zahanbit se nenechaly ani čirůvky, především fialová a dvoubarvá, které rostou ve velkých kruzích, pruzích či jiných skupinových tvarech na loukách, polích a okrajích lesů. Přišel už i čas hlívy ústřičné, dokonalé do různých gulášů, omáček a polévek. Stále ještě roste opeňka měnlivá, úžasná jedlá houba, která svou kořenitou vůní doslova mámí každého, kdo se s ní potká,“ upřesňuje Kuráň druhy hub, na které lze narazit, a popisuje další: „Do soutěže o nejkrásnější tvary a barvy v přírodě se zapojily strmělky, které svými klobouky vytvářejí dojem trychtýřů. Tmavobělky se pyšní svým kontrastem tmavé a bílé barvy. Šupinovky, z nichž některé jsou jedlé a jiné nejedlé, zdobí kdejaký kus živého či mrtvého dřeva a hrdě dávají na odiv své šupinky.“ Nejznámější je šupinovka kostrbatá, slizká a nádherná, pak také pařezová a na topolech rostoucí šupinovka zhoubná. Jejich názvy hovoří za vše.

Videorecept: Podívejte se, jak zavařit houby

Podzimní atmosféru dokreslují různé druhy chorošů, především troudnatec kopytovitý. „To je ze stromu čnící kopyto, které když se dobře nasuší a zapálí, chytne jako troud. Jeho bratránek troudnatec pásovaný vypadá jako zkušený karatista, který nosí všechny své dosažené pásy najednou. Choroš smolonohý, černonohý, plástvovitý a zimní se krčí spíše nenápadně a vytvářejí dojem poklidného tajemství. Bělochoroše tu a tam pokukují jeden po druhém a hádají se, kdo z nich je opravdu ten jediný, kdo tento rod reprezentuje. Je to ten s druhovým názvem pýchavkovitý nebo snad slzící či modravý? Bělochoroš hořký se jim za kořenem potutelně vysmívá,“ líčí s vtipnou nadsázkou Kuráň.

Největší skupinou hub, které mají zásluhu na podzimním houbařském představení, jsou podle trutnovského mykologa nepochybně pavučince. Pavučinec náramkovitý obydluje okolí březového hájku. Totéž činí pavučinec osikový u osik. „Majestátně se ještě občas objevuje pavučinec fialový, který svojí barvou, připomínající inkoust, demonstruje opravdovost a pečlivost, se kterou si příroda dala skutečně záležet. Celé mu to drobátko závidí pavučinec vítězný, který je velice nerad sesazen z pomyslného piedestalu a snaží se svým zlatým kloboukem svítit, jak jen je to možné. Vláknice imitují vláknitými klobouky malá paraplátka, která se ne a ne zcela roztáhnout. Lakovky obecná, ametystová a statná kontrastují kloboučky s matným bukovým listím,“ dodává.

Mykolog Petr Kuráň: Sbírání hub do igelitky, to je příšerné

V přírodě se objevují také pýchavky, které mají mohutné hlavy, například palicovitá, vyskytuje se také pýchavka stlačená. „Jen ty slizáky si rostou a je jim vše tak trochu jedno. Ovšem svými barvami jsou neuvěřitelně přitažlivé,“ uzavírá mykologický rozbor situace na Trutnovsku Petr Kuráň.

Co na talíř? Opatrně, jde o život

Čeští houbaři podle něj při konzumaci hub dost riskují. Často zaměňují jedlé houby za nejedlé či dokonce jedovaté. „Občas mě šokuje, co jsou lidi schopni sníst. Přitom jde opravdu o život. U nás je to dost neuvěřitelné,“ kroutí hlavou Kuráň.

„U otrav nevím, do jaké míry jde o neznalost či blbost. Lidé se nás často ptají, jaké houby se dají zaměnit. Po našich zkušenostech jim odpovídáme, že se dá zaměnit všechno se vším. Češi jsou v téhle bizarnosti třída, všichni se považují za mykology. Každopádně blbost je ochutnávat syrové houby,“ varuje mykolog a přidává historku: „Jedna paní si dávala syrovou václavku, která by se měla vařit půl až tři čtvrtě hodiny. Otrávila se, v nemocnici jí pumpovali žaludek. Přitom věděla, jak zákeřná je syrová václavka. A paní si přitom ještě lebedila, jak jí chutnala a že jich spořádala hodně.“

FOTO: Houbaři na lovu. Pod Krkonošemi můžou najít i vzácnou lopatičku kyjovitou

Velmi nebezpečné jsou také lysohlávky. „Způsobují halucinogenní stavy, které můžou být velice nebezpečné. Lidé potom skáčou z okna, v kombinaci s alkoholem mají záchvaty děsu. Nevědí, co v tu chvíli dělají, co je nahoře, co dole, ztrácejí prostorovou orientaci. Lysohlávky jsou kvůli tomu smrtelně nebezpečné,“ upozorňuje Petr Kuráň.

Naproti tomu se dají z hub připravit v kuchyni opravdové lahůdky. Předseda trutnovských mykologů mezi ně řadí například lišky na smetaně. „Skvělé jsou škvarky z holubinky namodralé a holubinky mandlové. Výborný je houbový guláš z modrajících hřibů. Lidé hodně dávají do guláše i muchomůrku růžovku a václavky,“ doporučuje.

Do nemocnice po smaženici z muchomůrky. Houbaři jsou někdy jako kamikadze