Základním pravidlem je, že hráči tahají sobě navzájem karty a vyhrává ten, kterému nezbudou žádné. „A tak je to i s obrazy. Někdy se stane, že majitel přestane mít důvěru k některému z děl ve své sbírce. Převážně po posouzení obrazu odborníkem. A tak se vydá do galerie, kde jej koupil. Většinou se mu ho podaří vrátit, dostane zpět své peníze a je spokojen. Ale co galerista? Vrátil peníze, má ztrátu. Tak obraz prodá někomu jinému. Ve hře galeristů se zákazníky jde jen o to, kdo z nich má ve své sbírce nejvíce takových žolíků a kdo na jejich prodeji nejvíce vydělá“ vysvětluje princip Zdeněk Novák.

Jedním z kupců falešného díla byla například společnost Proton, kterou na Luční boudě zastupoval Karel Klimeš. „Účastnili jsme se dražby a za 750 tisíc korun získali obraz Účes od Pravoslava Kotíka. Pak se na trhu objevil stejný motiv od stejného autora. Líbilo se nám to a chtěli jsme ho také koupit. Byly k němu přiloženy i určité posudky, ale později se ukázalo, že vše není v pořádku. Oba obrazy jsme tedy nechali odborně prozkoumat a výsledný závěr je takový, že napodruhé jsme za 170 tisíc koupili padělek. To nás překvapilo, v aukci u renomované galerie jsme očekávali, že dílo bude pravé. Netvrdíme, že vždy to musí vědět, ale obdobných případů je v poslední době tolik, že nám to připadá velmi zvláštní,“ popisuje Karel Klimeš.

Situace dospěla ke vzájemným žalobám, kdy prodávající galerie trvala na názoru, že obraz je pravý a cítila se poškozena na dobrém jméně. O víkendu však situace dospěla k netradičnímu rozuzlení. V dražbě na Luční boudě se cena falza vyšplhala až na milion korun.