Stále žiju naplno

I když se mi blíží šedesátka, stále žiji naplno. Sport mne provází celý život, i teď. Ráno tisk a internet, přes den pracovní činnost, kultura. A je tu večer, který chci brzy doplnit o milou a trochu hezkou partnerku středního věku.

Jsem bývalý středoškolský učitel, nyní učím soukromě a podnikám v elektrotechnice. Pocházím z vesnice, nedaleko od krásného města, takže ke svým zkušenostem ze škol jsem přidal také šikovné ruce. A sport mne naučil správně žít.

Nechci sám sebe hodnotit, to nechávám na druhých, ale co platí určitě: jsem veselý, tolerantní, mám rád dobré jídlo, kamarády, a asi dovedu víc dávat než brát.

Už jsem si podal inzerát před dvěma lety, ale nějak jsem nepochopil, co ženy vlastně od seznámení čekají. Snad čekaly, že přijede princ Bajaja na bílém koni, ale ten jezdí jen v pohádkách. Mám rád sport, nyní už pasivně, dobrou muziku, pohodu, lesy, houby, vodu a moře. Co nabízím, to hledám, nic víc, nic míň.

S pozdravem Josef z Jičína

Stáří neznamená konec života

Dobrý den, chtěla bych touto cestou najít pro svoji sestru vhodného muže, který by ji chtěl vrátit do života a dal jí lásku a štěstí.

V životě to neměla lehké. Proto bych byla ráda, kdyby to byl člověk hodný a upřímný. Žije ve svém bytě mezi čtyřmi stěnami. Je pořád sama. Nehledám pro ni bohatství, je to skromná a pracovitá žena. Byla bych ráda, kdyby se našel pán mezi 60 až 65 lety. Přeji vám hodně krásných příspěvků a hodně štěstí.

Čtenářka z Chrudimska

Hledám pomoc v těžké situaci

Vážená redakce,

dovoluji se vás a vaše Řádky důvěry oslovit se svým příběhem a zároveň požádat o pomoc v nelehké životní situaci.

Jmenuji se Ivana a letos mi bude 49 let. Vychovala jsem tři děti, které už jsou dospělé. Dva chlapce a dceru. Mám ve vlastní péči u sebe ještě posledního syna, kterému je dvanáct let. Vždy jsem se snažila, aby moje děti byly spokojené a aby jim nic nescházelo.

Někdy to šlo dobře, jindy hůře. Ale byli jsme snad dobrá rodina, i když jsem byla nakonec se všemi dětmi sama bez mužského.

Věřte, nebylo to někdy lehké. Tím pádem jsem si zvykla i na různou práci, kterou si musí udělat ženská sama, tudíž mi žádná práce není cizí. Jsem vyučená knihařka, ale umím pracovat i v zemědělství, v lese, i uklízet třeba v nemocnici. Žila jsem třicet let v Josefově u Jaroměře. Měli jsme s dětmi malý byt u soukromníka. Když jsme byli spolu, tak jsem nějakou tu korunu brala od městského úřadu. Ale jak děti postupně dorůstaly, bylo korunek čím dál méně. Nakonec to dopadlo tak, že se mi starší děti odstěhovaly a já zbyla s nejmladším synem sama. I když jsem chodila na brigádu, vydělané peníze nepokryly nájem, jídlo a energie. Soukromník nás tedy vystěhoval.

Vezmu to zkrátka, skončila jsem nakonec se synem v Hradci Králové na azylu. Jsme tu už téměř rok, našla jsem si též zaměstnání, ale problém je v tom, že nám to tu bude brzy končit. Když nic nenajdeme do konce června, tak nás odstěhují znovu na další azyl a do jiného města. Moc času na vyřešení situace nám již nezbývá.

Tím pádem přijdu o zaměstnání a o peníze. Obracím se proto na čtenáře s prosbou, jestli by se mezi nimi našli hodní lidé, nebo člověk, který by mohl mě a mého syna vzít k sobě na podnájem. Bydlení bych si mohla nějakou korunou splatit, ale mohla bych si to i odpracovat. Byla bych ráda, kdyby to bylo nejblíže k Hradci, abych nepřišla o zaměstnání.

Stále doufám, že se najde někdo, kdo mi pomůže v mé nelehké životní situaci. Za odpovědi předem děkuji.

S pozdravem Ivana

Najdu kamaráda nebo kamarádku?

Vážená redakce,

po přečtení Řádků důvěry v minulém čísle jsem se rozhodla napsat a požádat vás o uveřejnění mého příspěvku. Inspiroval mne k tomu příspěvek čtenářky, která je znovu šťastná a vzkazuje ostatním, aby neváhali a psali.

Ani já nehledám prince na bílém koni. Už jen proto, že chodím o holi, a to čtenáře odradí. Sama nesoudím lidi podle vzhledu, ale podle toho, jestli si mám s nimi co říct, a vycítím, že i oni stojí o moji společnost. Jsem 66letá vdova menší postavy. Mezi mé záliby patří četba, hezký film, procházky, poslech hudby, křížovky…

Byla bych ráda, kdybych prostřednictvím Řádků našla kamaráda nebo kamarádku s podobným osudem.

Zdraví Jiřina z Chrudimi

Chcete napsat do Řádků důvěry?

Do Řádků důvěry napište vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě tak získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na: Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, nebo na e–mail jan.korbel@denik.cz. Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzdadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy doručíme.