Myslíte si, že by dítě z bilingvní rodiny (např. česko-anglické) mělo navštěvovat jazykovou školu, aby oba jazyky umělo dokonale, nebo je dostačující soužití v rodině? 

Vyrůstá-li dítě v bilingvní rodině, je to samo o sobě pro něho ta nejlepší „škola“, jak se naučit cizí jazyk. Dítě se učí jazyk přirozeně, posloucháním a napodobováním. Bilingvní výchova popisuje více metod, z nichž nejčastěji doporučovaná je tzv. metoda OPOL (z angličtiny, one person, one language), což v praxi znamená, že každý rodič mluví na děti jenom jedním, tím „svým“ jazykem. Obecně platí, že matka by měla na dítě mluvit vždy jejím rodným, tedy pro dítě „mateřským“ jazykem.

Dítě někdy zpočátku oba jazyky míchá, později je schopno se s oběma jazyky identifikovat a perfektně je odlišit. U dětí, které vyrůstají v bilingvní rodině, často pozorujeme, že začínají mluvit později, mají tzv. „období ticha“, kdy oba jazyky vstřebávají. Tento jev je zcela přirozený. Jiná situace může nastat, když děti žijí v cizině a ve snaze vyrovnat se vrstevníkům začnou mezi sebou komunikovat pouze v cizím jazyce a „odmítají“ mluvit česky.

Další otázky můžete posílat na e-mailovou adresu miroslava.jasanska@denik.cz.