Když se Češi ocitnou u dopravní nehody, jsou bezradní. Podle průzkumů se 82 procent z nich bojí poskytnout první pomoc a 31 procent by se o záchranu raději ani nepokusilo. Chybějí jim základní znalosti.

Přitom by tato problematika měla být součástí výcviku v autoškolách. Ve většině případů je však kurz první pomoci spíše formální, s malým důrazem na praktickou přípravu. Testy odhalují, že ve skutečnosti jen každý devátý nový řidič má alespoň základní potřebné znalosti.

DĚTI DOVEDOU VÍC

V budoucnu by ale situace mohla být mnohem lepší. Například První pomoc pro prvňáky, projekt Zentivy a Zdravotnické záchranné služby, už absolvovaly tisíce dětí a další je budou následovat.

„Malé děti se rychle učí a základy první pomoci si dobře pamatují. Navíc nejsou zatížené starými pravidly jako většina dospělých," vysvětluje Martin Houdek, ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. „Pravidla první pomoci se před lety změnila, a to docela výrazně. Nově už se například nezjišťuje tep a další věci."

DOŽENOU TO DOSPĚLÍ?

Takže dospělí, kteří se se základy první pomoci setkali naposledy jako děti, mají co dohánět.

Znát alespoň základy poskytování první pomoci je morální povinností každého z nás. Pomoci při tom může třeba Český červený kříž. Jeho školení jsou určena pro všechny věkové kategorie od dětí v mateřských školách až po dospělé. Na projekt Výuka první pomoci dětí a mládeže plynule navazuje projekt Výuka první pomoci dospělých.

ANKETA: Dokázali byste v krizové situaci pomoci zraněnému člověku?

Vladimír Petráň: Myslím, že poskytnout první pomoc bych určitě zvládnul. Mám několik školení u dobrovolných hasičů, ale doufám, že nikdy v životě nebude potřeba vyzkoušet to v praxi.

Michaela Zumrová: Prošla jsem si před lety kurzem první pomoci a za pár měsíců si to bohužel vyzkoušela i „na ostro". Takže první pomoc dát zvládnu, ale není to nic příjemného. Záchranáři mají můj obdiv.

Gabriela Janečková: Ještě jsem nikdy nebyla v takové situaci. Doufám, že bych poskytnout pomoc dokázala. Jsem z generace, která pamatuje branné výcviky, a vybavila bych si znalosti z autoškoly.

Tomáš Král: Učili jsme se to ve škole. Myslím si, že bych to zvládnul. Nejdříve musím zkontrolovat dýchání a taky zavolat záchranku. A kdybych třeba něco nevěděl, oni by mi poradili.

Šimon Vaníček: Asi bych se s tím těžko potýkal. Mám pořád pocit, že mne to nepotká. Ale člověk nikdy neví, do jaké situace se dostane. Budu muset doplnit alespoň základní znalosti.

Ivana Šimurdová: Všichni jsme ve škole odříkávali postup, jak zastavit krvácení, jak poskytnout umělé dýchání,… a zavolat na 112. Nikdo nás ale neučil, jak zvládnout stres při pohledu na těžce zraněného.