O blížícím se konci druhé světové války se mohli obyvatelé Libňatova na vlastní oči přesvědčit 22. března 1945, kdy zde byli ubytováni němečtí uprchlíci (tzv. národní hosté), kteří sem přišli z důvodu postupující fronty. Jejich nálada byla truchlivá, protože netušili, co je v nebližších dnech čeká. Jak připomíná libňatovská obecní kronika, vnesla do jejich myslí optimismus povzbuzující řeč říšského ministra propagandy dr. Josefa Goebbelse, kterou pronesl v rozhlase 20. dubna 1945. Z radosti poté měli dokonce tančit. Očekávali totiž, že se budou moci brzy vrátit domů. Hned následující den ale upadli do hlubokého smutku, když se dozvěděli, že Rudá armáda na východní frontě opět výrazně postoupila. Navíc obdrželi rozkaz, že se mají přesunout do Bavorska. Datum odjezdu stanovily úřady na 29. duben, ale nakonec byl odvolán.

Dne 19. dubna se Libňatov zahalil do mlhy neobvykle modravé barvy. Navíc byl všude cítit zápach po kouři. Teprve později se zjistilo, že kouř a mlha sem byly větrem zaneseny od vzdáleného požáru, způsobeného leteckým bombardováním. Relativně poklidný duben vystřídal květen, kdy pro Úpicko konečně skončilo několikaleté válečné strádání.

Dne 2. května 1945 se měl v Úpici-Sychrově konat povinný odvod koní s postroji a povozy. Z rolníků z regionu, kteří měli povinnost se dostavit, nepřišel nikdo, což by bylo ještě před několika dny naprosto nemyslitelné. Rolníci si dobře spočítali, že nacistické Německo se v posledních dnech své existence již bez jejich koní obejde.

I Úpicko se zapojilo

Podobně jako další české oblasti, tak i Úpicko se na počátku května 1945 zapojilo do povstání, které mělo uspíšit osvobození regionu od nacistů. Bojovalo se ve Rtyni v Podkrkonoší, v Malých Svatoňovicích, Batňovicích, Úpici i Havlovicích. Do Havlovic dorazil 5. května 12členný oddíl SS z Úpice. Po jeho řádění zde zůstalo několik zastřelených osob. Jednou z nich byl 54letý Adolf Leisner „Babiňák" z Libňatova z domu čp. 164 (chudobinec), který sem přijel na kole. Dle jedné verze byl zastřelen ranou do týla, podle libňatovské kroniky ho usmrtily dvě rány do boku a do plic. Bezvládné Leisnerovo tělo zůstalo ležet na silnici, odkud bylo později přemístěno do místní hasičské zbrojnice. Následující den (6. května) byla jeho mrtvola převezena do Libňatova. Události toho dne byly v Libňatově méně dramatické než v sousední obci. Obyvatelé tu také na domy vyvěsili československé vlajky, které v Havlovicích toho dne přivedly k zuřivosti oddíly SS. Libňatovští také učinili prohlídky u německých uprchlíků ubytovaných dočasně v obci.

Dne 6. května zorganizovala libňatovská mládež hlídkovou službu, aby v případě nebezpečí byli obyvatelé obce ihned upozorněni. Pravděpodobně již tehdy disponovala zbraněmi, které si opatřila v nedaleké německé obci Kyje (dnes součást obce Hajnice). Libňatovští tu měli získat kromě samopalů, pistolí a pancéřových pěstí i větší množství munice. Občané z obavy před drancováním ze strany vojáků ukrývali potraviny a cenný majetek. Na silnici před Havlovicemi byli německým vojákem zadrženi mladíci Jaromír Gottwald a Jaroslav Teichman. Museli zvednout ruce nad hlavu. U Jaroslava Teichmana objevil voják na ruce náramkové hodinky, které mu odcizil. Poté oba mladíky propustil pod podmínkou, že se urychleně vrátí domů do Libňatova.

K 8. květnu 1945 v Libňatově se váže událost, kdy Josef Sedláček z domu čp. 176 zastavil německé auto s vlekem. Řidič vozidla poté vlek odpojil a ujel. Na místě zůstalo pět sudů s benzínem, které z důvodu obavy, že budou ukradeny, prohlásil starosta obce za zabavené. Později si ovšem vydání benzínu vynutilo neurvalým způsobem několik po zuby ozbrojených mladíků z Úpice.

Ve dnech 8. a především 9. května byli obyvatelé Libňatova, podobně jako v dalších obcích v regionu, svědky zběsilého útěku německých vojsk i civilistů. Pokud nebyli již v Úpici odzbrojeni, odebraly jim v Libňatově výzbroj hlídky vytvořené z hasičů a mládeže. Další odhozená výzbroj a výstroj se válela všude v příkopech. Ve zmatku, který vznikl v Libňatově při promíchání vojsk (ustupující německá armáda a postupující Rudá armáda), byl vykraden dům Anny Mikšové. Ta byla později odškodněna třemi peřinami a dvěma polštáři po německých uprchlících.

Dne 9. května dorazily do Podkrkonoší první jednotky Rudé armády. Odpoledne osvobodily například Trutnov a Úpici. V Libňatově se Rudá armáda objevila až následující den. Karel Mikeš z domu čp. 151 později vzpomínal, jak ráno 10. května s puškou v ruce hlídkoval na cestě mezi Libňatovem a Havlovicemi. Spatřil zde přijíždějící samohybná děla Rudé armády. Z jednoho z nich seskočil voják (staršina) a zeptal se ho, kdo je. Mikeš mu na to odpověděl, že je Čech a vítá v Libňatově Rudou armádu. Na to mu voják řekl, ať je doprovodí do Libňatova. Zde se již sbíhali obyvatelé obce, aby pozdravili vojáky. Kronika obce Libňatov uvádí, že k příjezdu prvních vojáků Rudé armády do Libňatova došlo ve směru od Havlovic (zde se objevila již v 7.30) 10. května 1945 kolem 9. hodiny ráno. Nejdříve dorazilo vozatajstvo Rudé armády, které pokračovalo dál směrem na Maršov u Úpice. V Libňatově se posléze objevilo i sedm sovětských samohybných děl SU-76. Lidé se tehdy shromaždovali na okresní silnici, a to především na křižovatce cest do Maršova a Křižanova. Z dochovaných fotografií je vidět, že samohybná těla zastavila před školou a na dvoře statku čp. 97 v blízkosti křižovatky. Vojáci podávali lidem ruce, hladili malé děti… Přijížděla další a další vozidla. Slavnostní náladu dovršila libňatovská hudba, která hrála po celý den.

Dne 13. května 1945 proběhla v Libňatově oslava osvobození země. Průvod složený z dětí, mládeže, hasičů, čety bývalých vojáků a dvou důstojníků Rudé armády vyšel od horního konce obce. Zastavil se uprostřed obce u „Lípy svobody", kde zazněla jak československá, tak i sovětská hymna. O tři dny později proběhla v obci přednáška dvou sovětských důstojníků o vztahu Sovětského svazu k Československu. Nálada byla veselá, takže po přednášce došlo i na tanec a hudbu.

Rudá armáda

Také v červnu 1945 se v Libňatově objevila Rudá armáda. Dne 6. června projížděla Libňatovem ve směru od Hořiček na Úpici. Další oddíly Rudé armády se v Libňatově objevily 11. a 12. června. K obyvatelům obce se vojáci chovali vesměs slušně. Výjimkou byli tři vojíni Rudé armády, kteří v noci z 11. na 12. června vnikli do usedlosti rolníka (dům čp. 30) Štěpána Picha. Obyvatele domu okradli o hodinky, jízdní kolo, peníze a potraviny. V tu dobu došlo rovněž k násilnostem na německých služebných, které přespávaly v domě čp. 70. Okraden byl také nájemce této usedlosti.

Jedním z posledních dozvuků právě skončené války v Libňatově bylo objevení maskovaného úkrytu z chvojí v lese Barchoviny na konci června 1945. Čs. bezpečnostní složky provedly v úkrytu razii, při které podle obecní kroniky objevily tři neozbrojené členy někdejší SS. Zajaly je a odvezly. Další nevítání „hosté" již v obci ani jejím okolí nebyli objeveni.

Ondřej Vašata