Za vším hledej Jirku Pleskače! Tak nějak zněla odpověď lidí z pořadatelského týmu, když se jich někdo zeptal, kdo za to může. Kdo může za to, že v Krkonoších se jede největší a nejatraktivnější noční závod skialpinistů. Kdo může za to, že se tady v noci putuje na lyžích nádhernou zimní krajinou. A kdo může za to, že než se vyrazilo do kopců, muselo se pěšky, v lyžařských botách a s lyžemi na zádech, projít v průvodu centrem známé krkonošské metropole. Vše vysvětlil v exkluzivním rozhovoru pro Krkonošský týden.

Proč jste pořádali slavnostní průvod centrem města?
Inspirovali jsme se velkými skialpinistickými závody ve světě. Tam je běžné, že se k závodům dělá nějaká šou. Chtěli jsme, aby bylo vidět, že se tady v Peci pod Sněžkou něco děje. Podle mě to byla bomba, jak těch čtyři sta lidí kráčelo městem. Takhle velký počet účastníků ještě žádný, natož noční skialpový závod ve střední Evropě neměl. Nebavíme se samozřejmě o alpských zemích, tam je to úplně jiná liga.

Hned po ostrém startu se od parkoviště k dolní stanici lanovky ještě nešlo na skialpech, ale v botách. Z jakého důvodu?
Technicky to nejde jinak udělat. Kdo zná Pec pod Sněžkou, tak ví, že je to městečko sevřené v malém a úzkém údolí, centrum je plné domů, objektů, aut a lidí. Máme ale výbornou spolupráci s místním skiareálem, s městem a policií, a jsme moc rádi, že to takhle dokážeme zrealizovat.

Proč závodíte v noci?
To souvisí s tím, proč jsem vlastně uspořádal první skialpinistické závody v Česku.

Tak povídejte.
Po různých denních závodech jsme jeden rok v blízkém Rakousku s kamarády zkusili dva noční podniky. Oslovily mě, fascinovaly, včetně organizace a systému, jak to tamní lidi dělali. Říkal jsem si, že to přeci doma musíme také zvládnout! Tak jsme to zkusili u nás a postupně se z toho stala tak velká akce. Začátek v Peci, poté Jánky a… logicky se dostavila únavová pauza. To ale nenechal být horský vůdce Gabo Adamec a tak dlouho do nás „vrtal“, až jsme to rozjeli znovu. Vyjmenovat všechny kamarády, na kterých je taková akce zcela závislá snad ani nejde. Tu a tam se někdo vystřídá, ale mnoho posledních let mám 100% zastoupení v Kulichovi (Petr Bendák). Už i ty naše manželky to pochopily a přestaly si z „dvojčat“ dělat srandu…

A rovnou jste taky uspořádali noční závody.
Organizovat a závodit v noci je těžší a náročnější, ale i zajímavější pro diváky. Denních závodů je dnes spousta. J

Proč se závodí ve dvojicích?
V horách by se lidé vždycky měli pohybovat ve dvou nebo ve třech. Je to bezpečnostní důvod, ale i kamarádství. Mám kámoše a chci jít s ním, nebo v partě. Copak jsme individualisti? Někdy potřebuju manželku, někdy spíše kamaráda. Další smajlík.

Co se změnilo mezi prvním a zatím posledním ročníkem Noci tuleních pásů?
Kdysi skialpové závody byly o něčem jiném, dnes je to spíš rychlostní disciplína. My to ale nebereme jako závody, spíš jako skitouringovou noční akci. Máme tu samozřejmě spoustu špičkových závodníků, kteří jezdí o závodech v Alpách, na Slovensku a Polsku. Ti jsou v cíli hodně rychle. Máme tady ale na trati spoustu nadšenců, hobíků, kteří si prostě chtějí zajet Noc tuleních pásů. Je to pro něco zvláštního, mimořádného, co si nechtějí nechat ujít.

Proč najednou skialpinismus lidi tak přitahuje?
Já bych neřekl skialpinismus, ale spíš skitouring. Když budete na Šumavě nebo v Jizerských horách, tak bude ideální tam lítat na běžkách. V Krkonoších jsou ale jednodušší a bezpečnější skialpy. Jednodušší na výstup, díky pásům se na to nich nesmeká, máte pevnou botu, a jednodušší jsou i na sjezd. Je to prostě lehká sjezdová lyže. Prostě skitouring je tady bezpečnější než běžky.

Je skialpinista v horách víc nezávislý?
Určitě. Vybere si místo, aby nemusel chodit v procesí. Skialpy jsou ideální varianta pro běžné turistické cestování ve větších horách. A i to těch sjezdovkách se dá jít po kraji bez ohrožení protijedoucích lyžařů…

Kolik lidí se věnuje skialpinismu?
To se nedá říct. Když jsme se závody začínali, bylo tady na skialpech pár lidí, většinou z horské služby plus několik málo závodníků. Za poslední dva tři roky je to ale tak raketový vzestup počtu skialpinistů, to snad ani nejde zobrazit žádnou křivkou.

Čím to je?
Lidi už nechtějí jen běhat na běžkách nebo sjíždět na sjezdovkách. Chtějí se toulat volnou přírodou. A nemusí to být jenom Krkonoše. Může to být kdekoliv, tady kousek od nás jsou Jestřebí hory. Tam když si vezmu lyže, a půjdu se toulat lesem, kudy chci, je to nádhera. Jdu si v pohodě lesem, prošlapávám si vlastní cestu, absolutní relaxace.

Skialpová výbava je snadno dostupná?
Je sice dražší než běžky, i než běžné sjezdové lyže, ale pořád je relativně dosažitelná, což vlastně dokazuje právě ten prudce rostoucí zájem.

Co byste doporučil lidem, kteří chtějí začít se skialpy?
Třeba při Noci tuleních pásů tady spřátelená firma měla testovací stánek, kde se lidé mohli zeptat a vyzkoušet si boty, lyže, pásy a se zkušeným průvodcem si mohli udělat půlhodinový výlet. Než si někdo koupí skalpy, rozhodně by se měl s nějakým zkušeným skialpinistou poradit, co a jak si koupit. Jinak v Česku máme spoustu certifikovaných horských vůdců, kteří pořádají skialpové kurzy i pro začátečníky. Doslova se s tím nyní roztrhl pytel. Neskutečný množství lidí potkáváte v horách s průvodcem, který jim vše vysvětlí a naučí.

Jak často vy sám chodíte na skialpy?
Kdykoliv mám volno, prakticky každý den. Vezmu si lyže a vyrazím někam, kde nejsou lidi. Nejraději ale chodím večer. Touláme se, většinou s Kulichem všude možně a plánujeme vylepšení závodu či „výlet“ do větších kopců. V zimě jsou pro mě skialpy číslo jedna. Na běžkách jsem nebyl možná deset let.

Kdy jste poprvé viděl skialpy?
V roce 1986, bylo mi dvaadvacet, poprvé tady v Krkonoších. Přišel jsem jako technik pracovat na vysílač na Černou horu, s kamarády jsem začal lézt ledy a trošku se toulat. Já chodil na běžkách, oni na skialpech. Asi rok to se mnou vydrželi, pak se jim mě zželelo a Miky Sitte z místní Horské služby mi prodal starší skialpy, sám si kupoval novější. Takže jsem měl první skialpové lyže a od té doby už to bylo jasné. J Ve stejné době začínal i nástup horských kol. Když jsem to tehdy porovnával, jestli si vybrat kolo nebo skialpy, jasně vyhrály lyže. A to kolo následovalo „až“ v létě…

NOC TULENÍCH PÁSŮ
* závody se poprvé konaly v roce 2003 po názvem Noční závod Krkonoše v Peci pod Sněžkou, startovalo 40 závodníků
* následující rok už se akce přejmenovala na Noc tuleních pásů, zároveň se stala závodem Českého poháru a Středoevropského poháru ve skialpinismu
*třetí ročník se přestěhoval do Janských Lázní
* v letech 2015 až 2017 měla Noc pauzu
* loni se závod vrátil, a přestěhoval zpátky na původní místo do Pece
* letošního ročníku se zúčastnilo rekordních 404 startujících.