První obsáhlejší materiál o sněžných prknech otiskl v československých médiích časopis Mladý svět před třiceti lety, v únoru 1986. Dokonce s barevnou fotografií na titulní straně. Snowboarding se i tady hlásil o slovo. O rok později Vojtěch Písařík a Marek Šálek komentovali v Mladém světě slovem i obrazem závody v Žacléři. Text popisoval nejen průběh klání, ale i ježdění mimo sjezdovku. Právě Žacléř, resp. areál v Prkenném Dole, hrál ve vývoji snowboardingu na českém území významnou roli.

Jak to tehdy bylo, zachycuje kniha Jana Boučka, nazvaná Prknem dolů. Autor ji postavil především na výpovědích českých snowboardových průkopníků. Základ pak doplňují texty o výrobě a historii prken i tehdy oblíbených lokalitách. Mezi ně patřil právě Prkenný Důl, jehož snowboardovou minulost v knize přibližuje bohatý fotografický materiál.

Sněžná prkna pro nás byla zimní variantou skateboardingu

U počátku snowboardingu v Žacléři byl i Milan Melesík, jehož vzpomínky kniha Prknem dolů také zaznamenává (na snímku vpravo).

Kdy poprvé jste o snowboardingu slyšel a jakou cestou jste získávali informace?
Jako pro Američany byl snowboarding náhradou za surfování, tak pro nás náhradou za skateboarding. Od roku 1980 jsme se pravidelně účastnili skateboardových pohárových závodů ČSSR. Tam mezi kamarády kolovaly západní čas opisy, kde se také objevilo i ono sněžné prkno a bylo rozhodnuto.

V průkopnické éře si lidé prkna vyráběli sami. Jak to prakticky probíhalo a jaké materiály jste používali?
Prototypy se podobaly spíše vodní lyži. Další tvary se kopírovaly z obrázků v časopisech. Materiál byl volen individuálně. Jeden z prvních snowboardů, vyrobených ve formě u nás, byl z krásné nábytkářské mahagonové dýhy. Pro zajímavost, první forma byla sádrová, její výroba trvala přibližně 14 dní a byla na jedno použití. Pak následovaly formy kovové.

Něco z historie českého snowboardinguV každé části republiky měla prkna své odlišnosti, nebo specifické prvky, jaké byly ty žacléřské?
První prkna vyrobená v ČSSR byla odlišná tvarem, délkou i váhou. Každý improvizoval. Možná bylo žacléřské prkno jedno z prvních, které mělo podélný profil sjezdové lyže.

Z fotografií je patrné, že prkna byla zdobená různými kresbami, svěřovali jste jejich zhotovení nějakému malíři, nebo jste se toho chopili sami?
Povrchová úprava byla v rámci možnosti naší tvořivostí. Chtěli jsme něco odlišného. Oslovili jsme Daniela Macha, který z našich snowboardů udělal umělecká díla. Dál šel vývoj s dobou, začal se používat sítotisk.

Kde jste trénovali?
Naší základnou byl Prkenný Důl. Samozřejmě prvosjezdy Rýchor, Polák, Zámecká bukovina, Špičák a šlo se výš, Černá hora, Sněžka, atd.

V Žacléři byly vyrobeny první monoski v Československu.
Ano, byly zde vyrobeny první dva prototypy a zároveň poslední. Monoski vážila 15 kilo bez vázání. Při cestě za krásnými sjezdy, třeba do Modrého dolu se šofér téhle lyže hodně nadřel. O tom by mohli vyprávět Libor Steiner s Milanem Hrdinou (otcové žacléřské monoski).

Jaký název jste si tehdy zvolili?
Byl to vlastně pravěk snowboardingu u nás. Zvolili jsme název Pterodaktilus. Jako ten pravěký pták a my chtěli létat jako on.