Tak to bylo, je a bude. Faktem ale zůstává, že dnešní školství, ač kritizované a s mnoha chybami, má k životu reálnému blíže než kdy jindy. Školy patří k nejaktivnějším zařízením v každém regionu. Akcí pořádaných pedagogy, přidruženými organizacemi i žáky samotnými jsou stovky.

Coby redaktoři tak máme v průběhu desetiměsíčního roku k pestrému životu školnímu relativně blízko. Ale spíš z druhé strany. Pozorovatelské, zaznamenávající. V trutnovské Základní škole Komenského mi ale nabídli, ať si jednou zkusím roli opačnou. „Staňte se na chvíli žákem a vyzkoušejte třeba nové trendy, které do výuky pronikají a mnohdy se staly její běžnou součástí. Zábavnou, efektní a efektivní."

Coby ne. A tak jsem jedno dopoledne usedl mezi žáky druhé třídy. Hodina češtiny, na začátek pohádka. Děti se střídají ve čtení, ostatní poslouchají. Bude se totiž zkoušet. Ovšem ne před tabulí či na papír, ale pomocí takzvaných hlasovátek. Dostávám do ruky krabičku moderního tvaru velikosti většího mobilu… a první problém je na světě. Naštěstí mě děti po očku pozorují a hned přispěchají s pomocí. „Já vám to zapnu. Ještě se musíte přihlásit. A napsat jméno." Pak už se chytám. Na interaktivní tabuli čtu otázky a možnosti, vybírám odpovědi, pomocí přístroje odesílám. Připomíná to spíš hru, která malé účastníky zcela pohltila. Je na nich vidět zájem, výstižněji zápal. Plně se soustředí, baví je to.

Jsou to malé děti, rády si hrají. A tak ještě odcházím mezi žáky nejstarší. Deváťáci mají angličtinu a hodina začíná zkoušením slovíček. Zase s hlasovátky, odborně nazývanými Odpovědní systém. Moje znalosti světového jazyka nenávratně mizí, ale propadák to snad nebude. Nastartovat přístroj už umím, s některými žáky se i osobně znám, takže jsem v klidu. Na 10 slov máme 4 minuty. Postupně zaznívají v češtině, máme je přeložit a správně napsat. Nějak ten čas rychle letí. Než si to v hlavě srovnám, už je tu další. Skluz, nervozita a výsledek podle toho. Ten se totiž pedagog i žáci dozvědí okamžitě. Na počítači se objevují odpovědi i hodnocení. Není ani potřeba interaktivní tabule, šetří se čas i papír.

Na ZŠ Komenského tenhle systém využívají již několik let. A nejen při výuce jazyků, ale i ve fyzice a matematice. I když se doba stává stále více technickou, Škola základ života je trochu klišé. Ale Škola hrou mi k téhle situaci pasuje dokonale. Doufejme, že si i další školáci budou moci zase hrát po prázdninách.