Výraz baroko zřejmě pochází z portugalštiny, kde se s významem perles baroques, tedy křivou perlou, setkáváme již na počátku 16. století. Italští scholastici slovem baroko označovali nabubřelé, nesprávné a směšné věci. A i když ze začátku mělo hanlivý nádech a do našeho slovníku se dostalo až na konci rokoka, kdy bylo toto umění bráno jako sloh popírající svými zakřivenými a kroucenými tvary renesanci, dodnes člověk před díly barokních umělců stojíme v němém úžasu.

Jedním z nejvýznamnějších „českých“ umělců byl Matyáš Bernard Braun. „Braun patří k nejvýznamnějším a nejplodnějším barokním sochařům ve střední Evropě. Narodil se sice v Tyrolsku, ale většinu dospělého života strávil v Čechách a od roku 1710 bydlel v Praze, takže skoro všechna jeho díla najdeme dodnes v Čechách,“ uvedl historik Jiří Kubeš, děkan Fakulty filozofické Univerzity Pardubice.

V Praze vytvořil největší tamější sochařskou dílnu, kde působil i jeho synovec Antonín Braun s několika tovaryši. Proslavil se už svou první prací pro Karlův (tehdy Kamenný) most – sousoším snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy. „Záhy obdržel další zakázky a do své smrti v roce 1738 vytvořil se svou dílnou stovky sochařských děl,“ doplnil Kubeš.

(Za)milované východní Čechy

Nejvíce je však Braun spojován s východními Čechy a hlavně Františkem Antonínem Šporkem, který se stal jeho mecenášem. Nikdo však dodnes neví, jak se Braun se Šporkem seznámil. Mohlo to být právě v Praze v jeho dílně, popřípadě za sochařova pobytu v Itálii, kde byl ještě před tím, než natrvalo zakotvil v Čechách. Jisté však je, že později se mecenáše a sochaře stali přátelé. A Špork zasáhl do života Brauna ještě více, než jen zakázkami. Za pobytu v Kuksu se Braun seznámil s mladičkou Marií Alžbětou Miseliusovou, se kterou se roku 1719 oženil v Jaroměři.

Ale zpět k jeho dílu. „Nejvíce zakázek mu zadával právě Špork, kdy Braunovy sochy zdobí především areál v Kuksu (zejména slavná kolekce Ctností a Neřestí), nedaleký Betlém, ale i zahradu v Lysé nad Labem a mnoho dalších míst, kam byly později přeneseny (např. sochy trpaslíků v zahradě zámku Nové Město nad Metují),“ doplnil Kubeš.

Podle něj Braun zprostředkoval do českého prostředí barokní sochařský vkus z Itálie, kterou procestoval na počátku 18. století a kde se nechal inspirovat například dílem slavného Michelangela.

Braunova díla však člověk nenalezne pouze nenalezne jen na šporkovských panstvích. „Najdou se také také v kostelech, zámcích, palácích, zahradách či na mostech v Praze, Citolibech, Duchcově či Valči. Jeho mariánské či trojiční sloupy zdobí náměstí v Teplicích, Liberci a Jaroměři. Občas ale najdeme velmi kvalitní realizace i ve volné krajině. Mezi nimi vyniká pomník císaře Karla VI. v Hlavenci,“ dodal pardubický historik.