A kde se zrodil nápad přihlásit se? Minulý školní rok se k tomu odhodlali Eliška Turková a Miroslav Tomeš, ale pozvání přišlo až v prosinci 2013. Proto školu nakonec reprezentovali žáci letošní 9. A Aneta Patáková, Adam Petera, Vojtěch Jarý a kapitán Patrik Hlavatý.

Samotný den D byl pro soutěžící i jejich spolužáky, kteří jim jeli fandit, náročný. „V sedm ráno jsme nasedli do autobusu a vyjeli na dlouhou cestu. Až na pár nevolností jsme dorazili v pořádku. Bohužel na místě omdlela Helenka Melicharová, ale brzy se jí naštěstí udělalo lépe a my se mohli soustředit na hru. Konečně jsme se dostali do natáčecího studia, kde jsme zjistili, že televize a realita jsou něco docela jiného. Natáčení trvalo pět hodin. Přesto se bylo na co dívat, soutěžící ze sebe vydávali maximum, diváci také," popisuje Dorota Prouzová, žákyně 8. A.

Před posledním úkolem Úpičtí těsně vedli o dva bludišťáky, rozhodnout však měla poslední disciplína, uhodnutí historické památky. „Indicie se rozdaly, družstvo Včelek bylo ve výhodě díky více bludišťákům, které během hry nastřádalo. Oba týmy se v první odpovědi spletly, ale druhou možnost využili soupeři. Tím jsme nepostoupili do dalšího kola, které se mělo natáčet hned druhý den ráno. Čekal nás ještě poslední úkol získat pro školu alespoň plyšového bludišťáka, což se povedlo Petru Jiříčkovi z osmé třídy," dodává Petra Blahnová, třídní učitelka 9. A .

Hlavně ale viděli to, co málokdo jiný. Práci moderátorů, režiséra, kameramanů, osvětlovačů a dalších, kteří v televizi pracují.

Od vítězství jsme byli kousíček

Jak se vám natáčení líbilo?

Aneta: Byla to úžasná zkušenost, a hlavně zažili jsme to na vlastní kůži.

Patrik: Moc se mi to líbilo, mnohem lepší než učení.

Adam: Rozhodně se mi to líbilo, je to životní zkušenost a nezapomenutelný zážitek.

Vojtěch: Rozhodně to bylo zajímavé, jsem rád, že jsem podržel tým.

Co bylo nejtěžší?

Aneta: Nejspíš hádanka na konci.

Patrik: Lanová dráha.

Adam: Z televizního vysílání se mohlo zdát, že vědomostní otázky, ale pro mě byla nejtěžší lanová dráha.

Vojtěch: Tajenka.

Co nervozita před kamerami?

Aneta: Jen na začátku, ale pak už to bylo super.

Patrik: Ne, víc jsem byl nervózní z výsledku.

Adam: Na začátku ze mě nervozita spadla. Před lanovou dráhou začaly nervy pracovat.

Vojtěch: Při hře jsem kamery ani moc nevnímal.

Věřili jste si na výhru?

Aneta: Docela ano, nakonec jsme i vedli.

Patrik: Chtěli jsme vyhrát, ale soupeři měli větší štěstí.

Co se vám nelíbilo?

Aneta: Neustálé opakování scén.

Patrik: Prohra.

Adam: Mrzelo mě, že jsme prohráli, opravdu jsme byli kousek od vítězství.