S rolbou na sjezdovce strávil 24. prosinec také loni. Problém v tom však žádný nevidí. „Nijak mi to nevadí. Vánoce si užiji, až dokončím práci s rolbou, nebo si je udělám o den dříve,“ říká třiadvacetiletý rolbař, který se věnuje úpravě sjezdovek druhým rokem.
Do práce obvykle nastupuje o půl čtvrté odpoledne a končívá kolem půlnoci. „Začínáme v době, kdy končí denní lyžování. Obdržíme pokyny, kontrolujeme rolby, doplňujeme kapaliny, motorový a hydraulický olej, fridex, naftu z čerpací stanice,“ přibližuje, čím začíná pracovní směna rolbaře. Jak dlouho stráví čas za kniplem pásového vozidla, dopředu obvykle neví.
„Záleží, jak jsou sjezdovky rozježděné od lyžařů a jaké jsou sněhové podmínky. Někdy končíme v devět večer, někdy ve dvě ráno. Většinou to bývá kolem půlnoci,“ dodává. Pravidelný noční pracovní režim, otočený oproti běžnému dennímu, mu problémy nečiní. „Alespoň můžu přes den spát,“ tvrdí.
Sněžná rolba má mnoho zvláštních prvků pro řízení a ovládání různých přídavných zařízení pro odhrnování sněhu či další úpravy cest. Její šoférování je velice specifické, což Radim Karlík potvrzuje. „Je to úplně něco jiného než řídit klasický dopravní prostředek. Na každé straně rolby máte pás, vepředu radlici. Existuje velký rozdíl mezi tím, nechat se v rolbě vozit a řídit ji. Především kvůli práci s radlicí. Musíme vyhladit sjezdovku do roviny, aby na ní nebyly boule a nerovnosti,“ popisuje.
Rolbařina je sezonní záležitost, které se věnuje v zimní sezoně. Po jejím skončení se živí jako řidič nákladních aut. U sjezdovek je však jako doma odmalička. „Otec byl vedoucím areálu v Peci pod Sněžkou, takže jsem měl odjakživa blízko ke sjezdovkám a mohl se také povozit rolbou,“ vzpomíná. Teď už je jejím kormidelníkem.
Zatímco bude osaměle hnát rolbu opuštěnou krajinou po zasněženém svahu pod rozzářenými reflektory, rodiny budou trávit Štědrý večer u rozsvíceného stromku. „Je to zábava. Ale taky zodpovědnost,“ říká o své zimní profesi.
