Česko je plné fórů na recesistickou anexi ruského Kaliningradu čili Královce Českou republikou. A dotýká se to i Královce na Trutnovsku, byť s tím ruským nemá vyjma stejného názvu společného zhola nic. V ruském přístavním městě žije půl milionu obyvatel, v české obci na hranicích s Polskem, o které už německé kroniky výstižně psaly, že tam fouká věčný vítr, 189 občanů, čtyřikrát méně než před devadesáti lety.
„Žádné výraznější reakce jsem ale nezaznamenal, v obci žije převážně starší obyvatelstvo. Víme dlouhodobě o tom, že Kaliningrad znamená v českém překladu Královec, je to historicky známé,“ není to pro starostu Terbáka novinka. Podobný název měla obě místa i v němčině. Ruský Královec byl Königsberg, český Königshan. Jmenovaly se tak do roku 1946. „Loni nám psal pán z Německa a sháněl se po umělkyni, která pocházela z Královce. Na internetu jsme našli, že je z ruského Královce. Odpověděli jsme mu proto, že se spletl. I dnes tak může překlad někoho zmást,“ poukazuje starosta na konkrétní příklad.
Návštěva cara Mikuláše I.
Ruská stopa je přesto v českém Královci patrná. Zanechal ji tam ruský car Mikuláš I. Podle historických údajů se jediný ruský car, který byl korunován králem Polska, na celnici v Královci 2. září 1833 převlékal a přepřahal. Podle německy psané kroniky car Mikuláš I. dokonce strávil noc v domě celníka čp. 79. „Je to dům vedle obecního úřadu a mrzí mě, že se kdysi prodal za 500 tisíc korun. Obec ho mohla získat,“ lituje Terbák.
Na budově obecního úřadu je připevněná pamětní deska připomínající návštěvu Klementa Gottwalda v roce 1928, který tam řečnil při tradičním pohraničním srazu českých a německých proletářů. Růže, které obklopují pamětní desku, signalizují, že komunisté nezapomněli a každoročně si dostaveníčka v Královci připomínají. Podle místních jde dnes už o pouhou poklidnou připomínku historie bez okázalejších situací.
Připomínka návštěvy Klementa Gottwalda v Královci.
Naopak okatě dává najevo sympatie jeden z místních svérázných občanů, který si na svém pozemku postavil stožár s ruskou vlajkou a na garáž připevnil tabulku ulice Rudé armády. Vše dokresluje výrazná plachta s fotografií lídra Volného bloku Lubomíra Volného.
Místní k Vietnamcům nechodí
Nepřehlédnutelnou součástí Královce jsou malé krámky v polorozpadlých domech lemující hlavní silnici do Polska s charakteristickými nápisy Sklep (obchod). Lákají polské nakupující. Většina jich patří Vietnamcům. „Je to pozůstatek boomu předchozích let, kdy sem Poláci hodně jezdili pro alkohol. Prodávají pivo, víno, kořalku, sladkosti nebo chipsy. Jsou tady dlouho. Je to zázrak, že se ještě drží v dnešní době supermarketů,“ říká starosta Terbák.
Silnici v Královci k hranicím s Polskem lemují krámky, převážně vietnamských obchodníků.
Místní však nakupovat k Vietnamcům nechodí. Volí raději vyhledávaný polský řetězec Biedronka s beruškou ve znaku proslulý nízkými cenami. „Pro palivo, cigarety a nákup se jezdí do Polska,“ potvrzuje Helmut Anders z Královce.
Soužití s vietnamskou komunitou je poklidné. „Vietnamci jsou absolutně bezproblémoví lidé. Žijí v Královci, někteří mají české občanství a chodí volit. Jsou vděční, když něco potřebují zařídit,“ chválí je starosta.
Zákaz pohřbívání kvůli dálnici
Tématem číslo jedna je v obci výstavba dálnice D11, která propojí Česko a Polsko v Královci. Poláci už mají svůj úsek rychlostní silnice v Lubawce postavený a kuriózně končí useknutý v poli v místě státní hranice. České ŘSD teprve dokončuje výkup pozemků (má jich vykoupených 87 procent) kolem Trutnova, kudy má dálnice vést. V prosinci má vypsat tendr na stavební firmu, která dálnici postaví. „Ráz obce se úplně změní, už to nebude klidná vesnička,“ tuší Terbák.
Plány na stavbu dálnice přes Královec existovaly už ve druhé polovině minulé století. „Kvůli tomu bylo dokonce zakázáno pohřbívat od 60. let na místním hřbitově, přes který měla vést trasa dálnice. Tento zákaz byl zrušen až po revoluci, třicet let tak rodiny musely pohřbívat nebožtíky v Žacléři nebo Bernarticích,“ připomíná nezvyklou situaci Tibor Terbák. Trasa současné dálnice povede kousek za hřbitovem. Jeho oprava je momentálně největší investicí obce, která tam staví chybějící zeď a dává poslednímu místu odpočinku důstojnější podobu.
Místní občané vědí, že stavba dálnice výrazně ovlivní jejich život. Netěší se. Patrně nejhůř na tom bude rodina Hubených, které povede D11 doslova za domem. Před 45 lety ho opravili z chátrající ruiny a paní domu v něm dodnes bydlí s dcerou a vnučkou. Po zahradě se jí prohání čtyřicet slepic, chová králíky, pěstuje jahody, mrkev, petržel nebo pórek, na střechu přilétají čápi. Na tuhle idylku bude moct zapomenout.
Dálnice přímo za domem. Monika Hubená (vpravo) s dcerou Veronikou u místa, kde se bude stavět v Královci dálnice D11.
„Jsme první barák na ráně. Neumím si představit, že budeme mít dálnici pár set metrů od domu. Doteď byl slyšet hrozný rámus od hranic, kde Poláci makali na stavbě dálnice do půl jedenácté večer. Jak to bude vypadat, až se začne stavět u nás?,“ spráskne ruce Monika Hubená. Dálnici bude mít u nosu. Její dům stojí v Královci nejblíž budoucí D11 u hranice, kde se propojí česká a polská dálnice. Navíc přesně tam vyroste dálniční odpočívka s čerpací stanicí.
„Lidi nám říkají, abychom dům prodali, že tady stejně nevydržíme. Opouštět místo, které jsme vybudovali, je ale těžké. Miluju to tady. Nechci barák prodat, já odsud půjdu jedině nohama napřed v rakvi,“ říká rezolutně žena, která v Královci žije celý život.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
