Čtrnáctidenní dílny pod širým nebem vyvrcholí vernisáží vytvořených děl 20. srpna ve 14 hodin. Z technických důvodů autoři tentokrát rozbalili své nádobíčko na prostranství, kde se již jednou konalo.

„Nevadí nám, že nebudeme letos sochat na louce před hrobkou. I tady to má svůj půvab. Hlavně aby se nezhoršilo počasí,“ poznamenala včera dopoledne jedna z patnácti účastníků sympozia Marie Šrámková, profesí zlatnice. Tentokrát se pustila do tvorby abstrakce z pískovce. „Vzala jsem si na sympozium týden dovolené, tak věřím, že to stihnu. Vždy se těším. Je to pro mě jiná práce, chce to víc síly, ale baví mě to, je to relax,“ svěřila se při opracovávání svého kusu kamene.

Mezi účastníky sympozia jsou absolventi odborné sochařské kamenické školy v Hořicích, studenti vysokých uměleckých škol, dále lidé, kteří se profesně věnují výtvarným uměleckým směrům, ale i laici, které tvoření zkrátka baví. Den ode dne pod jejich rukama začnou původní kusy pískovce či dřeva nabírat nových tvarů a podob, tak, jak to osobní invence tvůrcům umožňuje.

Pískovec, který autoři opracovávají, pochází z lomu u Ostroměře. V loňském roce pořadatelům akce z KD Střelnice a vrchlabsko–dvorské skupiny umělců Kakocuco pomohla dotace z Evropské unie, díky které mohla být práce deseti sochařů zaplacena. Všechny výtvory zůstávají rok na výstavě v klášteře a pak se vždy obměňují. Deset zmíněných děl z loňska zůstane ve Vrchlabí napořád. Jen se pro ně stále hledá vhodné umístění. Duchovními rodiči festivalu pod širým nebem jsou Vendula Peřinová a Matěj Skavroň, absolventi hořické sochařské školy. Sympozium si každoročně nachází nové příznivce. Na sochaře se chodí dívat veřejnost, někdy sem přicházejí i cizinci. Student Akademie výtvarných umění Karel Kunc pochází ze Dvora Králové. „Jsem absolventem hořické školy, jezdím sem rád. Je tu připraven dobrý kámen, mám zde i několik kamarádů,“ svěřil se další z tvůrců, jenž letos opracovává pískovec do finálního tvaru kajaku.

Úplně poprvé se do sochařského sympozia zapojil Petr Hilbert z Janova nad Nisou. „Loni jsem zde byl na vernisáži. Líbila se mi, tak to chci také zkusit. Kromě malování se zabývám tesáním do pískovce, pracuji se dřevem,“ řekl tento účastník uměleckého festivalu, který má prý například v pražském Rohlíku umístěnou svou pískovcovou sochu. Na vrchlabské zahradě si postavil stan. „V noci to v něm přečkám a jinak stejně celý den pracuji,“ podotkl ke svému působení na sympoziu. Jeho výtvor zřejmě ponese název Srdce. „Myslím, že srdcí není nikdy dost,“ dodal k výběru svého motivu Petr Hilbert.