Největším přáním školáka Honzy z Liberce je mít pravěkou sekyrku. Už se konečně dočkal, spolu s rodiči a sourozenci se vypravili na Krásnou, kde před Kittelovým muzeem vysvětloval odborník jejich výrobu.

Zdejší lokalita je vyhlášeným místem, kde se velmi tvrdý kámen železivec – metabazit z Pojizeří nacházel a nachází. „Odsud jej, s mezizastávkou na broušení, roznesli až do Pobaltí,“ vysvětlil Václav Drnovský z katedry archeologie v Hradci Králové.

Spolu se studenty se Drnovský při experimentální archeologii snaží vytvářet věrné kopie sekyrek a nástrojů co možná nejvěrnějším způsobem. Tento postup vysvětloval zájemcům při sobotním Dni pravěkých sekyrek. Než se ale zjistilo, že černé kameny často s dírou nacházené na polích nejsou nic jiného než pracovní nástroje pravěkých zemědělců, měli naši předkové za to, že vznikly při úderu blesku. „Dávali je na ochranu do krovů domů,“ vysvětlil Drnovský.

V lokalitě Jistebska a okolí Velkých Hamrů se zbytky kamene po opracovávání tzv. úštěp nachází v hojném množství dodnes. Stejně tak jsou v lesích patrné jámy po jeho dolování. „Těžba tady probíhala pět set let,“ uvedl archeolog ve své přednášce.

Opracovávat železivec lidé začali v době, kdy se z lovců stávali zemědělci. Podle Drnovského to byla neolitická revoluce. Lovci totiž stačil pazourek, ale zemědělec se musel usadit. Na stavbu domů potřeboval sekyrky, na obdělání polí další nástroje.

Lenka Střihavková