Tábor byl dvoutýdenní a vyrostl doslova na zelené louce. Co si děti nepostavily, to neměly. Spolupráce 30 dětí s přibližně 15 dospělými a dospívajícími dala vyrůst 11 stanům týpí, několika „áčkům", dvěma hangárům a velké jídelně s kuchyní. Nechyběly latríny, umývárky, sauna, stožár a táborová brána či sušák na prádlo a další stavby.
Meče i vějíře
Celý tábor se konal v japonském duchu. Táborníci se k různým příležitostem odívali do stylových kimon. Během her se chlapci učili dovednostem samurajů, vyřezávali meče, zlepšovali svůj postřeh a sílu. Děvčata vyráběla vějíře, skládala origami, naučila se „Tanec šťastného motýla", seznámila se s uměním ikebany. Každý večer se všichni účastníci sešli k tzv. Císařské hře, což byl souboj družin v mikádu. Tyče mikáda vyrobily děti již na začátku tábora z obyčejných očištěných klacků, které pomalovaly barvami.
Družiny po osmi až devíti dětech byly pojmenované podle čtyř japonských ostrovů Honšů, Kjůšů, Hakkaidó a Šikoků. Společně hrály etapovou hru, pomáhaly v kuchyni a držely noční hlídky. Mezi dovednosti získané na táboře si mnohé děti zařadily nejen zatápění v kamnech, ale i jedení pomocí dřevěných hůlek.
Celkově se tábor vydařil a i přes běžné neshody, které se nevyhnou ani skautům, odjížděli táborníci i vedoucí nadšeni.
Blanka Radiměřská Eida, Skautské středisko Hraničář
