Krajský soud totiž v pátek „rozsekl“ letitý spor o cenu za čištění vody mezi městem a vlastníkem čistírny, společností Evorado Import. Na základě znaleckých posudků stanovil cenu a konstatoval, že za roky 2005 a 2006 Dvůr uhradil na zálohách víc, a firma tak má vrátit přeplatek téměř 10 milionů korun. Současně ale rozhodl, že v letech 2007 až 2013 město hradilo méně a nařídil mu doplatit asi 17,3 milionů korun. V součtu tedy Dvůr Králové zaplatí 7,7 milionu korun. „V obou sporech stanovil soud cenu podstatně nižší, než požadoval vlastník čistírny. Z tohoto pohledu je pro nás rozhodnutí krajského soudu poměrně příznivé,“ zhodnotil dvorský starosta Jan Jarolím.

A naději se na včerejší tiskové konferenci snažil přenést i do dalších chystaných jednání. Co dříve nebylo možné kvůli hádkám o peníze, by nyní mělo jít snadněji. „Tohle je návod pro majitele čistírny, jak se s městem sejít na jedné vlně, jak se shodnout na ceně,“ prohlásil starosta.

Vedení Dvora Králové se teď chce co nejdřív vrátit k jednacímu stolu a domluvit si s firmou zpětně ceny za čištění v období 2014 až 2018. I v tomto případě ale reálně hrozí, že bude město doplácet. „Kdybychom například vycházeli ze sumy stanovené krajským soudem, měli bychom velmi hrubým odhadem doplatit za posledních pět let asi 12,5 milionu korun,“ upozornil Jan Jarolím. Společně se soudem stanovenou sumou je to zhruba 20 milionů korun.

Město si proto už od roku 2015 odkládalo stranou peníze, aby případně mohlo částky včas uhradit. Na bankovním účtu má nyní připraveno v rezervě přes 57 milionů korun. Doplacením toho, co bylo, ale problém nekončí.

Vyjednat chce radnice co nejdřív také zálohy pro další roky. „Jsme domluveni, že si sedneme, abychom se domluvili. Bude-li vůle na obou stranách, mohli bychom to do konce roku 2019 mít,“ řekl včera starosta.

Ceny stanovené soudem podle něj budou u takových obchodních jednání velmi důležité. „Narovnali jsme si tím minulost. Nyní mohou obě strany v jednáních dělat ústupky, takže bychom se už měli někde potkat,“ naznačil Jarolím.

Hlavně by ale mohlo dojít k vyjasnění další zásadní otázky: Zda město bude mít vlastní čistírnu odpadních vod? Pokud by se totiž povedlo uzavřít dohodu o cenách za čištění k oboustranné spokojenosti, nemuselo by město uvažovat o krizových řešeních a splašky by mohly dál téct do čističky soukromého vlastníka. „Když budeme stavět novou čistírnu, bude nás to stát velké peníze. Když budeme kupovat tu stávající a následně ji ještě intenzifikovat, bude nás to stát velké peníze. Dohoda se soukromým vlastníkem, který by čistírnu dál provozoval za přijatelné ceny, je pro nás nejlevnější,“ konstatoval dvorský starosta.

O vlastní čistírně uvažovali už předchůdci současného starosty. V roce 2015 ji firma skutečně nabídla městu za zhruba 300 milionů korun, ale radnice tehdy návrh odmítla. Obávala se, že by musela ještě další velké částky vynaložit do modernizace.

Dvůr si chtěl radši postavit vlastní. Dokonce na ní získal dotaci, ale veřejnou zakázku napadl jeden z účastníků a projekt se zbrzdil. Protože by se ho nepovedlo dokončit ve stanoveném termínu, radnice ho zastavila a dotaci vrátila. Loni se Dvůr ucházel o dotaci znovu, ale se žádostí o podporu stavby nové čistírny za zhruba 182 milionů korun neuspěl. „Stavět vlastní čistírnu je pro město nejméně komfortní varianta. Nejde totiž o řády desítek milionů korun, ale stamilionů,“ připomněl Jan Jarolím.