„V denním stacionáři poskytujeme výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o hygienu, sociálně terapeutické činnosti. Součástí je nabídnutí bezpečného a přitom různorodého prostředí, které napomůže k rozvoji dítěte. Podporujeme soběstačnost dětí a snažíme se o to, aby prožily aktivní a plnohodnotný život," upřesnila ředitelka Ivana Pavlatová.

Péči zajišťují jednak sociální pracovnice, fyzioterapeutka, vychovatelky, logopedický asistent a také pomocný personál.. Ke zdravotní péči patří například inhalace, míčkování, laserová terapie, zaměstnanci ovládají dokonce základy znakové řeči. „Posláním stacionáře je poskytovat pomoc a podporu dětem se specifickými potřebami tak, aby se mohly osobnostně maximálně rozvíjet. Postupně mohou navštěvovat školská zařízení a pohybovat se ve společnosti jako zdravé děti," připomněla ředitelka. Nezanedbatelná je tzv. fakultativní činnost. Znamená to účast na akcích, zejména ozdravných pobytech, výletech, kulturních akcích.

Školáci nastudovali pohádku

Jedno zajímavé dopoledne prožily děti Dětského centra nedávno. Přišly k nim děti ze Speciální základní školy v Semilech. Pod vedením učitele individuální výuky Jiřího Noska a vychovatelky Pavlíny Trávníčkové předškoláčkům představili pohádku Začarovaný les. Přivítáni byli srdečně, vzájemně se s personálem centra znají, mnozí sem před pár lety pobývali . „Připravili jsme si jednoduchou pohádku, která odpovídá schopnostem našich dětí ze základní školy. Moc se mezi nejmladší všichni těšili… .jak vidíte, okamžitě jsou kamarádi i přes věkový rozdíl," upozornil Jiří Nosek. Aby radosti nebylo v Dětském centru málo, po čtyřech přiběhlo překvapení až z Domova pod hradem v Žampachu. „Zúčastnili jsme se v Semilech koncertu v rámci akce Patříme k sobě. Máme skvělé vztahy s Dětským centrem a řekli si, proč nepotěšit cannisterapií… a dovezli jsme malého pejska Halinku," vysvětlila důvod návštěvy Gabriela Brůnová, speciální pedagožka s externím cvičitelem Radkem Loučkou. Ze psí přítomnosti měly radost nejen nejmenší, ale i děti ze speciální školy. Nechyběl smích, vyprávění a pohoda. Silný prožitek se nevyhnul ani mně. Postižená dívenka mě spontánně vzala za ruku a s rozesmátou tváří odvedla k pejskovi ze Žampachu......

Jsou v životě okamžiky, na které nelze při nejlepší vůli zapomenout a pro které stojí za to žít.....tu křehkou ručku stále cítím v dlani.

Věra Nutilová