Libor Dušek, etnolog a sociální antropolog z Vrchlabí, se s několika krkonošskými spiritisty setkal. V rozhovoru pro Deník popisuje, jak lidé duchy vyvolávali, proč se spiritismu věnovali, jak je vnímalo okolí nebo jestli je pravda, že fanatičtí duchaři v Žacléři po válce vyvolávali duch Hitlera.

"Důvodů, proč se lidé spiritismu věnovali, bylo více, ale zejména se jim prostřednictvím komunikace se zemřelými dostávalo odpovědí na různé otázky. Ty mohly být osobního či intelektuálního charakteru. Záleželo na sociálním prostředí účastníků. Některé skupinky chtěly například dekonstruovat dějiny světa, rozklíčovat univerzální etiku či morálku nebo se orientovali na takzvané medijní kresby, prostřednictvím nichž poznávali jiné planety, živočichy a rostliny. Jiní se ptali, jestli syn padl ve válce, nebo jestli mají na výročním trhu prodat krávu," říká Libor Dušek, který působí jako odborný asistent na Katedře sociální a kulturní antropologie Univerzity Pardubice.

Sociokulturní antropolog a etnolog Libor Dušek z Vrchlabí, odborný asistent Katedry sociální a kulturní antropologie Univerzity Pardubice.Zdroj: archivByl Trutnov skutečně místem, kde se konaly první duchařské seance v Čechách?
Když se budeme striktně držet prokazatelně doložených historických zdrojů a souvztažnosti k spiritistickému hnutí, tak ano. Nejpozději v roce 1879 si trutnovský továrník, konstruktér a vynálezce Ignaz Etrich zval do Trutnova média z Velké Británie a USA a ve své vile v Horním Starém Městě pořádal pravidelné spiritistické zasedání pro dělníky a dělnice jeho textilek v letech 1881-1887. Ti poté šířili tento pozoruhodný fenomén v krkonošských a podkrkonošských vesnicích. Jako první médium byla známa paní Votočková z Jestřabí, která právě v Etrichově fabrice pracovala a účastnila se seancí. Nicméně ústní výpovědi osob věnujících se spiritismu v Krkonoších z 80. a 90. let 19. století, například pana Heváka z Vysokého nad Jizerou, vypovídají o tom, že se duchařilo už v 60. letech 19. století. Podobné období čteme mezi řádky ze souboru povídek Blouznivci našich hor Antala Staška z roku 1896, kde vykresluje duchaře jako lidi, kteří už se spojení s oním světem věnují několik desetiletí. Mnozí badatelé kořeny spiritismu na území českých zemí hledají ještě dříve a spojují je převážně s krajinou nebo i Jednotou bratrskou, která v 17. století víceméně zanikla. Též nesmíme zapomenout na Františka Pavlíčka z Českých Budějovic, který koncem 70. let 19. století přeložil klíčový spis Kniha duchů zakladatele spiritistického hnutí Allena Kardeca. Nicméně o komunikaci se zemřelými se zajisté pokoušeli už lidé v pozdním paleolitu. Zkrátka a dobře, počátky jsou příznačně zahaleny rouškou tajemna.

Tušíte, jak se Etrich z Trutnova dostal ke spiritismu?
Etrich studoval počátkem 60. let v britském Leedsu a do zahraničí poté jezdil celý život. Nevíme přesně, kdy a kde se se spiritismem setkal teoreticky i prakticky, ale jisté je, že ve Francii či Británii byla nauka v tomto období etablovaná v určitých intelektuálních kruzích, tak tohoto vzdělaného a hloubavého chlapíka zaujala.

Jak tenkrát takové seance vypadaly? Vyvolávali jejich účastníci duchy?
Původní, řekněme intelektuální seance, měly svá pravidla. Když ale od 80. let 19. století začalo duchaření žít vlastním životem v (pod)krkonošských vesničkách, forma seancí se různila. Každopádně klíčová byla vždy postava média - tedy prostředníka. Skrz něj účastníci komunikovali se záhrobím.

Dařilo se jim vyvolávat duchy?
Forma seancí byla opravdu různá s ohledem na dobu a účastníky seance. Důležitá byla vždy přítomnost média a aby všichni přítomní byli vnitřně naladění na setkání s oním světem. Kontakt se záhrobím se dařil, jinak by se lidé opakovaně k seancím nescházeli.

Rozšířily se seance i do dalších míst v Krkonoších?
Ano, fenomén se šířil poměrně rychle nejprve v Krkonoších a Podkrkonoší. Nejdříve mezi česky hovořícími lidmi, brzy i mezi Němci. Další centra byla v Radvanicích na severní Moravě, na Českobudějovicku, v Praze a samozřejmě i jinde. Přívrženci vydávali tematické časopisy, knihovny, pořádali přednášky, výstavy. V tomto ohledu byl zvlášť v první třetině 19. století nejaktivnější Karel Sezemský působící v Hrabačově, později v Nové Pace.

Kolik lidí se spiritismu věnovalo?
Největšího rozmachu hnutí zaznamenalo v období 1. světové války a krátce po ní. Je ale problematické šermovat konkrétními reálnými čísly. Nicméně se spiritismem mělo na území Československa v různé míře zkušenost zhruba 300 000 lidí (někdo udává i více), ale k těm skutečně aktivním, pravidelně praktikujícím a ponořeným, patřilo zhruba 10, možná i 15 tisíc, soudě zejména dle nákladů tematických časopisů a literatury.

Proč vůbec lidé spiritismus praktikovali?
Důvodů bylo více, ale zejména se jim prostřednictvím komunikace se zemřelými dostávalo odpovědí na různé otázky. Ty mohly být osobního či intelektuálního charakteru, opět záleželo na sociálním prostředí účastníků. Některé skupinky chtěly například dekonstruovat dějiny světa, rozklíčovat univerzální etiku či morálku nebo se orientovali na takzvané medijní kresby, prostřednictvím nichž poznávali jiné planety, živočichy a rostliny. Jiní se ptali, jestli syn padl ve válce, nebo jestli mají na výročním trhu prodat krávu.

V Etrichově vile v Horním Starém Městě se v 19. století konaly první duchařské seance v Čechách.V Etrichově vile v Horním Starém Městě se v 19. století konaly první duchařské seance v Čechách.Zdroj: archiv Libora Duška

Neměli oplétačky s policií nebo soudy? Byly to tajné schůzky?
Ano, v podstatě byli neustále v jakési poloilegalitě, za 2. světové války pak vyloženě zakázáni. To také způsobilo postupný zánik hnutí.

Jak na ně nahlíželi ostatní obyvatelé a veřejnost?
Nepříliš lichotivě, zejména proto, že byli bráni jako odpadlíci od církve, což mnozí hrdě deklarovali. Pro většinu veřejnosti to byli vždy podivíni, ačkoliv v určitých obdobích a otázkách mohli být někteří majoritou respektováni. S určitou mírou nadsázky se jednalo o „duchovní underground“, protože si s výkladem duchovna a víry vystačili sami, což se pochopitelně nelíbilo církevním představitelům.

Na přednášce v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově, která se věnovala spiritualismu v Krkonoších, zaznělo, že fanatičtí duchaři v Žacléři vyvolávali po válce duch Hitlera. Bylo to skutečně tak?
Existuje takový článek v poválečném regionálním tisku, ale netroufám si odhadnout, do jaké míry je dílem propagandy. Pravděpodobně ale určitá skupinka lidí se o něco podobného snažila. Dlužno však podotknout, že skuteční spiritisté nikdy „nevyvolávali“ konkrétní zemřelé, záhrobní entita se vždy projevila spontánně. Často ani účastníci netušili, s kým mají tu čest, jindy ducha dle indicií poznali.

Jak dlouho přetrvala éra spiritismu? Byla hodně utlumena totalitním režimem?
V 50. letech 20. století se hnutí prakticky rozpadlo a až na určité solitérní výjimky přestalo fungovat. Z vlastního terénního výzkumu vím, že výjimečně se duchařilo ještě v 60. a 70. letech. Poté došlo k revitalizaci po roce 1989, ale nit byla přetrhnuta. Možná někde kontinuita trvala, ale účastníci zůstali v utajení.

Setkal jste se s někým v Krkonoších, kdo se takovým seancím věnoval?
Ano, zhruba s deseti lidmi, kteří se seancí účastnili jako dospívající za 2. světové války a krátce po ní, výjimečně i v dalších desetiletích. Bohužel už dnes nikdo z nich nežije.

Lidé na duchařské seance obvykle nahlížejí skepticky. Jak věrohodné to podle vás bylo?
V tomto ohledu nejsem kompetentní nic hodnotit a soudit. Žádné seance jsem se neúčastnil, protože jsem nikdy nebyl přizván. Osobně nemám ale důvod nevěřit literatuře a výpovědím pamětníků, tedy tomu, že mezi dvěma světy (pozemským a záhrobním) existuje komunikace, která může být v různých kontextech inspirativní, ačkoliv ji racionální věda nedokáže vysvětlit, a tudíž ji zpochybňuje. Nestojím tedy ani na jedné straně pomyslné barikády a snažím se uplatnit kritické myšlení okořeněné špetkou intuice.

Co vás na spiritismu v Krkonoších zaujalo?
K tématu přistupuji spíš z hlediska své profese sociokulturního antropologa a historika a tento fenomén je pro region velmi důležitý. Též mě samozřejmě imponuje tajemství, které téma prostupuje.