Když kolona vozů při spanilé jízdě zastavila na Krakonošově náměstí v Trutnově, lidé nejvíce obdivovali jeho trabant v úpravě vozu Veřejné bezpečnosti i s nezbytným modrým majákem na střeše.
Kdy jste se trabantům jako koníčku začal věnovat?
Naše rodina se trabanty zabývá zhruba třicet let. Je to i proto, že jsme s nimi začínali. Bylo to pro nás dostupné auto, když jsme byli mladí, a vydrželo nám to dosud.
A to se tomu věnuje opravdu celá rodina?
Je to tak, Věnuji se tomu nejen já a žena, ale i děti, které byly v trabantech doslova odkojené. Syn v této tradici pokračuje, na srazy s námi jezdila i dcera. Je to láska, která přerůstá v nemoc, takzvanou „trabantománii“. Je to nevyléčitelné, ale neumírá se na to.
Kolik vozů doma máte?
Dohromady asi osm. Jsou takzvaně do zásoby.
Který z těch strojů je nejstarší?
Nejstarší je Trabant 600 z roku 1964. Je to veterán. V roce 1964 se pak začaly vyrábět vozy Trabant 601 a jejich výroba trvala až do roku 1990. Ty poslední byly se čtyřtaktním licenčním motorem.
Jak často objíždíte srazy?
Asi osmkrát za rok. První je v květnu, poslední pak v Praze, který se koná na konci října nebo na začátku listopadu.
Pokolikáté jste na Trabi show Jívka přijel?
Byl jsem asi na všech setkání. Jsme z Jičínska, tak to máme blízko. Ale jezdíme i na vzdálenější srazy. Třeba na Slovensko.
Přijel jste s automobilem v úpravě vozu VB. Jaký úspěch má u lidí?
Je to koukavé. Lidi i policie se baví, když nás vidí.
Stalo se vám někdy, že jste s tímto vozem jel na sraz a policisté vás zastavili ke kontrole?
Stalo. Zapomněli jsme tenkrát přikrýt střešní maják a ještě jsme ho nechali blikat. Byla to, jak se říká, „kultura za pět set“ (směje se).
Kde nejdále jste v životě s trabantem byl?
Tak dojeli jsme do Maďarska a na Slovensko, trasy okolo 500 kilometrů. Vždycky jsme dojeli tam i zpátky. Bohužel trabant na to, jak je malý, má docela velkou spotřebu, a to sedm až osm litrů na sto kilometrů. Ale zase vám to vynahradí jinde.
