Pořadatel Martin Věchet chytí do sítě nějakého neinformovaného novináře a vnutí mu svou indiánskou báchorku o ukřivděném pořadateli a zlém diktátorovi na radnici, který chce festival za každou cenu zničit. Nezávislost, nekomerčnost a tolerance coby ideály vytrubované Věchetovými ústy na všechny strany jdou v tu chvíli stranou a ke slovu přichází marketing toho nejhrubšího zrna.

Atmosféra festivalu, která je dle pořadatelů hlavním důvodem příjezdu více než tří čtvrtin návštěvníků, je totiž postavena na umělém konfliktu mezi „hodnými rudými bratry“ a „zlými bledými tvářemi“. Nyní však žijeme v právním státě a je zjevně nutné si nepřítele, pokud neexistuje, vymyslet, vytvořit a především označit. A tak Martin Věchet podle goebbelsovského hesla Stokrát opakovaná lež se stane pravdou vytrvale ukazuje na moji osobu jako na hlavního zhoubce festivalu. Skutečným hrobařem se však dlouhodobě rýsuje on sám.

Po výrazně klesající návštěvnosti se letos už počtvrté za sebou opakovala neoriginální marketingová kampaň „posledního festivalu na Bojišti“, letos víc než kdy jindy. Domnívám se, že Martin Věchet chce s pořadatelstvím skončit a není lepší způsob, jak omluvit svou neschopnost učinit festival dlouhodobě zajímavým, než ukázat na někoho jiného a říct „to on za to může“. Pokud by totiž návštěvnost festivalu dál klesala, je jeho budoucnost neudržitelná z prostého ekonomického důvodu. V tom vidím hlavní ohrožení budoucnosti festivalu.

I Věchet musel letos přiznat, že finance jsou tím hlavním předpokladem pro další fungování, když zradil jeden ze svých velkých proklamovaných ideálů a s vděčností viditelnou na plakátech přijal zlaťáky od miliardáře Bakaly. Věta Jima Morrisona uváděná na festivalovém webu jako jeho motto: „Co to provedli naší planetě? Co to udělali naší čisté sestře? Vyplenili ji, zpustošili a zahryzli se do ní. Tam, kde slunce vychází, do ní vráželi nože. Spoutali ji a zničili,“ působí ve spojenectvím s Bakalovým důlním impériem spíš sarkasticky. To je ale jen jedna ukázka pokrytectví Martina Věcheta. O jeho míře si může každý, kdo má oči, uši a trochu toho kritického myšlení udělat obrázek sám.

Znovu musím zopakovat, že radnice není tím subjektem, který by byl pro festival ohrožením. Město mu do cesty nevložilo žádnou překážku. Naopak, vychází mu vstříc například prominutím pořadatelských poplatků, jež v součtu činí velkou sumu peněz, které by mohly být příjmem města. Martinu Věchetovi nikdy nikdo nebránil, aby za námi přišel a jednal. Nikdo mu nebrání ani teď. Ale to by musel veřejně zradit i další z fiktivních pilířů, na kterých festival stojí - po proklamované nekomerčnosti i boj s diktátory. Jestli má festival přežít, musí se oprostit od pokryteckých praktik hlavního organizátora a zakladatele.

Ivan Adamec