Ve středu 15. března 1939 panoval v Trutnově klid. Po Mnichovské dohodě z konce září 1938 totiž patřil k německé Říši. Ve městě se odehrával běžný všední den. „Jeho obyvatelé byli zcela loajální k Hitlerovi. Ovládnutí zbytku českých zemí nacistickým Německem proto přijali se zadostiučiněním,“ řekl historik a ředitel trutnovského Muzea Podkrkonoší Vlastimil Málek.

Naproti tomu Dvůr Králové se coby české město nestačil divit. Už po šesté ráno přes něj proudila německá armáda. Náměstí obsadili vojáci s kulomety, další městem projížděli dál do vnitrozemí. „Zdejší Němci je vítají pozdravem Heil Hitler a zdvižením paže. Češi se slzami v očích a vztekem hledí na německé řady. Němí a ohromení. Jiní však s Němci ochotně mluví a ukazují jim cestu. Těch bylo ovšem velmi málo,“ zapsal Jaroslav Jakoubek do dvorské kroniky.

V noci na 15. března napadl sníh. Byl mrazivý vítr. Při ranním příjezdu Němců se ve Dvoře tvořilo náledí. Jedno vojenské auto na něm dostalo v Revoluční ulici smyk, vjelo na chodník a smrtelně zranilo čtyřiačtyřicetiletou Julii Lehkou. „Žena zemřela ještě dopoledne v nemocnici,“ zaznamenal kronikář.

K dalším incidentům nedošlo. Němci spěchali k Jaroměři obsadit tamní kasárna s českými vojáky. Ve Dvoře nechali jednoho důstojníka a 44 mužů. Až o tři dny později sem nasměrovali oddíl o síle 220 mužů. Usídlili se v budově chlapecké měšťanské školy. Strážní si zabrali zasedací síně městské rady a zastupitelstva.

Vedení města už 15. března zveřejnilo několik vyhlášek a provolání. „Vyzýváme všechno občanstvo, aby příslušníky říšské armády přijímalo vlídně a chovalo se k nim přátelsky v každém směru. Všechny obchody, živnosti a průmyslové závody musí pracovati bezpodmínečně dál. Každé porušení toho příkazu by bylo jako sabotáž přísně trestáno,“ znělo v jednom z prvních vyvěšených oznámení.

Všední život neměl být vůbec narušený. V bankách bylo možné si vyzvednout 500 korun týdně na jednu osobu. Kurz byl stanoven na 10 korun za jednu říšskou marku. Městu bylo nařízeno denně přispívat na stravování vojenského oddílu částkou 250 korun. Na nádvoří tržnice Němci vyvářeli pro chudé a nemajetné. Potřebné zboží sice odebrali z místních obchodů, ale nezaplatili ho. Uhradit ho musela obec. „Dělali dary na cizí účet,“ napsal kronikář Jakoubek.

Občané museli do druhého dne odevzdat střelné zbraně, náboje a třaskaviny. Nesměli fotografovat vojenské útvary. Hospody a veřejné místnosti mohly být otevřené pouze do osmi večer. V noci se nesměli lidé pohybovat venku bez propustky. Protože byl ve Dvoře klid, povolil velitel už v sobotu 18. března posunutí zavírací hodiny na půlnoc.