Ocenění převzali při slavnostním vyhlášení v Praze z rukou dvou patronek soutěže - herečky Jitky Čvančarové a zpěvačky Petry Černocké. Kromě věcných dárků získali žáci pro svou školu také šek v hodnotě 10 tisíc korun na nákup učebních pomůcek.

Do 14. ročníku ankety Dětský čin roku přihlásily děti přes 630 příběhů, ve kterých popisovaly vlastní dobré skutky nebo skutky svých vrstevníků. Soutěžilo se v sedmi kategoriích: Záchrana lidského života, Pomoc ostatním, Kolektivní pomoc, Pomoc přírodě, Dobrý nápad, Pomoc na netu a Pomoc starším lidem. O vítězích rozhodly děti prostřednictvím internetového hlasování.

Spíchalová s Kvíčalou nejsou jedinými Trutnovany, kteří v soutěži uspěli. V roce 2015 byl oceněný Adam Zezulka ze Základní školy V Domcích a v roce 2012 Jan Eibin, Karolína Bazsóová a Radka Šrolová, rovněž ze Základní školy V Domcích.

PŘÍBĚHY
Prababička (Ondřej Kvíčala)
Vždycky, když jdu k babičce, tak její maminka, má prababička, už na mě čeká. Pomáhám jí vstát, protože je moc nemocná. Taky s ní hraji karty a vždycky se hodně nasmějeme. Staří lidé vždycky potřebují pomoct, například si s nimi hodně povídám, protože to dospělí moc nedělají. Musí se jim o všem kolem povídat, protože oni už toho pěkného asi moc nezažijí. Jsou jen doma, protože jim už nohy neslouží, a tak nemají žádné zážitky. Má prababička toho ale už zažila hodně, a tak mě tím, co vypráví, vlastně hodně naučí. Vážím si starých lidí, bez nich byl náš život prázdný.

Pro Matýska (Barbora Spíchalová)
Jednou o víkendu jsme se doma rozhodli, že půjdeme pochod „Na Sněžku pro Matýska", který startoval z Pece pod Sněžkou v sobotu 26. 5. 2018. Parkoviště při našem příjezdu už praskalo ve švech, tolik tam bylo lidí. Byl to pochod pro chlapce, který je těžce nemocný. Ze startovného dostanou peníze Matýskovi rodiče, aby za ně nakoupili potřebné věci pro jeho léčení. Když jsme putovali na Sněžku, potkávali jsme řadu dalších lidí, kteří se také rozhodli pomoci jinému člověku. Výstup to byl fakt náročný, pršelo a bylo sychravo, ale já s myšlenkami na Matýska šla statečně dál a výš. Na Sněžce jsem stihla společné focení účastníků. Pak mě zima vyhnala do lanovky a na cestu domů. A nejen mě. V Peci na nás všechny vysvitlo sluníčko a Janek Ledecký nám zahrál na cestu domů. Měla jsem v srdíčku hezký pocit. Já jsem zdravá, takže proč bych nepomohla někomu, kdo je nemocný. Udělala jsem to ráda.