Smržovka, autobusová otočka, deset hodin dopoledne. Už při příjezdu vidíme na autobusovém stání dvě zraněné dívky. Jedna se drží za zkrvavené předloktí ruku, druhá leží na zemi s viditelnou otevřenou zlomeninou.

Než stačíme vyzpovídat policejní preventistku, mávne její kolega stopkou a máme tu dalšího řidiče na zkoušení, dnes už prý několikátého. „Zatím si většina z nich vedla dobře. Ukázalo se, že zranění by zvládli ošetřit,“ říká nám ředitelka jabloneckého Českého červeného kříže Kateřina Havlová, zatímco policisté u zastaveného řidiče BMW kontrolují povinnou výbavu.

A jde se na věc. Pan řidič to nese dobře. Pohled na umně namaskované roztržené předloktí, stejně jako na otevřenou zlomeninu holenní kosti, s ním nezacloumá. „Jedné paní před ním se v první chvíli udělalo zle,“ podotýká preventistka jablonecké policie Dagmar Sochorová.

A co by náš řidič vlastně dělal? „Napřed bych zavolal na tísňovou linku 155, oznámil místo nehody a popsal zranění,“ říká a automaticky si navléká přichystané ochranné rukavice.

„Ty rukavice byste si vzal proč?“ ptá se Kateřina Havlová a dočká se bleskové reakce: „Jednak proto, abych se případně něčím nenakazil a samozřejmě proto, abych do rány, kterou budu ošetřovat, něco nezanesl,“ reaguje řidič.

A s drobnou radou a pomocí víceméně přesně ví, co dál dělat. Co přiložit, co jak ovázat a že je třeba se zraněnými mluvit.

„Gratuluju vám, právě jste pomyslně zachránil lidské životy,“ konstatuje Kateřina Havlová a náš řidič si odnáší odměnu v podobě reflexního přívěsku.

Sám ale říká, že v tomhle ohledu je co zlepšovat. „Bylo to nic moc, mohl jsem si vést ještě lépe,“ říká a jedním dechem dodává: „Podobné věci už jsem zažil i v reálu, když jsem jel okolo. Jednou šlo o smrtelnou nehodu, kde nebylo jak pomoci, a podruhé o muže v šoku, kterého jsem uvedl do stabilizované polohy a mluvil s ním. Tyhle akce určitě mají smysl a i s ohledem na to, jak perfektně jsou zranění namaskovaní, si člověk připadá skoro jako by to bylo doopravdy,“ říká Petr Pluhař z Nové Vsi nad Nisou, který úspěšně prošel.

První pomoc mohli řidiči poskytovat naprosto dobrovolně, a o to víc je překvapující, že do toho šli. Ne všichni sice bezpečně věděli, co mají dělat, ale základní znalosti měli. „Našli se i tací, kterým to nebylo příjemné, ale nakonec ošetření zvládli a nikdo by život zraněných neohrozil. Svědčí to otom, že informovanost o první pomoci je dostatečná,“ řekla nám Kateřina Havlová zhruba v polovině akce, která trvala po celé páteční dopoledne. Podle policejní preventistky Dagmar Sochorové se tyto akce na základě spolupráce policistů a Českého červeného kříže stanou pravidelnými. Konat by se měly zhruba jednou do měsíce. Ta příští se uskuteční v červenci na Železnobrodsku­.

Jan Vrabec