Je spoluautorem Stone Balance Pointu - prvního relaxačního hřiště na světě určeného výhradně pro vyvažování kamenů v Mladých Bukách, které otevřel s Rudolfem Novákem v září 2020 v Retroparku Sejfy, druhé takové hřiště potom letos v září ve Velkých Losinách. Podstatou tohoto umění, které vzniklo jako součást land artu, je vršení kamenů v neuvěřitelných polohách bez použití jakékoliv podpěry, drátu či lepidla. Základem je ovládnout trpělivost. O stone balancingu začal letos natáčet jako první na světě film, na kterém spolupracuje se zakladatelem a profesionálem Michaelem Grabem z Kanady, jenž přijel do Trutnova. "To je světová hvězda land artu. Kdybych to přirovnal k fotbalu, tak bych se mohl chlubit tím, že mi sedí na gauči a cpe se fazolemi někdo jako Messi nebo Maradona," říká Macek.

Jak lidé reagují, když řeknete, že jste landartista?
Uvedu takový příklad. Když jsem řekl tchyni, že jsem landartista, tak si myslela, že mám rád Daniela Landu. A to nemám.

A jak byste tedy land art lidem vysvětlil?
Je to krajinné umění, které vzniklo v 60. letech jako vzdor proti galeriím a obchodům. Umělci vylezli ven a tvořili v přírodě. Já jsem samouk. Land art jsem začal dělat, když mě pustili z blázince. Trpím bipolární poruchou a řekl jsem si, že art terapie by mohla být super, že můžu být v přírodě, kde můžu recyklovat přírodní materiál. Maluju vším, třeba bahnem z potoka, vyrábím si vlastní barvy.

Co zajímavého jste naposledy v přírodě vytvořil?
Houbu lásky neboli Loveshroom. Použili jsme na ni padlý strom, který byl uprostřed vyžraný. Rozštípali jsme ho na třísky, spojili obručemi, udělali z toho pět metrů vysokou nohu houby a třímetrový klobouk. Použili jsme kovovou konstrukci a pletivo z králíkárny. Vejdou se do toho čtyři lidi. V noci svítí. Je to na utajeném místě v lese, které není možné prozrazovat.

Trutnovský landartista Jan Macek se věnuje krajinnému umění. Na snímku letošní originální dílo Houba láska neboli Loveshroom.Trutnovský landartista Jan Macek se věnuje krajinnému umění. Na snímku letošní originální dílo Houba láska neboli Loveshroom.Zdroj: archiv Jana Macka

Jak jste se dostal k vyvažování kamenů?
Před osmi lety jsme viděli s Rudou Novákem na sociálních sítích video. Chlápek seděl v řece a vůbec se nehýbal. Najednou dal ruce pryč a řada kamenů stála na sobě. Říkali jsme, že kdyby to byla fotka, tak si někdo hezky pohrál s Photoshopem. Ale bylo to reálné video. Ještě ten den šel Ruda na Zlatý potok v Sejfech v Mladých Bukách, já do řeky Úpy v Trutnově a udělali jsme první balanc z kamenů. Vydržel stát 14 dní. Zjistili jsme, že to jde. Úplně jsme tomu propadli. Chodili jsme balancovat všude možně. Vyšli jsme z hospody, viděli dlažební kostky, tak jsme je postavili na sebe. Nebo jsme lidem přestavovali zahrádky. Byla to závislost.

Jak byste tuhle disciplínu popsal?
Je to meditační technika, nejen relaxace. Musíte u toho vypnout. Stavíme primárně v řece, ale i na jiných místech. Chápu rybáře. Sedí u vody, uklidňuje je to, ani nemusí nic chytit. Jde o ten pocit meditace. K tomu má stone balancing hodně blízko.

Kam nejvýše jste postavil kameny?
Do čtyřmetrové výšky, kde mi už nestačily štafle a výš jsem nedosáhl. Ale tohle stavění do výšek nemám rád a odsuzuji to. Jen jsem si to chtěl vyzkoušet. Není můj styl dělat co nejvyšší, ale nejobtížnější balanc. Snažím se být originální.

Stavění kamenných pyramid nebo mužíků je trnem v oku ochránců přírody.
Kamenné pyramidy v Krkonoších ochránci přírody bourají, vadí i landartistům

Proč se vám to nelíbí?
Je to masivní záležitost, ničení přírody. Lidé neodborně manipulují s kameny. Žije na nich spousta živočichů, a když je vyzvednete z vody, tak umřou. Říkám tomu, že lidí staví opičí věže.

Proč opičí věže?
Jeden turista postaví komínek z kamenů, za pět minut projde kolem další a postaví vedle druhý. Lidé se opičí. Když to takhle udělá 300 lidí denně, tak tam je komínků tři sta. A národní park to pak musí bourat. Takové stavění kamenných pyramid se nám nelíbí, proti tomu bojujeme. Jsme stone balanceři, landartisté, žijeme ve velkém souladu s přírodou. My tam jsme pořád. Nesnášíme tohle komínkování. To nemá s meditací nic společného, to postaví každý. Byli jsme se stavěním pyramid v národních parcích spojováni, přitom to neděláme. Věnujeme se naopak edukaci a workshopům. Došlo to tak daleko, že mě to odradilo a pět let jsem kameny nestavěl kvůli různým haterům. Hřiště na stone balancing bylo naší odpovědí na turistické komínkování v Krkonošském národním parku.

Jaké kameny tedy používáte vy?
Když stavíme u řeky, tak nebereme kameny z řeky, ale ze suché pláže a suchých míst, kde živočichové nežijí. Kamarádky letušky nám vozí kameny ze světa. Máme je z Brazílie, USA nebo z Londýna z Temže. Na hřišti pro stone balance máme materiál ze smetiště v Mladých Bukách, kde máme povoleno si kameny brát. Lidé je tam vyvážejí, my je očistíme a používáme.

Pokřtěno! První hřiště na světě pro stone balancing nebo-li vyvažování kamenů bylo v sobotu otevřeno u lesní plovárny Retropark Sejfy v Mladých Bukách.
Naštvali se kvůli věžičkám z kamenů na Sněžce a postavili první hřiště na světě

Za jak dlouho postavíte jeden balanc?
Zakladatel stone balancingu Michael Grab si v řece hodinu staví lavičku, na kterou si sedne v holínkách, šest hodin balancuje šest kamenů. Osmou hodinu staví na špičku velký kámen na špičku. To je skvělá dovednost. Říkal, že mu hodně pomohly zkušenosti se stavěním lega.

Vy stavíte jak dlouho?
Jeden balanc zhruba dvacet minut. Nejtěžší je poslední část, takzvaný topák, kdy se navrch dává největší kámen. Je to efektní. V tom je ten trik, balancovat s velkými kameny.

Co neobvyklého jste postavil z kamenů?
Gauč z kamene v životní velikosti pro Jana Krause ve stylu jeho pohovky, kterou má v talk show. Natřel jsem ho barvou z rozdrcených kamínků a černého čaje u Lidlu. Nabídli jsme ho panu Krausovi, ale neozval se. Postavili bychom mu takový gauč u něj v talk show v divadle.

Jak to s gaučem z kamene dopadlo?
Spal na něm bezdomovec a lidé to rozebrali.

Trutnovský landartista Jan Macek se věnuje krajinnému umění v přírodě. Na snímku jeho dílo nazvané Gauč.Trutnovský landartista Jan Macek se věnuje krajinnému umění v přírodě. Na snímku jeho dílo nazvané Gauč.Zdroj: archiv Jana Macka

Letos v létě jste začali natáčet film. O čem bude?
O stone balancingu, protože o něm ještě nikdo film nenatočil. Je to můj sen, tak si ho splním. Budeme první na světě, stejně jako jsme byli s hřištěm. Tajili jsme to, aby to někdo neudělal také. Landartisté se totiž často kopírují. Bude to film Honzy Macka a jeho přátel. Lidé, kteří na něj přispívají, budou v titulcích. Pokračovat budeme na jaře.

Jan Macek žije a tvoří v Trutnově. Od street artu plynule přešel k land artu. Na krajinném umění ho fascinuje krátká životnost děl. Pracuje většinou bez nástrojů a pouze s materiálem nalezeným na místě. "Navazuji na odkaz prehistorického umění prvních lidí, kteří si stejně jako já vyráběli nástroje a barvy z přírodních materiálů. Mým "malířským plátnem" je podkrkonošská krajina, o které tvrdím, že je současně mým ateliérem i galerií. Vyrábím si vlastní barvy, maluju vším, třeba bahnem z potoka," říká o sobě. V přírodě na utajeném místě letos postavil s autorem Janem Trojákem a dalšími kolegy pět metrů vysokou Houbu lásky neboli Loveshroom. V roce 2019 vydal knižní prvotinu s názvem Jdu si pro tebe. Jedná se o soubor třinácti autobiografických povídek. Kapesní knížku si také sám ilustroval. O rok později byla nominována na Cenu Miroslava Švandrlíka o nejlepší humoristickou knihu českého autora.