Kliknutím zvětšíteJe jasné, že jste se musela této době přizpůsobit. Jakým způsobem se proměnila vaše náplň práce?
Covidové období se stalo vlastně běžnou součástí našeho školního života. Musel se mu přizpůsobit režim školy i rozvrh. Bylo potřeba prostudovat řadu materiálů, zajistit desinfekční prostředky, stanovit pravidla fungování a informovat zejména rodiče.
Prakticky to pro vás znamenalo co?
Došlo ke zvýšení podílu sedavé práce u počítače nebo třeba větší únavě očí. Distanční výuka ovlivnila chod celých rodin, bez podpory a pochopení rodinných příslušníků to byla práce velmi vyčerpávající.
Co na tomto období poznamenaném koronavirem bylo nejtěžší?
Zvýšená administrativní i psychická zátěž všech zaměstnanců. Pravidelné zajišťování a dovoz antigenních testů z okresního města některým ze zaměstnanců školy a pochopitelně fungování s ochranou nosu a úst jak žáků, tak všech zaměstnanců školy.
Ani vaší škole se nevyhnula nákaza a pozitivní žáci.
V případě, kdy byly nahlášeny či zjištěny pozitivní děti, byla situace obtížná. Spolupráce s hygienou byla náročná, větší aktivitu vyvíjela sama škola.
Dětský Vánoční deník
Pracujete na východočeské základní škole, která má kapacitu jen padesát žáků. Myslíte si, že jako malotřídní škola máte výhodu v tom, že máte bližší kontakt s rodiči?
Bohužel si nemyslím, že ve spolupráci s rodiči jsme měli jako malotřídní škola výhodu. Kontakt jsme udržovali zejména pomocí mailu nebo telefonicky jako většina okolních škol.
Změnil se přístup rodičů k výuce nebo učitelkám?
Mezi přístupem rodičů byly a jsou rozdíly. Většina se snažila plnit naše požadavky, dohlíželi na děti v době distanční výuky, zajistili jim potřebnou techniku. Ze strany rodičů bohužel většinou nepřicházela zpětná vazba, tento stav přetrvává i dnes a pokud vím, je to běžný jev dnešní doby.
Dopis Ježíškovi od Aničky 
Osmiletá Anička si píše Ježíškovi nejen o Lego.Dopisy Ježíškovi jsou plné nejtajnějších přání. Osmiletá Anička Nádvorníková se o ten svůj podělila se čtenáři Deníku. Pod stromeček si nepřeje jen věcné dárky, myslí i na své blízké a potažmo na celou společnost. Byla by ráda, kdyby pominula tahle divná doba a svět byl zase v pořádku. A my jí (a vlastně i nám všem) přejeme, aby se jí všechna přání splnila.
Milý Ježíšku,
moc si přeji, abychom letěli v létě konečně k moři. Taky bych si přála dostat mobilní telefon, abych si mohla volat s kamarádkami, kdyby zase zavřeli školu a byla jen on-line výuka. Ta mě moc nebaví. A ještě bych chtěla veterinární ordinaci z Lega.
Prosím tě, zařiď taky, aby už nebyl covid a nemuseli jsme nosit roušky a testovat se ve škole.
Ať je vše jako dřív a všem se splní jejich přání.
Děkuji ti, Ježíšku. Anička Nádvorníková, 8 let, Dolní Újezd
Je těžké na této době hledat něco kladného. Ale přinesl covid škole nebo učitelům něco dobrého? Vezmete si z tohoto období něco do budoucnosti?
Na naší škole pracují samé ženy. Dokázaly jsme zajistit kvalitní distanční výuku, zdokonalily jsme se v práci s počítačem či chytrým telefonem a máme radost, že i naši žáčci jsou schopni takto spolupracovat. Dokázaly jsme zorganizovat chod a fungování celé školy, kdy v daném duchu pracovaly pedagogické pracovnice od 23 do 65 let.
Co byste své škole popřála do nového roku 2022?
Určitě zdravé žáky, učitele a provozní zaměstnance, život bez roušek a omezení. Aby došlo ke zklidnění chodu školy, jejímu opětovnému otevření se veřejnosti.
Vánoční anketa
1) Co bys dal/a Ježíškovi za dárek?
2) Jak si myslíš, že Ježíšek vypadá?
3) Co máš na Vánocích nejraději?
Martin, 10 let
1) GPS a nový telefon
2) Je to bílý ježek s modrýma očima
3) Když se koukáme na Grinche nebo když sáňkujeme. A dárky.
Jan, 7 let
1) Přáníčko k narozeninám
2) Má bílé vousy, je červený. Má nos jako vrána a létá.
3) Prskavky
Sára, 8 let
1) Pro Ježíška bych chtěla hodně lásky
2) Svítí mu vlasy a má je blonďatý. Má zlaté šaty.
3) Že se všichni máme rádi a radujeme se.
Terka, 10 let
1) Obal na dárky
2) Myslím, že vypadá jako normální kluk
3) Dárky a jídlo
Ivuška, 8 let
1) cukroví, mléko, sušenky a pečený čaj
2) Je milý, hodný a roztomilý
3) světýlka, Ježíška a veselé děti
Sofie, 9 let
1) cukroví a moc dárečků
2) Má červenou čepici a hubené tělo a taky červený oblek
3) Že jsme všichni spolu a rozdáváme si dárečky
Jonáš, 8 let
1) Nový fotbalový míč
2) Má nohy a ruce, krk a má kožich. Má vlasy, boty a dárky
3) Mám rád strašně smích
Barča, 8 let
1) Pečený čaj, sušenky, mléko a mrkev pro soby
2) Má bílé, dlouhé vousy, vánoční červenou čepici. Červenou košili s kožíškem. Na zádech má velký pytel.
3) Asi všechno. Ustrojit stromeček.
Máťa, 11 let
1) Plyšového zajíce
2) Čepici a košili
3) Dárky a stromeček
Matěj, 9 let
1) Přáníčko, aby byl šťastný a všem co byli hodný dával dárky.
2) Má černý vlasy a červenou čepičku. Má modrý oči a modrý triko a kalhoty.
3) Sníh, čerty, Mikuláše, Ježíška. Když stavíme sněhuláka a díváme se na pohádky.
Zuzka, 9 let
1) Dala bych mu štěstí do konce roku 2022
2) Myslím, že vypadá jako bůh
3) Já nevím, všechno
Honzík, 9 let
1) dopis
2) Má rudé oblečení i čepici
3) Když jsme doma. Koulování a bobování
FEJETON: Jednou nohou v průšvihu. A co bude dál?
Sára Lišková, 15 let
Sára LiškováTo by si jeden nepomyslel, co vše je možné zažít v autobusové dopravě. Z podlouhlé rachotiny, která nepříjemně skřípe v každé druhé zatáčce, až si člověk říká, zdali se vůbec z bodu A do bodu B dostane v pořádku, se během vteřiny může stát bitevní pole. Byl pátek, něco kolem šesté ráno, tma jak v pytli a já měla naivní představu o tom, že v tuto naprosto nelidskou hodinu budu v autobuse sama a v klidu se dospím. Hned při nástupu do vozu jsem však byla vyvedena z omylu velmi dynamickým rozhovorem dvou postarších dam.
A přestože mne doma vedli k tomu, že poslouchat cizí rozhovory je krajně neslušné, před zvýšenými hlasy těchto dvou žen nebylo v prostoru odhadem dvanáct na dva a půl metru úniku.
„To bys nevěřila, naše Alena se chce nechat očkovat!“
„To nemyslí vážně!“
„Taky jsem tomu nevěřila. Teď jsem zase někde viděla, že je snad v těch vakcínách rtuť nebo co. No chápeš to? A ona si něco takovýho nechá dát do těla!“
„Podle mě je covid stejně jenom výmysl, aby z nás mohli tahat prachy a očipovat nás. Já zas tuhle viděla na internetu článek o tom, že se chlap nechal naočkovat, a pak se kolem něj rozbíjely spotřebiče. Kdo ví, co v tom je, v tý vakcíně.
“Pro mě, jakožto studentku prvního ročníku na střední škole, která si odseděla necelý rok za monitorem svého počítače doma a snažila se pochopit vzorečky z fyziky, byl tenhle rozhovor lepší budíček než otravné pípání mého budíku na nočním stolku. Jen s velkým sebezapřením jsem si odpustila přednášku o šíření fake news, ověřování informací a důvěryhodných zdrojích. A to dost možná proto, že obě ženy zanechaly roušku někde v hlubinách svých kapes. Jedna co minutu pokašlávala. A nákaza jakoukoliv nemocí se pro mne v těchto dobách stává vážnou komplikací.
Stejně to žijeme ve zvláštní době. Na Antarktidě tají ledovce, Evropu pravidelně zasahují vlny sucha, v Americe se potýkají s ničivými záplavami. V Číně se bez mrknutí oka ztrácejí lidé, Ukrajinu chráníme sankcemi. Svět se chvěje, v dálce je slyšet třeskot zbraní.
A v rodinách se hádáme, zda se očkovat, nebo ne. Otázkou tedy zůstává, jaké máme s tímto přístupem do budoucna vyhlídky.
Vánoční báseň Pollynky z Poříčí: Perníčky
Devítiletá Polly Crowe z Poříčí u Litomyšle tráví předvánoční dny bohužel v karanténě. Pro čtenáře Deníku složila vánoční básničku Perníčky.
Devítiletá Pollynka složila vánoční básničku.
Perníčky
Upekli jsme perníčky,
schovali je do skleničky,
do té s červenou mašličkou,
na cukrové zdobení tubičkou.
Co se ale nestalo?
Všechno do dalšího dne zmizelo.
Snědly se všechny do posledního kousku,
i když jsme na puse měli mít roušku.
S úsměvem na tváři
dvojitou dávku těsta vytvářím.
Tak hlavně šťastné a veselé Vánoce všem.
Vysněný rok Tatiany Chalupníkové 
Čtrnáctiletá Tatiana Chalupníková.Čtrnáctiletá Tatiana Chalupníková navštěvuje Základní školu Javornického ve Vysokém Mýtě. I ona už nedočkavě vyhlíží nový rok. Do něho si přeje úspěch na hudební soutěži, ale hlavně, jak říká, samé nemalé maličkosti.
Když se řekne vysněný rok, každý si představí své největší sny. Pro někoho je to létat v oblacích, bydlet na Marsu, jezdit v luxusních autech, plavat se žraloky či se stát dokonce miliardářem. A tak si říkám, jak si asi velmi bohatí lidé představují vysněný rok? To musí být samé drahé oblečení, obří auta nebo luxusní dovolené. No a pak jsem tu já, jak si vysněný rok představuji já? Vlastně ani nevím ale určitě se příštích dvanáct měsíců budu držet nohama pevně na zemi a budu doufat, že ho ve zdraví přežiji já i moji blízcí. Taky mám hned ze začátku roku soutěž se saxofonem, tak doufám, že nedopadne úplně bídně. Kdybych si měla představit svůj vysněný rok musel by být plný štěstí a zdraví. O lásku mi zas tolik nejde, pokud nejde o tu mezi mnou a mým psem!
Tatiany pes Bonnie.Ale taky si říkám, co vůbec to zdraví a štěstí je? Pro někoho samozřejmost, pro mě poslední dobou spíše zázrak. Proto si myslím že bychom si těchto nemalých maličkostí měli vážit. Stejně si myslím, že jsem v těchto věcech jsem spíše realista než snílek, ale kdo ví třeba další rok bude něčím zajímavý a já nezůstanu nohama pevně na zemi a někam se proletím. Pak si třeba teprve udělám představu o opravdovém vysněném roku.
A vlastně mě nejvíce zajímá, jak si příští rok představují ostatní. Co vy? Jak si ho představujete? Taky úplně nevíte? Sice nejsem odborník, ale můžu vám zkusit poradit. Na chvíli se zastavte a popřemýšlejte o sobě a o tom, jaká máte přání a co skutečně chcete.
Jinak vám k tomu můžu tak akorát popřát štěstí, to si myslím, že potřebuje každý z nás.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
