Cílem bylo obejít republiku po cestách a pěšinách, nevynechat na trase ani jeden metr. Veškeré etapy musely být naplánovány tak, aby byla možnost se z konce cesty dostat k civilizaci s možností dopravního spojení či ubytování, a potom zase zpět.

Několikrát přenocovali přímo u hraničního patníku, někdy je naopak čekal po náročné hraniční trase ještě další několikakilometrový přesun do vnitrozemí a druhý den zpět do místa přerušení.

Velké problémy způsobovaly cestovatelům řeky. Pokud nebyly mosty, přecházeli přes brody. Labe v Hřensku přepluli přívozem, Staňkovský rybník (hranice mezi ČR a Rakouskem) na zapůjčené kánoi. Nikdy nevzdali ani jednu túru, a to i v nejhorších povětrnostních podmínkách. Žádnou trasu neodsunuli z důvodu únavy. Nebylo to ani dost dobře možné. Zamluvené ubytování (mnohdy i 5 měsíců předem) nelze měnit.

Opozdit se o den nebo odsunout cestu znamenalo připravit se o nocleh. Totéž platilo o dopravním spojení. Zdeněk Fiala konstatuje: „Celé naše hraniční putování bylo nádherné, ale mnohdy dost fyzicky náročné, zvláště pak u vícedenních etap. Viděli jsme mnoho zajímavých míst, nedotčenou přírodu. Vystoupali jsme na řadu hraničních vrcholků a rozhleden. Prošli jsme nejvzdálenější výběžky republiky a dostali se tak na nejsevernější, nejzápadnější, nejjižnější a nejvýchodnější bod republiky.“

Dokázali si splnit svůj sen, prověřili své síly i vztah, neboť se museli spoléhat jeden na druhého. Vše zmapovali, zapsali, a navíc o svých prožitcích dovedou poutavě vyprávět. Proto vám také můžeme nyní po několik dní přinášet zajímavou reportáž z jejich putování lesy, stezkami, vrcholky hor i bažinami a průsmyky. Vše doplněné fotografiemi.