Motivovat prvodárce bývá ale někdy oříšek. Proto se vedení nemocnice rozhodlo k zajímavé spolupráci – každý měsíc se spojí s některou z místních firem, která dárcům věnuje drobné odměny. Praktické dárky i různé pochoutky od lokálních firem pak dělají radost nejen dárcům, kteří přijdou poprvé, ale i těm pravidelným. Jak efektivní je tento způsob náboru dárců nám prozradil primář oddělení MUDr. Josef Kunčar.

Pane primáři, jak velký zájem je v současné společnosti o dárcovství?
V poslední době mám pocit, že se na dárcovství krve zapomíná. Organizované a státem podporované dárcovství krve je minulostí, stejně jako výjezdy pracovníků transfúzní služby do továren. Dnes je darování krve dobrovolným rozhodnutím aktivních jednotlivců.

Řada dárců, kteří začali darovat krev v sedmdesátých letech, se nyní dostává do věku 65 let, od kdy již krev dávat nesmějí. Je to dáno zákonem o krvi, který u nás platí od roku 2008 a v tomto bodě neprošel změnou. V některých jiných zemích, například v Německu, ale pravidla upravili, a darovat krev je zde možné až do 70 let. To si myslím, že je také možná cesta, řada dárců je totiž i v tomto věku ve velice dobré kondici. Každopádně je pro nás velmi důležité, aby se dárcovství krve opět dostalo do povědomí veřejnosti, protože krev je neustále potřeba. Ačkoliv už ve světě probíhají různé studie na náhražky krve, je to hudba budoucnosti. Krev je pro člověka stále nenahraditelná tekutina, a ještě dlouho bude.

Kdo nejvíce potřebuje darovanou krev?
V naší nemocnici to jsou například pacienti po závažné nehodě či úrazu, maminky po císařském řezu, onkologičtí pacienti, používá se jí hodně při ortopedických výkonech, dialýze a pro chronická krevní onemocnění. Kromě naší nemocnice v Trutnově zásobujeme i královédvorskou nemocnici, případně vypomáháme ostatním regionálním nemocnicím, pokud je někde krve nedostatek.

Jak lákáte nové dárce?
Snažíme se neustále lidem problematiku dárcovství krve vysvětlovat a připomínat její význam. Ať už formou letáčků, nebo děláme akce ve školách. Se studenty mluvíme o tom, jak je krev ve zdravotnictví důležitá a nenahraditelná. V minulosti jsme ve spolupráci s Českým červeným křížem dělali i exkurze na transfúzní stanici, kdy se zájemci mohli podívat, jak se krev po odběru zpracovává. Současně jsme nedávno zavedli odpolední čas odběrů pro dárce krevní plazmy – vždy poslední středu v měsíci mohou dárci přijít i odpoledne, mezi 13. a 16. hodinou. Všiml jsem si, že tento čas je atraktivní například pro učitele. Letos se nám ale osvědčila především spolupráce s různými místními firmami.

Jak dárcovství tyto firmy podporují?
Od nového roku máme každý měsíc partnerskou firmu, která nám dává pro naše dárce různé drobné dárky. Podpořil nás například místní pivovar Krakonoš, kafírna VOLKAFE, VZP a naposledy pobočka banky ČSOB. Každá taková akce přiláká nové dárce, mnohdy přijdou na odběr i zaměstnanci dané firmy. Vše začalo spoluprací s místní firmou Sladký tečky, která stále připravuje pro každého našeho prvodárce lahodnou odměnu. V únoru jsme zorganizovali také vlastní akci – valentýnský odběr, kde nám přišlo na 40 dárců, z toho asi 12 úplně poprvé. Naše jídelna pro ně připravila skvělé občerstvení a bylo to moc milé setkání lidí, kteří se rozhodli udělat dobrou věc.

Považujete tedy takové akce za přínosné?
Ano, sám jsem si ze zvědavosti vedl statistiku a k polovině května máme o 29 prvodárců více než minulý rok. Ale pořád nedosahujeme takových čísel jako v roce 2019, před covidem, kdy jich bylo o 40 více. Nedokážu přesně říci, proč lidé tolik nechodí. Vím, že u některých firem to bývá i jistou nevolí uvolňovat zaměstnance z práce, což je určitě škoda.

Jak reagují samotní dárci na to, že za odběr dostanou odměnu?
Když se s nimi o tom bavím, nikdo mi nikdy neřekl, že by to byl důvod, proč k nám přišli. Všichni jsou ale rádi, že dostanou milý dárek. Jeden prvodárce mi na otázku, proč přišel, řekl lapidárně: „Protože je to potřeba.“ Motivace lidí jsou různé; někdo přijde, protože měl on sám nebo někdo z rodiny nějaký zdravotní problém, občas se to v rodině i „dědí“, když otec přivede syna atd. Naším cílem je lidi především nějak zaujmout, aby o dárcovství začali vůbec přemýšlet. To se nám těmito akcemi zatím velmi daří. Současně je to způsob, jak jim můžeme poděkovat.

Kolik procent prvodárců začne chodit pravidelně?
Přesná čísla nemám, ale odhadl bych to tak na polovinu. Někdo přijde jen jednou, někdo třeba třikrát. Komplikované je to u studentů středních škol, kteří se po maturitě rozjedou na vysoké nebo u žen během těhotenství a mateřství, kdy darovat na čas přestanou. Hodně lidí se k tomu ale po čase vrátí.

Je pro dárce motivující i vyšetření, kterým před darováním krve projdou? Získají tak jistotu, že jsou zdraví?
Spousta lidí si myslí, že když pravidelně darují krev, projdou různými testy a budou mít tedy potvrzeno, že jsou zdraví. Částečně je to pravda, ale nelze to přeceňovat, protože pro transfúzní účely testujeme pouze určité parametry. Není tedy povinné testovat všechny ukazatele jako například při preventivních prohlídkách, kdy se často testuje i tukový metabolismus, glykémie, funkce ledvin atd. Z krevního obrazu se ale dají některé nemoci zachytit, vzpomínám si např. na dva případy, kdy jsme dárci objevili chronickou leukémii. Všem připomínáme, že preventivní prohlídky u obvodního lékaře jsou nutností.

Jak dlouho odebraná krev vydrží?
Erytrocytový koncentrát může být skladován max. 42 dní. Snažíme se držet trvalou zásobu, ale záleží i na momentální situaci v nemocnici, kolik je které krve potřeba. Jsou situace, kdy během jediné služby vydáme krev od deseti dárců. Obecně držíme větší zásoby 0, která je univerzální krevní skupinou. Nejčastější je v Česku skupina A, pak 0, B, AB. Veškerá krev je pro nás ale cenná. Snažíme se tedy její zásoby plánovat tak, abychom měli vždy dostatek a nemuseli téměř nic znehodnotit. Pokud u nás lidé darují krev, mají téměř stoprocentní jistotu, že bude použita.

Kolik vám nyní chybí v registru dárců?
Aktuálně máme okolo 2770 dárců, ale ne všichni chodí. Vloni darovalo přibližně 2400 z nich. Ideální stav bych viděl okolo 3000 dárců, abychom plně pokryli naše potřeby. Jsou to asi 3 % obyvatel našeho okresu. Na jiných pracovištích dárci také chybí, celorepublikově jich postrádáme asi 70 000. Všichni se tedy snažíme oslovovat nové.

Není úbytek dárců způsoben také vznikem soukromých odběrových míst?
Ve větších městech, jako jsou Hradec Králové nebo Pardubice, určitě ano. Naštěstí menších regionů, jako jsme my nebo i Jičín a Náchod, se to zatím netýká. Ale je pravda, že mladí lidé preferují tato místa, protože je to pro ně jistý druh výdělku. My máme pouze bezplatné dárcovství.

Co dalšího aktuálně připravujete?
Na letošní rok plánujeme náborovou akci s Integrovaným záchranným systémem, tedy s hasiči, záchrankou a policií. Máme zavedené akce s místními firmami, jako Siemens nebo TE Connectivity, kteří k nám chodí na hromadné odběry a dá se s trochou nadsázky říci, že pro zaměstnance je to takový teambuilding. Chceme pokračovat i ve spolupráci s partnerskými firmami. Je to pro nás možnost, jak můžeme našim dárcům poděkovat, ocenit jejich hrdinství a motivovat je, aby v tom vytrvali. Uvědomujeme si, že mnohdy musí slevit ze svých zvyků, věnují darování krve čas, je to pro ně určité nepohodlí, ale přesto přijdou, a toho si moc vážíme. Každá jednotka krve totiž může někomu zlepšit, nebo dokonce zachránit život.

M. Doležalová