V dalším díle představujeme evangelický sborový dům ve Vrchlabí.

Nejhezčí dům

„Většina kostelů a kaplí je k rozpoznání na první pohled, některé modlitebny však na kolemjdoucí jako církevní stavby nepůsobí, ačkoli se svým posláním nijak netají. K takovým patří i sborový dům Českobratrské církve evangelické ve Vrchlabí v ulici Českých bratří," říká pracovník Krkonošského muzea ve Vrchlabí Jiří Louda a pokračuje.- „Budova je to přitom velmi pohledná, hned dva starostové, respektive jeden předseda Městského národního výboru a jeden starosta, ji v minulosti označili za nejhezčí dům ve městě. Vždy se tak stalo při příležitosti obnovy fasády."

Pozorný člověk si všimne náboženských motivů, kromě hlavičky andílka na nároží je to zejména velký pískovcový kříž nápaditě zasazený do průčelního štítu. Stavba přesto vůbec nevypadá jako kostel. „Důvod je jednoduchý, když němečtí evangelíci roku 1900 dům zbudovaný staviteli Hollmannem a Krausem podle plánů drážďanských dvorních architektů Schillinga a Graebnera slavnostně otevírali, nepředpokládali, že bude jako modlitebna sloužit více než jedno století. Na stole v té době měli již plány krásného secesního kostela, který chtěli v co nejbližší době začít stavět," vysvětluje Jiří Louda.

Prudký nárůst, který němečtí luteráni zažívali na konci 19. století, rychle ustal a s ním i příliv financí. Na kostel tak již nezbylo. Němečtí evangelíci se však podle Loudových slov svých plánů nevzdávali a zamýšlený chrám si podle měnící se architektonické módy přemalovávali až do předvečera druhé světové války.

Mezitím se k bohoslužbám scházeli v provizorním sále stávající budovy, která se měla po dostavbě kostela stát farou. „Proto měl i sál nad sebou dvě řady oken, aby mohla být snadno vestavěna podlaha budoucího bytu faráře," podotýká Jiří Louda.

Obnova v roce 1998

V tomto stavu převzali po roce 1945 budovu českobratrští evangelíci. Nástup komunistického režimu nepřipustil jakékoli chiméry o stavbě kostela, a tak postupně upravovali a doplňovali stávající budovu tak, aby dobře sloužila svému účelu. „Ne všechny stavební úpravy však pro finanční těžkosti a obstrukce tehdejších mocipánů mohly být dotaženy do zamýšleného konce. Jednotlivé stavební úpravy scelila až celková obnova vnějšího pláště i úprava interiéru v roce 1998. Že se povedla, o tom svědčí citovaný výrok starosty města," dodává Jiří Louda.

(mj, muz)