Po působení v chomutovském zooparku se Přemysl Rabas v roce 2012 vrátil do Zoo Dvůr Králové v nové pozici. Zatímco v letech 1988 až 1990 zde pracoval jako vedoucí oddělení v Ústavu ochrany genofondu, v současné době zahradě dělá ředitele.

Také v roce 2016 bude jednou z nejsledovanějších činností zahrady ve Dvoře Králové práce s akutně ohroženým druhem nosorožců severních bílých, jinak též tuponosých. Na světě totiž zbývají poslední tři živí jedinci, kteří byli ve dvorské zahradě odchováni a v posledních letech žijí v rezervaci v africké Keni.

A právě ředitel Zoo Dvůr Králové Přemysl Rabas ochotně před vánočními svátky poskytl Krkonošskému deníku exkluzivní rozhovor, jehož otázky v převážně většině směřují k pracím s téměř vyhynulým druhem nosorožců.

Jaké jsou reálné šance na záchranu prakticky vyhynulých severních bílých nosorožců?
V minulosti jsme podnikli řadu aktivit pro jejich záchranu. Shromažďovali jsme genetický materiál, podnikali výzkumy a nyní známe metody, které mohou vést k reprodukci a záchraně tohoto vzácného druhu. Proto si myslím, že šance na uchování těchto nosorožců jsou velmi vysoké.

Jaké konkrétní kroky se pro uchování druhu podnikají?
Už když zahrada nosorožce získala, tak je jako jediná na světě rozmnožila. Ale protože si uvědomovala, že není vhodné, aby byla všechna zvířata na jednom místě, přesunula jejich část do zoo v americkém San Diegu. Zde se je však rozmnožit nepodařilo. Když zvířata prakticky vymizela z přírody, průběžně se nosorožcům v zahradách odebíraly genetické vzorky, takže nyní existují genetické materiály i od zvířat, které jsou mnoho let po smrti. To je důležité. Stejně jako fakt, že jsou ty materiály uložené na různých místech.

Šance na přirozenou reprodukci už není reálná?
Zoo Dvůr Králové před lety převezla poslední zvířata, která měla šanci na umělou reprodukci, do rezervace v Keni. Ani v přirozeném prostředí se ale jejich reprodukční cykly nezlepšily, takže šance na přirozené rozmnožení je teď už vlastně nulová. To je sice pravda, ale v oblasti umělé reprodukce máme nyní dvě cesty, které jsou poměrně velkou zárukou, že tento druh nemusí z planety nutně s posledními třemi zvířaty zmizet.

Jak daleko jsou genetické výzkumy?
Díky zahradě v San Diegu, kde začali už dříve pracovat na metodě umělé reprodukce s využitím genetického inženýrství, jsme poměrně daleko. Američané dnes mají dvanáct živých kultur, z toho devět je ze zvířat ze dvorské zoo. Vlastně převážná většina materiálů, s kterými se v USA pracuje, je ze zvířat, která prošla naší zahradou.

Pokusil byste se v krátkosti naznačit, kudy ony dvě cesty umělé reprodukce, o nichž jste hovořil, vedou?
Nyní žijí tři jedinci, dvě samice a jeden samec. Pro první cestu umělé reprodukce jsou důležité ty samice, protože ačkoliv ani jedna není v ideálním zdravotním stavu, obě mají v pořádku vaječníky a mohly by být zdrojem a dárkyněmi vajíček. A to je podstatné. Ta vajíčka bychom od nich mohli totiž získat a protože máme uložena semena z několika samců, tak bychom následně mohli vytvořit embrya. Ty bychom následně vložili do samic příbuzného jižního nosorožčího poddruhu a tyhle samice by pak donosily čisté severní nosorožce. To je zdánlivě jednodušší cesta, která je také velmi nákladná, ale levnější.

V jaké fázi výzkumu se tento postup nachází? Jaká jsou rizika této první cesty?
Nejprve se musíme naučit na samicích jižního nosorožce vajíčka odebrat, nechat je dozrát mimo tělo samice, oplodnit, případně naučit se je zamrazit, a tak dále. Až bude tato metodika perfektně zvládnutá, můžeme se vrátit k těm dvěma dárkyním severního nosorožce v Africe. Abychom z nich nebrali tato vajíčka jako experiment, ale byla to ověřená metodika. A v tom je právě zádrhel. Potřebujeme čas a peníze a mezitím musí ty samice zůstat živé. Jsou sice ve věku, kdy mohou několik let přežívat, stát se ovšem může cokoliv. To je jasné.

Je větší nadějí zmiňovaná druhá cesta umělé reprodukce?
Tahle cesta je jistější, je větší zárukou. Nicméně je náročnější časově a finančně ještě mnohem více. Zde se pracuje s kmenovou buňkou, kterou se podařilo vykultivovat jak v Evropě, tak USA. Z kmenové buňky by se mohly kultivovat různé orgány. Věd-ci zatím dokáží vyvinout jen jednodušší tkáně, do budoucna ale určitě půjde všech-no. Takže není otázkou jestli to půjde, ale kdy a za jaké prostředky. Abych to shrnul. Výzkum směřuje k tomu, aby se podařilo vytvořit vajíčko i bez toho, abychom měli živou samici. Proto říkám, že tahle cesta je taková pojistka. I kdy-bychom ztratili samice v Africe, mohli bychom vytvořit embryo z vykultivovaného vajíčka a zmraženého semena.

Co pro akutně ohrožený druh znamenaly loňská úmrtí samic Nabiré a Noly?
Ztráta každého zvířete je smutná. Zvláště, když zvíře žije v zahradě desítky let a ošetřovatelé k němu mají vztah. Ale z biologického hlediska a kvůli případné záchraně druhu, neměly tyhle samice zrovna větší význam. Byly příliš staré a genetický materiál z nich je dávno zachován. Takže z tohoto pohledu ta škoda nebyla tak velká. I když je to hrozně drsné, když se to takhle řekne.

Dá se do budoucna zamezit okamžiku, kdy se dostane další živočišný druh do situace praktického vymření?
Nedá. Vymírání bude pokračovat. Vědci a lidé, kteří se zvířata zachraňují, stačí na pár desítek druhů. Ale těch druhů mizí mnohem víc a mnohem rychleji. Určitě se nepodaří zachránit všechny.

Je metodika vaší práce novinkou svého druhu v genetickém inženýrství?
Velká přednost metodiky, na níž pracujeme, je v tom, že by ji bylo možné použít i na jiné druhy. Jestliže se nám tuto metodiku podaří použít na severní nosorožce, může se použít třeba na vzácné sumatránské, případně bude k využití i u jiných druhů zvířat. To je důležité a prospěšné hlavně tehdy, když se včas zaregistruje druh, který je na pokraji vyhubení. Je to pak už jen otázka peněz. Ale na planetě mizí mnoho zvířat dřív, než to vůbec stačíme zjistit.

Jsou nosorožci hlavním zájmem Zoo Dvůr Králové?
Patřili vždy mezi jedno ze dvou vlajkových zvířat. Naše zahrada byla známa chovy žiraf, zde je s 250 narozenými zvířaty na světové špici. To je naprosto unikátní číslo. V chovu nosorožců se nám podařilo odchovat 53 kusů v několika druzích a poddruzích, většina z toho jsou velmi vzác-ní nosorožci černí dvourozí, které odvážíme do Tanzánie a vracíme do přírody. V tomto ohledu je dvorská zoo mezi třemi nejlepšími na světě.

Jak jsou v Keni chráněni zbývající tři jedinci nosorožce severního bílého, kteří jako jediní na světě žijí?
Jsou umístěni v rezervaci Ol Pejeta pod horou Mount Kenya přímo na rovníku. Je to rezervace soukromé společnosti a je tu asi stovka nosorožců. Rezerva má zhruba 400 kilometrů čtverečných, jsou tam velmi přísné bezpečnostní podmínky. Přesto musím říct, že i zde několikrát uspěli pytláci. Uvnitř rezervace je ale ještě přísněji střežená obora, jsou tam velmi dobře vycvičení strážci, elektronické zabezpečení a právě tady jsou ti zbývající tři nosorožci severní bílí. Pro jejich ochranu se dělá maximum, ale co se týče bezpečnosti, nejde bohužel nic vyloučit. Podívejte se, jak vypadá svět, co všechno se děje. Ale faktem je, že bezpečnosti zvířat je věnována ohromná pozornost.

Dokážete vyčíslit, kolik ochrana nosotožců stojí peněz?
To nedokáži, náklady nese keňská rezervace. Jsou ale velmi vysoké. Je tam řada strážců, kteří přísně chráněné nosorožce neustále doprovází. Jsou zde speciálně vycvičené jednotky a psi, hlídající a stopující nosorožce. Mají k dispozici i letadla. Doopravdy to stojí obrovské prostředky.

Slovníček
Embryo – zárodek, počáteční stadium vývoje organizmu
Kmenová buňka – má schopnost se dělit a přeměnit se na jiný typ, tato schopnost umožňuje tělu vytvořit nové buňky a opravit poškozené části těla
Kultivace – pěstování a rozmnožování buněk, tkání v laboratorních podmínkách
Kultura – buňky, tkáně, pletiva, orgány či jednoduché organismy pěstované v umělém prostředí
Spermie – samčí pohlavní buňka, slouží k oplodnění vajíčka
Vajíčko – samičí pohlavní buňka, slouží k rozmnožování 

Jakou roli v tomto financování hraje dvorská zoo?
V poslední době financujeme část výzkumu, který se týká reprodukce nosorožců. Když v roce 2014 uhynul samec Suni, tak jsme zaplatili odborníka, který z Berlína ihned odletěl do Keni, aby z jeho varlat zachránil spermie. Když jsme potřebovali zachránit samice, opět jsme nesli část nákladů za převoz odborníků. Jsou to stovky tisíc, ale celý ten projekt potřebuje miliony. I proto intenzivně hledáme zdroje, abychom mohli s projektem pokročit rychleji. Desítky milionů nedokážeme pochopitelně unést.

Při úmrtí Nabiré jste pracovali s jejím vaječníkem. Partnerská italská laboratoř nepostupovala podle vašich představ při záchraně tohoto materiálu. Už jste si situaci vysvětlili?
Ano. V podstatě jde spíš o to, že je potřeba o věcech jednat. Protože s některými kroky, které v Itálii udělali, bychom později souhlasili. Ale šlo o to, že jsme považovali za nevhodné, když je udělali bez komunikace s námi.

Způsobili vám Italové nějakou škodu v pokračujícím výzkumu?
Oni vajíčko, které se podařilo zachránit, nechali vyvíjet, ale pak ho na zkoušku oplodnili semenem jiného poddruhu nosorožce. Škoda fakticky nevznikla, protože nebyli tak daleko, aby byli schopni vajíčko udržet. Byl to jen pokus. Šlo o to, že se sledovalo, jak se vajíčko vyvíjí. Ale reálná šance na jeho udržení nebyla. Vše jsme si ale vyříkali a s laboratoří v Cremoně a jejími nejlepšími odborníky dál spolupracujeme. Šlo jen o tu komunikaci.

Před Vánoci jste absolvovali konferenci ve Vídni. Přinesla nějaké zásadní výsledky?
Sešli se tady nejlepší vědci z celého světa. Podstatné bylo, že jsme se mohli vzájemně informovat o tom, kdo je ve výzkumu dál. Bavili jsme se o tom, jaké činnosti se dají dělat společně a podobně. Bohužel se zatím rozcházejí představy Američanů a zbytku světa o podmínkách spolupráce. Ale prezentovaly se nadějné výsledky, pak už je to vždycky jen otázka peněz a prostředků.

Jaká je pro Zoo Dvůr Králové vizitka, že se tu jako na jediném místě na světe podařilo odchovat nosorožce severního bílého?
Naše přednost je v tom, že v 70. letech přivezl pan Vágner velké množství zvířat. Díky tomu jsme je mohli rozmnožit. Dvorská zahrada je na světové špičce v řadě chovů, třeba udržení kudů malých bylo výborné, v celé Evropě vymizely gazely dama, u nás jsou, zeber se ve Dvoře Králové narodilo na 850. Zahrada je známá i díky chovu žiraf. A pak jsou tu samozřejmě nosorožci. Ten chov je unikátní jak díky severním bílým nosorožcům, tak i díky vzácným černým, jejichž odchov je též unikátní. Málokdo dokázal nosorožce tak dlouho držet a po pěti generacích vracet de facto na místo, kde byli před lety odchyceni a později vyhubeni. V těchto místech se populace nosorožců obnovuje, což považujeme za obrovský úspěch a jsme na to velmi pyšní.

Jaký byl rok 2015 v ZOO Dvůr Králové z pohledu návštěvnického ruchu?
Musím říct, že i když některé zahrady zaznamenaly velký propad, u nás to nebylo tak špatné. Pokud by nebyla velká tepla, návštěvnost by byla ještě vyšší. Ale nám se už v listopadu překonat loňskou návštěvnost.

Jaké novinky čekají na návštěvníky v letošním roce?
Zahrada v květnu oslaví 70 let od chvíle, co se otevřely brány zoo. Chtěli bychom tento rok oslavit s novinkami, které směřují k tomuto výročí. Upravíme hlavní vchod, přibudou nové stravovací kapacity v kempu, nová zimní expozice pro žirafy, pod mostem by se měl objevit hroch. A na co se sám velmi těším, je to západoafrická vesnička. Chceme, aby zoo promlouvala k návštěvníkovi nejen zvířaty, ale i přes kulturu, umění a další věci. Chceme naši vesničku vést k podobě architektury v bezejmenných vesnicích v Burkině Faso. Věřím, že to bude atraktivní.