Kde není hospoda, tam umřel pes. Osvědčené vesnické pořekadlo platí stále. A pivo patří i ve 21. století k nejvyhledávanějšímu sortimentu v hospodských nabídkách.

Také Královéhradecký kraj se pyšní vyhlášenými regionálními pivy. Přednost jim většinou dávají lidé právě z okolí místních pivovarů, které přetrvávají už desítky let. To potvrzuje i Jan Čepelka z Havlovic. Od roku 1991 tu vede hostinec Amerika a navazuje na rodinnou hospodskou tradici, která sahá až do roku 1910. „Hospody si svoje osvědčené značky drží, protože jsou oblíbené taky u lidí. Aby se prosadil nový pivovar v sousedním regionu, to je hodně těžké," potvrzuje Jan Čepelka.

Ve svém podniku nabízí dvě regionální piva. Ve stálé nabídce pak má ještě jednu osvědčenou značku. „Regionální piva jsou ale absolutně nejoblíbenější," říká Čepelka. „Náročnost pivařů se určitě během let změnit musela, je otázka, jakým způsobem. Určitě se pije méně, než v 90. letech, což způsobila doba jako taková. Je to spojené i s tím, že se lidé bojí o řidičský průkaz. Dřív si někdo s nějakou zbytkovou hladinou alkoholu v krvi ráno nedělal hlavu. Kdekdo si dal deset piv, poseděl, poklábosil. Teď si dá pět a spěchá domů. Celkově žijeme v uspěchanější době. Takové to sdružování lidí u piva, to už dávno není takové, a lepší to nebude," přidává zajímavý poznatek. „Dalším faktorem může být i stoupající oblíbenost vína. Poptávka po něm se určitě zvyšuje. Na rozdíl od piva," myslí si majitel havlovického rodinného hostince.

Nabídka piv se během dvaceti let razantně změnila. Vznikají minipivovary, osvědčené značky vaří speciály. „Ty nasazujeme často. Místní si je ochutnají, někteří přijdou vyloženě na ně. Pivních značek je hodně, někdy ale na úkor kvality," upozorňuje Jan Čepelka. Podle něho je konzumace piva vnímána tak nějak tradičně. „Jestli existuje pivní kultura? Já nevím. Člověk se snaží lidem občas vysvětlit, jak má správně načepované pivo vypadat, snaží se jim o tom něco říct. Ale upřímně málokoho to zajímá," směje se. „Jiné je to třeba u jídla. Tam mám vysledované, že lidé chodí vyloženě za tím, co znají a o čem vědí. Hodně dají na televizní pořady. Jde jim i o to, aby bylo jídlo zdravé," doplňuje Jan Čepelka, hospodský z Havlovic na Úpicku.

Jak pijeme v hospodě? Necelá dvě piva za hodinu

Do naší hospůdky, vedou jen tři schůdky… a zhruba 750 kroků, dalo by se dodat ke známému popěvku dua Svěrák a Uhlíř.

Do oblíbeného lokálu to mají Češi zhruba 500 metrů, pokud žijí na vesnici, a 600 metrů ve městě, vyplývá z průzkumu mezi tisícovkou pijáků, který pro Budějovický Budvar provedla agentura Perfect Crowd.

Když už do své restaurace zamíří na „jedno", většinou zvládnou něco přes litr a půl. Muži většinou čtyři „kousky" a ženy tři.

MĚSTO JE „HOCH"

Z průzkumu mezi respondenty, kteří chodí do hospody alespoň jednou za dva týdny, vyplývají zajímavé rozdíly mezi pitím ve městech a na vesnicích.

Kupříkladu ten, že ve městech jsou zákazníci více vybíraví. Chtějí speciální piva, různorodější jídlo, klimatizaci nebo pivo z tanku.

To na vesnici požadují především univerzální hospodu se zahrádkou, televizí, ideálně poblíž hřiště. A aby tam potkali známé.

Což je logické i z důvodu, proč lidé „na jedno" chodí.

Na vesnici je výčep i místem, kde lze sehnat práci nebo naopak najít zaměstnance. A hospoda slouží jako důležitý zdroj informací tři čtvrtiny štamgastů tvrdí, že se tam dozvědí vše potřebné.

Zatímco na vesnici logicky znají návštěvníci svého výčepního a častěji mu tykají, ve městě nikoli.

DÁMY: ABY BYLO ČISTO

Rozdíly logicky panují i mezi pohlavími. Páni chtějí oblíbenou značku piva, potkat kamarády, sledovat sportovní zápasy. A koukat po ženách.

To dámy požadují věci, na kterých mužům příliš nesejde: kupříkladu čisté sklo i záchody, velký výběr nealko nápojů či speciální nepivní alkoholické drinky.

Co se týče rychlosti pití, průměrná „průtočnost" návštěvníka hospody je 0,84 litru za hodinu.

Na vesnicích, kde se obecně zavírá dříve, musejí spěchat. Tamější štamgast do sebe pivo dostává rychlostí 0,98 litru za hodinu. Jeho městský kolega či kolegyně tolik nepospíchají podle průzkumu pijí průměrnou rychlostí 0,8 litru za hodinu.

Průzkum řešil i otázku, co nás od návštěvy hospody odrazuje.

Lidé tvrdí, že hlavním důvodem „nechození do hospody" je obecně nedostatek času (28 procent) a fakt, že se dotyčný musí věnovat rodině (23 procent). Peníze jsou paradoxně problémem „jen" pro desetinu štamgastů a tři procenta lidí přiznávají, že návštěvu hospody musejí omezovat kvůli vlivu manželky či manžela.

S „LAHVÁČEM" VEN?

Otázka je, zda finance nebudou překážkou v blízké budoucnosti. Od 1. prosince začnou restaurace povinně vydávat účtenky v rámci elektronické evidence tržeb, což nese náklady pro jejich majitele.

„Evidence nás stála zhruba padesát tisíc korun. To je pro nás hodně. Abychom to ustáli, budeme muset asi trochu zvýšit ceny, nebo snížit platy zaměstnancům. Ani jedna možnost se mi samozřejmě nelíbí," popsal v Deníku Václav Cikán, majitel boskovické Kafírny Dogvill.

Postupný odchod štamgastů z hospod by pak mohl podpořit i trend, kdy lidé kupují lahvové pivo a popíjejí ho venku.

„Lidé, kteří mají méně peněz, pijí spíše desítku. Kdo má ještě méně, pije jen desítku lahvovou," uvádí psycholog Jiří Kovářík z Ústí nad Labem. Na severu Čech změny pozoruje už posledních pět let.

„Třeba na vesnici vidím, že kdo nemá moc peněz, posedává kolem vietnamské večerky, ačkoliv poblíž je hospoda s pivem za dvacet korun. Totéž jsem viděl třeba v Ústí nad Labem v Krásném Březně. U jedné hospody u provizorního stolu pijí lidé lahvové pivo z blízké večerky. Přitom o pět metrů dál je hospoda s desítkou za 19 korun," líčí psycholog.

Do života nejmenších vesnických hospod zasáhne i chystaný zákaz kouření. Poslanci o něm budou hlasovat do konce letošního roku. Podle průzkumu to však nebude tak fatální: 65 procent štamgastů tvrdí, že hospodu kvůli zákazu kouření neopustí.