Sběratelé ukazují nejstarší pohledy z Krkonoš, některé stojí i přes tisíc euro

Nejcennějším exponátem, který představili na čtvrteční vernisáži v trutnovském Muzeu Podkrkonoší Michal Harčár a Jaroslav Drtina, je korespondenční lístek Německé říšské pošty s razítkem z pruské poštovny na Sněžce z 25. července roku 1872. „Je to opravdu vzácný kousek. Pochází z prvního roku, kdy byla otevřená pruská poštovna na Sněžce,“ potvrdil výjimečnost zažloutlého pozdravu z Krkonoš zkušený sběratel Jaroslav Drtina. „Vydražil jsem ho přes sálovou aukci v Německu,“ prozradil jeho majitel Michal Harčár z Vysoké nad Labem.

Společně s Jaroslavem Drtinou vybrali ze svých sbírek nejstarší historické pohlednice z Krkonoš a vystavili je v trutnovském muzeu. „Nejedná se o pohlednice z horských středisek, ale ze Sněžky a hřebenových bud, některých už zaniklých. Celkově jich mám z 82 krkonošských bud na české a polské straně hor,“ upřesnil Jaroslav Drtina, který pochází z trutnovského Poříčí, v dětství přesídlil do Královce a nyní žije ve Dvoře Králové.

Zemřelá si měla vyzvednout dopis. Prohlášení o smrti úřadu nestačilo

Pohledy sbírá od roku 1973. „Začínal jsem ve 24 letech v Praze, kde jsem byl na vysoké škole, a chodil dvakrát týdně po starožitnictvích,“ řekl. Za 44 let posbíral přes dvacet tisíc pohlednic. „Když jsem chodil z Královce do Bernartic do školy, tak jsem viděl Sněžku každý den. To ve vás zanechá silný dojem. Ke Krkonoším mám velký vztah,“ doplnil.

Podobnou cestu k zajímavému koníčku měl rovněž Michal Harčár. Taktéž se k němu více dostal při vysokoškolském studiu bloumáním po antikvariátech. První sbírku měl již z domova. „Praděda sbíral pohlednice s malovanými náměty. Když zemřel, dostal jsem od babičky štos pohledů a to byl první impuls. Rodiče mají chalupu v Krkonoších u Pomezních Bud, tak jsem se postupně začal orientovat na Krkonoše, především Sněžku, její nejbližší okolí a Malou Úpu,“ popsal svoji pouť k vášnivému sběratelství pohlednic, kterých má dnes dvanáct tisíc.

Nejdražší pohled z Krkonoš stál 1200 euro

Získávat cenné trofeje, to není jako přijít do trafiky a odnést si za pár korun vybraný pohled. „Cesta k historickým pohlednicím je složitá, kupují se přes aukční portály. Pokud ji chcete mít, musíte dát nejvyšší nabídku a pak čekat, až vám přijde originál domů,“ přiblížil obvyklý postup Harčár. Drtina si už užívá důchodu. Velké zálibě se věnuje dennodenně. „Projíždím aukce na internetu, holandské, německé, polské, české. Jezdím také po antikvariátech a burzách. Je to koníček na celý život,“ řekl.

Nejvíc každého zajímá cena. Na kolik přijdou historické kousky? „Pohledy stojí od desetikoruny přes stovky, to jsou nejobvyklejší ceny, až po tisícovky korun. Čím je pohlednice starší, tím je hodnotnější a dražší. Hodně se platí za opravdové špeky. Stačí poštovní razítko s datumem odeslání 1. 1. ze Sněžky,“ odpověděl Michal Harčár.

Smrdutá fabrika na čele žebříčku Arniky

Jaroslav Drtina přiznal, že měl výhodu v tom, že v dřívější době byly pohledy cenově dostupnější. „Když jsem začínal, tak černobílá pohlednice stála 50 haléřů, barevná korunu, v lepší kvalitě třicet korun,“ připomněl.

Který pohled byl ten nejdražší? „Viděl jsem, jak někdo dal za pohlednici Krkonoš 1200 euro. To bylo úplně nejvíc. Ale nebyl jsem to já,“ pousmál se Harčár a prozradil, že za největší úlovek svojí sbírky vysázel 800 euro.

Také v téhle branži se objevují spekulanti. „Obyčejný pohled v hodnotě dvou stovek se snaží střelit za tři tisíce,“ upozornil Drtina.

Sbírku skladuje v bedně po munici

Každý sběratel má pečlivý způsob, jak ukládá svoje sbírky. „Mám albumy, každý pohled umístím do průsvitného obalu. Je potřeba je mít uskladněné v suchu. Nemůžete je dát někam do kůlny nebo na půdu,“ objasnil Jaroslav Drtina. Michal Harčár je voják z povolání a využil pro uskladnění dostupný arzenál ze svého zaměstnání. „Přinesl jsem si z práce obrovskou bednu po letecké munici. Do ní jsem začal pohlednice ukládat,“ poukázal na poměrně nezvyklé místo, v němž ukrývá svoje poklady. „Třídím je do plastových obalů, po jednotlivých horských boudách,“ dodal.

Z vojenské bedny vytáhl historické pohlednice, od jejich předchůdců korespondenčních lístků po litografické a plnobarevné ze zlaté éry 1895 - 1905, kvůli originální výstavě v trutnovském muzeu. Je jeho vůbec první v životě. A rozhodně stojí za to.