Besedy s politiky a dalšími představiteli místního i celorepublikového veřejného života se na půdě klubu postupem let staly tradicí. Jen v loňském roce proběhlo v malém sále Moby Dicku třiatřicet diskuzí.

Vzpomenete si na prvního hosta, který besedoval v Klubu seniorů?
Zřejmě to byl tehdejší starosta Gustav Hillebrand. První beseda byla v roce 1991. Klub jsme založili, protože jsme chtěli kontrolovat práci trutnovských činitelů pro město a občany a popřípadě jim pomáhat nebo je i třeba kritizovat. Kromě schůzí a besed ale taky uskutečňujeme prohlídky, ať to jsou školy, podniky nebo hasiči. Prošli jsme už prakticky všechno.

Napadlo vás počátkem 90. let, že se z besed stane tradice, která vydrží skoro dvacet let?
V životě mě nenapadlo, že budeme fungovat ještě po roce 2000 a že za tu práci dostanu čestné uznání (Miroslav Šafařík obdržel v roce 2006 Čestné uznání Rady města Trutnov za dlouholeté vedení klubu seniorů – pozn. red.). Nedělali jsme to proto, aby nás někdo uznával, ale tenkrát jsme si mysleli, že k tomu strhneme víc lidí, ale to se nám vcelku nepodařilo. Já bych si nejvíc přál, aby tady vedle Klubu seniorů vznikl i Klub juniorů, protože v těch mladejch to je.

Kolik besedujících se v klubu od začátku vystřídalo?
Schůzí jsme za těch osmnáct let měli přes tři sta a besed přes pět set.

Do Trutnova se vám podařilo přivést europoslance Jana Zahradila, kontroverzního výtvarníka Milana Knížáka nebo první dámu Livii Klausovou. Jak se vám to daří?
Potkávají mě lidi v Trutnově a ptají se: jak to, pane Šafařík, děláte, že jste tady čtyřikrát měl Bobošíkovou? To je nějaká vaše příbuzná? (smích) Vždycky to musím začít sjednávat telefonicky a většinou přijedou na naše písemné pozvání. Řada pozvaných tady byla tak spokojená, že se několikrát vrátili. My totiž ty besedy nevedem tak, že bychom politiky nějak napadali. To ať si vyřídí v televizi nebo v novinách. My se od nich chceme něco dozvědět.

Koho jste musel k účasti nejdéle přemlouvat?
Opravdu dlouho jsem usiloval o tajemníka prezidenta Ladislava Jakla. Musel jsem ho přemlouvat asi dva roky. On totiž nejezdí nikam. Nakonec jsem ho ale uhnal. Sám mi dal termín a loni v prosinci do Trutnova přijel.

Jaký „úlovek“ považujete za nejcennější?
Samozřejmě první dámu republiky, paní Livii Klausovou. Hodně si taky cením toho, že se nám podařilo přivést ředitele Národní galerie Milana Knížáka. Vůbec jsem nevěřil, že by to mohlo někdy dopadnout. On je totiž hodně rozporuplný člověk a já jsem toužil po tom poznat ho blíž.

Koho z „vytoužených“ hostů se vám naopak dosud nepodařilo na půdu Klubu seniorů dostat?
Nepovedlo se mi třeba přemluvit Václava Moravce. Napsal jsem mu, co jsme zač a že když on má Otázky Václava Moravce, tak bychom ho pozvali do naší besedy pod názvem Otázky pro Václava Moravce. Neodepsal mi. Před mnoha lety jsem „pohořel“ taky na Ivanu Langerovi a Vlastimilu Tlustém. Marně jsem zval i Miloše Zemana.

Mezi účastníky besed mají největší zastoupení politici. Proč jste se zaměřili zrovna na ně?
Protože dění ve státě si nikdo bez politiky nedovede představit. Když chci někoho pozvat, musím uvažovat taky o tom, kdo je ochoten přijet zadarmo. A u těch politiků to jde (smích). Měli jsme ale i řadu hostů, kteří s politikou nemají nic společného. Byli u nás fotografové, farář, ředitel nemocnice, představitelé policie či různých podniků.

Nedochází vám po těch letech už tak trochu inspirace?
Právě že dochází. Já už pomalu nevím, koho zvát, aby to lidi bavilo. Proto mnohá naše setkání byla zpestřena kulturně – zábavným programem.

Jak dlouho chcete besedy ještě pořádat?
Lidi z klubu mi říkají, že to musím dělat do stovky. Přál bych si ale vydržet aspoň do konce tohoto roku.

Chodí na vaše setkání také zájemci z řad mladší generace?
Mladý lidi tam nedostanete, a to mě nejvíc štve. Politika je vůbec nezajímá, daleko horší ale je, že nemají zájem ani o své město.

Na jaké zajímavé hosty se můžeme těšit v letošním roce?
V první řadě to bude 7. dubna předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček. Je pozván také předseda Senátu Přemysl Sobotka. To je rozdělané, zatím ještě nemám termín. Chtěl bych pozvat i prezidenta Václava Klause, českého premiéra Mirka Topolánka, předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, případně současného náměstka Marka Šnajdra, a hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France. Mým velkým přáním je, aby k nám přijel ombudsman Otakar Motejl. Zkusím ho pozvat. Byl bych rád, kdyby to vyšlo.