Patrioti. Lidé, kteří za rodnou obec dýchají. Ne kvůli svému prospěchu, ale také, a možná především, kvůli radosti druhých. Je jich málo a proto si je každá vesnice hýčká. Tak jako si třeba v Havlovicích na Úpicku hýčkají Zdeňka Honzeru.

Žáci na trutnovském gymnáziu možná ani netuší, jak všestranný jejich tělocvikář je. V rodných Havlovicích totiž Zdeněk Honzera vytvořil jedinečné dílo. Nejprve tu díky němu vyrostl okruh se čtyřiadvaceti naučnými tabulemi, později Honzera zmapoval místní stromy, popsal jejich stáří a vytvořil informační tabulky i brožuru. A v letošním roce společně s obcí vydal knihu s názvem Havlovice… krok za krokem.

„Celý život jsem strávil v Havlovicích. Mám k obci vztah a vždycky jsem se snažil o ni něco dozvědět. A říkal jsem si, že když už tyto informace mám, bylo by dobré je předat i ostatním," vypráví o svých pohnutkách pětapadesátiletý Zdeněk Honzera.

OD HERBÁŘE PO KNIHU

Všechno ale začalo před lety úplně jinak. V 70. letech měl Honzera jako student gymnázia vypracovat herbář. „To mě chytlo natolik, že mám nyní doma založených zhruba 90 procent všech kvetoucích rostlin, které se v Havlovicích vyskytují. Tohle zpětně vnímám jako takový první impuls k zanícení pro obec," vypravuje skromně Honzera.

Po vstupu do nového tisíciletí přišel na řadu poznávací okruh. Dílo, které Honzera tvořil více než pět let. Díky němu lidé mohou na mnoha místech Havlovic potkávat cedule s místními názvy, historií, zajímavostmi nebo fotografiemi. Havlovický rodák vytvořil 24 informačních tabulí, z nichž vznikl naučný okruh.
„Jsme turistickou obcí, je tu opravdu bohatý ruch. I proto jsem si řekl, že by bylo vhodné, aby se lidé mohli o různých místech u nás něco dozvědět. Původně jsem si myslel sice asi na pět tabulí, ale rozrůstalo se to. Lidé si přečtou něco o lokalitě, kde se nachází. Popsal jsem vždy i nějaká zajímavá témata, která s prostorem souvisí," představuje autor okruh, který Havlovice slavnostně uvedly v roce 2010.

O pouhé dva roky později navíc Zdeněk Honzera z vlastní vůle připravil brožuru, v níž popisuje nejstarší a nejzajímavější stromy v obci. „Začalo to u památné lípy u školy, od toho se všechno odvíjelo. Postupně jsem mapoval přirozené druhy, ve spolupráci s obcí jsme dali dohromady popisky. Je to takový další kamínek do havlovické mozaiky," těší Zdeňka Honzeru.

A postupem let začaly sílit hlasy po knize. „Bránil jsem se tomu. Všeho moc škodí. Ale lidé mě k tomu vyzývali stále častěji," vzpomíná na začátky své knižní prvotiny. Knihu obec vydala v polovině listopadu. Je prakticky rozšířenou verzí poznávacího okruhu.

„Nabídla prostor pro další věci, podstata je v havlovickém okruhu. Pojednává o jeho vzniku, o jeho podstatě a provádí čtenáře po jednotlivých zastaveních. Jsou tam fotografie, můj autorský komentář a na dalších stranách jsou rozpracovaná témata, o nichž si člověk v teple domova může listovat, dozvídat se zajímavosti o Havlovicích nebo jen tak zavzpomínat," představuje Zdeněk Honzera svou knihu, která je ztvárněná v dřevěném designu. Celou ji napsal, sesbíral historické fotografie, pořídil autorské snímky, graficky ji ztvárnil. Na 170 stranách zmapoval každý kout Havlovic.

ZE SPORŤÁKA SPISOVATELEM? „TAK POZOR!"

Zdeňka Honzeru lidé znají dobře nejen v Havlovicích. Jeho hlas už dlouhé roky zní z amplionu na fotbalovém hřišti, když moderuje legendární turnaj HAPO, který před 40 lety spoluzakládal. Jeho jméno je ale podepsané také pod obnovou hradu Vízmburk. „Jako malý student jsem tady pomáhal doktoru Hejnovi provádět vykopávky, to byla úžasná záležitost, na kterou rád vzpomínám.

Teď se několika lidem podařilo obnovu znovu nastartovat a já jsem rád, že se na tom mohu opět podílet," říká Zdeněk Honzera. Jako mladý se navíc motal také kolem havlovických ochotníků a od patnácti let dělá i cvičitele v místní sokolské tělovýchovné jednotě, kterou po roce 1990 šestnáct let vedl jako předseda. Před osmi lety dokonce inicioval historicky první setkání Havlovic, občanů čtyř vesnic z republiky s tímto jménem. A založil tím další tradici, která přetrvala.

„Za dlouhá léta se obec změnila unikátním způsobem. Myslím, že lidé by měli být rádi, že žijí zrovna v Havlovicích. Já sám se dlouhá léta pohybuji po vesnici i okolních vršcích. Prožívám v sobě vnitřní radost, že k Havlovicím patřím, že tu byli mí předci, kteří tu něco zanechali, a že i po nás tu něco zbude. Hrozně mě tohle nabíjí. Prolíná se tu krásná příroda s bohatým spolkovým životem. Každý si tu může najít to své," libuje si.

A jak autorovi jedinečné knihy, kterou vytvořil, jak sám říká „tak nějak po havlovsku", lebedí spojení se spisovatelem? „Tak pozor!," vyhrkne se skromností sobě vlastní. „To zní moc honosně. Jsem spíš sběratel havlovických drobností, které se snažím předávat dál. Kdepak spisovatel," kroutí hlavou s úsměvem na rtech.

Povolání tělocvikáře tak s největší pravděpodobností měnit nehodlá. Žáky na gymnáziu bude peskovat i nadále.

A co v Havlovicích? Jak vidno, velcí patrioti v obcích stále jsou. Ti zapálení jako Zdeněk Honzera by se ale měli platit zlatem. Kdo ví, co si totiž místní rodák připraví příště.