Zachování povědomí o hornické činnosti má za cíl obecně prospěšná společnost Důl Jan Šverma. Její činnost směřuje k vybudování skanzenu s prohlídkovou trasou. Historické soubory staveb – areál jámy Julie, areál Františka a důl Jiří, byly prohlášeny kulturními památkami. V nejbližší době tomu tak bude i u jámy Jan. Coby doklad průmyslové architektury poloviny 20. století.

„Jednotlivé expozice připravujeme postupně, ve spolupráci s památkáři. Máme taky na Státním zemědělském intervenčním fondu zažádáno o dotaci, která by dobudování skanzenu výrazně pomohla. Potřebujeme prostředky na opravu šachetní budovy jámy Jan, strojovny a předělovacího mostu. Vyřešit musíme i seřadiště návštěvníků,“ říká předseda správní rady o.p.s. Jaroslav Votoček. Pokud se peníze podaří získat, mohl by být skanzen příští rok plně připraven k turistickému využití. „Pokud ne, jsme schopni uspokojit jednotlivé zájemce, ale s širším využitím zatím počítat nelze,“ dodal. Část budovaného hornického skanzenu na Dole Jan Šverma jsme měli možnost si projít s účastníky nedávné mezinárodní konference o využívání starých důlních areálů.

Historie na úvod

Dobývání zde začalo roku 1570, počínaje rokem 1775 jsou do Žacléře posíláni odborníci ze saských i kutnohorských dolů, uhelné sloje jsou otevřeny svislými šachtami. V roce 1811 jsou položeny i první dolové míry a objevují se těžaři z řad drobných podnikatelů. S rozvojem průmyslu následoval rozvoj těžby a za více jak 400 let bylo v žacléřském revíru vytěženo téměř 27 milionů tun černého uhlí. Hlubinná činnost skončila v roce 1992.

A jak by taková prohlídka povrchové části bývalého černouhelného dolu mohla vypadat? Zkusme si to za pomoci výkladu Karla Novotného, ředitele o.p.s. Důl Jan Šverma, nastínit.

Stroje i rozhledna

Jedním z prvních míst na prohlídkové trase je strojovna jámy Jan. „Tady je možné vidět velký těžní stroj, přibude ještě několik vitrín s archeologickými nálezy a kopiemi dobových map. Důl má dokumentaci zhruba od poloviny 19. století, takže chceme některé unikátní kousky vystavit,“ říká Karel Novotný a po krátkém přesunu pokračuje: „Už nemůžeme ukázat podzemí, ale je možné předvést to, co se s vytěženým uhlím a hlušinou dělo na povrchu. Práci v dole připomíná pouze část výstuže, lžícový nakladač, vrtačka či lokomotiva. Nyní se nacházíme v šachetní budově jámy Jan, kde vyjížděly klece s horníky i s vozy vytěženého materiálu. K vidění je systém vyklápění, vystoupat se dá i na těžní věž, ze které je rozhled jak na celý areál, tak do širokého okolí.“

Mostem na Julii

Další část trasy povede krytým mostem do budovy jámy Julie. Kvůli technickým úpravám ale ještě musíme okolo. „Julka sloužila k drobnějšímu fárání mužstva, když se na Janovi těžilo. Za povšimnutí stojí například betonová deska, uzavírající důl. Je zapuštěná 8 metrů pod povrchem, návštěvníci budou moci po žebříku slézt dolů, projít větracím kanálem a vylézt havarijním výstupem mezi touto budovou a ventilátorovnou,“ přibližuje Karel Novotný.

Prohlídková trasa by měla v budoucnu návštěvníky zavést i do blízkého povrchového dolu, kde tvůrci zamýšlejí nechat odkrytý například výchoz sloje.