Slavnostně zde uzavřeli práce na opravě důlního vodovodu, rekonstrukci úvodní části štoly a jejího portálu. Jak připomněli řečníci, podkladem pro všechny obnovy se stala jednak architektonická studie Václava Jiráska a dále projekt GSP Ostrava. Rekonstrukce zainvestoval Palivový kombinát Ústí nad Labem, s.p., středisko VUD Trutnov.
Práce zajistila firma Erbos a dokončovací činnosti před štolou obec Malé Svatoňovice. Štola Kateřina, pojmenovaná po náchodské kněžně Kateřině Vilemíně Zaháňské, byla v dokumentaci zámeckého archivu vedena pod názvem Erbostolen, tedy jako dědičná. „Její ražba však byla zastavena ve staničení jen asi 250 metrů. I to stačilo, aby se v ní krátkodobě kutalo černé uhlí v dolsko – žďáreckých a petrovických vrstvách. Nebylo ho mnoho, ani jeho kvalita nestála za rozvoj dolu, který roku 1839 získal jméno sv. Barbory. Dílo však poskytlo jiný zemský dar, a to dostatek vody užívané na mnoha místech Svatoňovic,“ připomněl při prezentaci opravené štoly Kateřina Václav Jirásek. Dodal, že podle současného rozboru má tato důlní voda všechny parametry pitné vody.
Nyní je důlní voda využívána pro vodotrysky u školy, na svatoňovickém náměstí a čerpají ji i majitelé jednoho soukromého pozemku. Ústí štoly bylo rekonstruováno v délce pěti metrů z pískovce a pevné zdi vedle portálu a uvnitř štoly byly vyzděny z andezitu. V podlaze štoly je uloženo vodárenské zařízení. Za obnovenou částí je štola v délce zhruba čtyřiceti metrů zavalena. Za mřížemi návštěvníci místa mohou spatřit vystavený důlní vozík, který byl na štole používán v padesátých letech minulého století při údržbě a čištění vodovodu, když bylo dílo zaneseno sedimenty na poloviční profil. Torzo vozíku bylo loni nalezeno v zaveleném ústí štoly a následně vozík do původní podoby restaurovali pracovníci firmy Ida – Pro. Ve vstupní části je též umístěno vyobrazení patronky, svaté Barbory. Je převzato z oltáře, postaveného v roce 1888 v kostele v Malých Svatoňovicích. Význam hornictví pro region Jestřebích hor i pro samotnou podkrkonošskou obec připomněla na slavnosti také starostka Eva Hylmarová. Ocenila práci všech nadšených lidí, kteří se o zvelebení genia loci podíleli.
Jak ve své úvodní řeči připomněl Václav Jirásek, stále existují pamětníci časů, kdy prostor mezi zavaleným ústím štoly a její haldou hyzdila černá skládka komunálního odpadu. „Bylo to místo pochmurné, blátivé, zarostlé. Mnohokrát jsme to tady s manželkou a přáteli zaměřovali, zvažovali možnosti obnovy portálu, hledali podklady v archivních pramenech i kronikách. Velkou inspirací k obnově se stala mapka Theodora Lokvence z roku 1950, na níž někdejší studánecký naddůlní zakreslil podélný profil i půdorys štoly,“ připomněl. Zároveň parafrázoval slova astronauta Armstronga: „Je to malý krok v našem společném snažení dokumentovat historii dolování uhlí v oblasti Jestřebích hor, ale velký skok v připomínání toho, že Malé Svatoňovice byly ve svých bohatých dějinách nejen obcí poutní a lázeňskou, ale také obcí hornickou.“
O rekonstrukčních pracech na obnoveném místě, které bude připomínat lidem v kraji hornickou historii, hovořili všichni řečníci. Zajímavé informace přinesl mimo jiné například Miroslav Novotný z firmy Ida-Pro, která rekonstruovala důlní vozík: „Když třetího prosince loňského roku přivezli pracovníci z firmy Erebos tenhle ´huntík´, tak to byla doslova koule bláta, kterou nalezli v těchto místech. Říkali jsme, že ho očistíme a uvidíme. Začali jsme to mechanicky čistit, pak jsme ten vozík rozebrali a když jsme zjistili, jaký je to klenot, žasli jsme. Postupně jsme ho dali do kupy. Myslím si, že je to rarita. Podle toho, co jsem dosud zkoumal, tak rozchod 300 milimetrů se používal pouze na dolech v okolí Stříbra a v Mníšku pod Brdy. Takový vozík, jaký je tady, jsem však dosud v životě neviděl.“
Štola byla založena koncem 30. let 19. století jako „hluboká“ (nejníže položená) či „nová“ štola (k odlišení starších). Krátce po smrti Kateřiny Vilemíny Zaháňské (1781 – 1839) získala jméno náchodské kněžny k uctění její památky. Štola měla mít délku přes 1 km, aby odvodnila doly na Předních Horách a usnadnila dopravu vytěženého uhlí do Malých Svatoňovic. Dosáhla však délky jen cca 250 metrů, kde bylo krátce dolováno černé uhlí z dolsko-žďáreckých a petrovických vrstev. Dílo bylo zastaveno koncem 50. let 19. století, když byla pozornost horního úřadu náchodského panství zaměřena na odkoupení vhodněji umístěné štoly pod Kozincem, později dědičné štoly Idy. Díky puklinovým pramenům sloužila Kateřina jako vodní zdroj pro svatoňovické lázně, „Bergamt“ (horní ředitelství), koksové pece a po roce 1878 i pro briketárnu nad vlakovým nádražím.
Obec Malé Svatoňovice leží na okraji křídové pánve, tvořící Svatoňovicko-rtyňskou kotlinu. Ta je vyplněna hlavně druhohorními slínovci se sklonem vrstev do údolí. Pánev je od starších hornin karbonského stáří oddělena tzv. hronovsko-poříčským přesmykem, nad nímž mají horniny opačný sklon a vedle slepenců, pískovců a jílů obsahují také uhelné sloje. Podle trutnovské kroniky byl první nález černého uhlí zaznamenán k roku 1590 v Markoušovicích, odkud se dobývání „hořlavého kamene“ postupně rozšířilo po celých Jestřebích horách. Podle náchodského zámeckého archivu bylo kamenné uhlí kopáno na Svatoňovicku již kolem roku 1634, přičemž si vrchnost vyhrazovala dodávání nejkvalitnějšího kusového uhlí pro potřebu dvorního kováře. Uhlí bylo také páleno na hromadách a vzniklý popel se používal na hnojení polí. Vzrůstající zájem o palivo zaznamenal nejen vznik nové profese havíře – uhlokopa, ale také potřebu zakládat mělké úpadní jámy, svislé šachtice a odvodňovací štoly. Nejprve byly těženy uhelné sloje ve svatoňovických vrstvách. Polními a průzkumnými pracemi byly objeveny už na přelomu 18. a19. století také uhelné sloje v dolsko-žďárských a petrovických vrstvách, sporadicky těžené i na štole Kateřina. Dolování uhlí v Jestřebích horách trvalo čtyři století a bylo ukončeno roku 1990.
