Schwarzenberský urbář panství Vlčice, historický klenot z roku 1685 o 382 stranách s koženou vazbou, mosazným kováním a rodovým znakem majitelů, ležel dlouhá léta zaprášený na faře ve Vlčicích. Zcela zapomenutý, ukrytý v koutě pod haldou hadrů, starých knih a papírů, s listy prožranými od inkoustu.

MLYNÁŘI MUSELI VYKRMOVAT PANSKÉ VEPŘE

Ředitel trutnovského archivu Roman Reil z něj nyní čerpal poznatky pro knihu o Vlčicích, kterou v sobotu odpoledne pokřtí při Dni obce.

Urbář je soupisem vlčického panství Schwarzenberků, které mělo sídlo ve Vlčicích na zámku a patřila do něj i krkonošská města Janské Lázně, Mladé Buky, Svoboda nad Úpou, Pilníkov a také Javorník, Volanov, Dolní Huntířov, Hertvíkovice, Bystřice, Dolní Sejfy či Sklenářovice.

Obsahuje soupis poddaných, výměry pozemků, popis zámku, chmelnice, vinopalny, výnosy místního pivovaru nebo také povinnost místních mlynářů vykrmovat panské vepře. Lze z něj vyčíst, jaké daně lidé platili (nejvíc sedláci) a kdy (dvakrát ročně na sv. Jiří a sv. Havla), jaké naturální dávky museli odevzdávat.

V obci stály dva mlýny, na Pilníkovském potoce Štachlův mlýn s pilou, připomínaný již v 15. století, a na Vlčickém potoce Kamenný mlýn. Jeden mlel pro Volanov, druhý pro Vlčice. Vlčické panství patřilo Schwarzenberkům mezi roky 1675 až 1787.

close Schwarzenberský urbář panství Vlčice z roku 1685 ležel dlouhá léta zapomenutý na faře ve Vlčicích. Dnes je uložen ve Státním oblastním archivu v Třeboni, pracoviště Český Krumlov. info Zdroj: Roman Reil zoom_in

Schwarzenberský urbář panství Vlčice z roku 1685.

„Urbář je informačně bohatý o každém městečku. Dozvěděli jsme se z něj také hodně o Janských Lázních a lázeňství, protože lázně rovněž patřily Schwarzenberkům. Upoutá vás už samotná vazba a zdobení, které jsou unikátní,“ říká Roman Reil, ředitel Státního okresního archivu v Trutnově.

DVACET METRŮ PÍSEMNOSTÍ

Z prachu a zkázy vysvobodil Schwarzenberský urbář trutnovský archivář Luděk Jirásek, když v roce 1985 pomáhal páterovi Františku Johnovi vyklízet vlčickou faru. Tento farář z Horního Starého Města ji Jiráskovi předal k uschování se slovy: aby to komunisti nezničili.

Díky tomu vzácná kniha neskončila na smetišti. Od roku 1994 je na místě, kam opravdu patří: ve státním archivu v Českém Krumlově, odkud Schwarzenberkové pocházejí a kde jsou uloženy písemnosti jejich rodu. Z vlčického panství tam je 20 metrů písemností.

Kvůli digitalizaci dat si urbář může kdokoliv prohlédnout na internetu přes digitální archiv v Třeboni, pobočku Český Krumlov, ve složce urbáře. Ovšem patrně jen prohlédnout, protože je psaný v kurentu, německém písmu. Ovládají ho archiváři, kteří z něj skládají zkoušky z paleografie.

PRAVĚK, KOMENSKÝ, ODSUN RODIN

Vlčice mají skutečně zajímavou historii. Archeologické nálezy tzv. štípané industrie z doby mezolitu na území Vlčic nasvědčují, že se zde již v minulosti pohybovali pravěcí lidé. První písemná zmínka o Vlčicích pochází z roku 1355 z konfirmačních knih pražského arcibiskupství, kde se uvádějí jako „Wlczycz“, v 15. století jako „Wlčice“ a v 16. století v české i německé podobě „Wiltschitz“.

Německá podoba názvu „Wildschütz“ se udržela až do roku 1945. V lidovém nářečí se její název zkracoval na „Wiltsch“. Původně český název získala obec podle hojně se tehdy vyskytujících vlků.

Mezi nejvýznamnější památky lze počítat nejen místní kostel sv. Vojtěcha ze 13. století a uvnitř uložené renesanční náhrobníky rodu Zilvárů ze Silbersteinu ze 16. století, ale také pozdně gotickou hřbitovní bránu, na které je umístěna pamětní deska od akademického sochaře Ladislava Zívra z roku 1958 připomínající působení Jana Ámose Komenského ve Vlčicích v roce 1627.

Za 2. světové války zahynulo podle pamětníků více jak 60 občanů Vlčic. Po osvobození došlo k další zásadní události v historii obce, když byli až na výjimky vysídleni všichni němečtí obyvatelé do Německa, nejvíce do spolkové země Bavorsko (67 rodin) a Meklenburska-Pomořanska (51 rodin), Saska-Durynska (36 rodin), Hesenska-Dolního Saska (14 rodin) nebo Bádenska-Würtenburska (10 rodin). Vlčice byly po odsunu Němců dosídleny českým obyvatelstvem z vnitrozemí a ze Slovenska.

Největšího počtu obyvatel dosahovaly Vlčice v polovině 19. století, kdy zde žilo 1308 lidí. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 to bylo při sčítání v roce 1950 již jen 504. Minima dosáhla obec v roce 1991, kdy zde žilo pouhých 397 lidí. V současné době mají Vlčice 526 obyvatel.