Krkonoše, byť se to v poslední době začíná trochu měnit, nikdy nebyly na rozhledny bohaté. Čím to je?
Rozhledny se většinou stavěly tam, kde přírodní podmínky neumožňovaly volný výhled, tedy spíše na plošších a zalesněných vrcholcích než v bezlesých partiích hor. Hlavní krkonošský hřeben sám o sobě vždy nabízel tolik míst k rozhledu, že potřeba vyhlídkových staveb zde nebyla tak velká jako v jiných, nižších pohořích. Jediné dvě horské kamenné rozhledny vyrostly na Předním Žalém a nad Sněžnými jámami. Na tehdejší německé straně hor bylo postaveno rozhleden více než na české, ale většina z nich se nacházela spíše v předhůří, zejména v nejbližším okolí větších měst, Jelení Hory, Walbrzychu či Jaworu.

A co oblast Podkrkonoší?
Zde jaksi scházela opora v podobě silných turistických spolků a bohatých mecenášů. Jediné místo, o které se dokonce strhla bitva mezi českými a německými turisty o to, kdo dříve postaví rozhlednu, byla Zvičina. Bylo to na přelomu 19. a 20. století a zápas tehdy neměl vítěze. Vyhlídková kopule na zvičinské chatě byla pak postavena až v roce 1926.

Například v sousedních Jizerských horách jsou přírodní podmínky srovnatelné, přitom síť rozhleden je tu mnohem větší než v Krkonoších…
Jizerské hory jsou právě příkladem pohoří, které nemá tak výrazné a tak vysoké vrcholy jako Krkonoše, a navíc většina území zde byla a dodnes je pokryta hustými lesními porosty. Svou roli při výstavbě rozsáhlé sítě rozhleden tu také sehrál velice agilní Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory, podporovaný bohatými průmyslníky z tehdy rychle se rozvíjejících měst Liberce, Jablonce a Tanvaldu. Kromě Smrku všechny ostatní rozhledny vyrostly v blízkém okolí těchto měst. Jejich stavba tak byla nejen snazší a levnější, ale zároveň umožňovala levnější údržbu a také rychlejší návratnost investic díky vyšší návštěvnosti z řad místních „štamgastů“.

Výstavba vyhlídkových objektů po celé zemi zažívá v posledních letech velký rozmach. Kdy ten rozhlednový boom začal?
Když se podíváme na křivku zachycující výstavbu rozhleden v posledních 50 letech, okamžitě si musíme všimnout zřetelného zlomu, ke kterému došlo po roce 1999. V tomto roce se totiž vysílal televizní cyklus „Rozhlédni se, člověče“, který divácky přitažlivým způsobem představil české rozhledny a jejich historii. Podkladem pro tento seriál byl můj dokumentační archiv, který jsem budoval téměř dvacet let a díky kterému mohla v tomtéž roce vyjít také kniha „Rozhledny Čech, Moravy a Slezska“. Rozhledny se staly nesmírně populárními a výsledek je takový, že za posledních deset let se jejich počet prakticky zdvojnásobil. V Česku dnes stojí téměř 280 vyhlídkových věží.

U nás jsou rozhledny fenoménem a je o ně obrovský turistický zájem. Jaká je situace v okolních zemích?
Je jen jedna země, kde je rozhleden ještě více než u nás. Tou zemí je Německo, kde se rozhledny stavěly už od druhé poloviny 18. století a kde jich dodnes stojí více než tisíc. Je to samozřejmě dáno i jeho několikanásobně větší rozlohou. Rozhledny jsou také velmi populární v Rakousku a Švýcarsku. I tam ovšem platí, že stojí převážně v nižších pohořích a v okolí měst, a ne v oblasti Alp. Kupodivu hodně rozhleden, a to jak historických, tak i moderních, najdeme v Maďarsku, kde má turistika poměrně dlouhou historii. Zato v Polsku se lidé začínají o rozhledny zajímat teprve v posledních několika letech. Mezitím se však velká část místních rozhleden, postavených ještě Němci, proměnila v ruiny. Na Slovensku taková tradice v budování vyhlídkových staveb nikdy nebyla, ale i tam se objevují první vlaštovky. V ostatních evropských a mimoevropských zemích jsou rozhledny spíše raritou.