Na Trutnovsku, stejně jako v celé republice, ihned vyvstal mohutný odpor proti okupaci. První den „spřáteleného“ vpádu došlo také k jedinému úmrtí, a to devatenáctiletého sovětského vojáka Juraje V. Danilova. Na Polské ulici se dopoledne rozhořela barikáda, která byla živena starými pneumatikami, a stala se hlavním mís〜tem setkání lidí odmítajících vojenskou intervenci.

ONV vydal během odpoledne letáky odmítající spojeneckou okupaci. Do informování obyvatel se zapojil i místní rozhlas po drátě, který během prvního týdne stejně jako tiskoviny potvrzoval odmítavé stanovisko k intervenci téměř všech trutnovských i celostátních institucí. „S kolegy jsme se shodli, že je nutné vydávat nějaký leták nebo noviny,“ vzpomíná Vladimír Wolf, od srpnových událostí člen redakce Krkonošské pravdy. Tak společným úsilím E. Štefana, V. Junka, V. Wolfa a dalších vzniká mimořádné vydání Krkonošské pravdy s podtitulem „Novináři Trutnovska všem věrným Čechům.“

Obsahem těchto novin, čítajících jeden list, bylo opět především informování obyvatel a morální podpora. Během následujícího týdne vyšlo 7 těchto mimořádných vydání. Komunistický dogmatik a normalizátor Jaroslav Metelka v knize Krkonoše – Podkrkonoší tvorbu Krkonošské pravdy shrnul: „Zvláštní vydání zůstanou vždy otřesným dokladem naprosté politické dezorientace, šovinistické hysterie a nenávistného antisovětismu.“

Mezitím se lidé sjednocovali v ulicích a na barikádě. „Chytli se za ruce a v dálce před nimi stály tanky. Na zemi ležely ruské vlajky, aby přes ně musely jet,“ vzpomíná Miroslav Šafařík, účastník srpnových událostí, a Vladimír Wolf dodává: „Lidé byli velmi znechuceni a oprávněně. Brali jsme to jako zradu na nás na všech.“

K vidění tak byly situace, kdy obyčejní lidé rozmlouvají s vojáky, aby se vrátili zpět domů. Zvláště pak polští vojáci byli z tohoto stavu značně zmatení, což potvrzuje svojí vzpomínkou i Vladimír Wolf: „Po 24 hodinách polští vojáci nevěděli, co mají dělat. Flákali se v kasárnách kolem tanků a na hlavních sušili věci. Pak mi později říkal předseda ONV Čermák, že druhý nebo třetí den okupace byl pozván polským plukovníkem na Bojiště, kde měli tábor, a ten velitel se mu celou dobu omlouval, že sem vtrhli…“

Z rozpačité situace se místní obyvatelé snažili vymanit organizovanými protesty, především pak vydáváním výzev v polštině, psaním nápisů na zdi a na silnice, případně vymýšlením různých vtipů, jak vzpomíná Miroslav Šafařík: „Někdo pak vymýšlel vtipy jako Lenine, vstávej! Brežněv se zbláznil!“

Filip Šanc