Od těchto škol se očekává jakási „přidaná“ hodnota ke standardnímu vzdělávání, a proto nemusejí být finanční a demografické hledisko vždy směrodatné. Své o tom vědí na Gymnáziu a střední odborné škole, známější spíše jako sportovní gymnázium, v Jilemnici, kde jsme se na současnou situaci zeptali ředitele Jiřího Šorma.

Jste nejstarším sportovním gymnáziem v bývalém Československu, letos škola oslaví 35 let své existence. A přesto zazněly z krajského úřadu v Liberci hlasy o rušení oboru. V jaké kondici škola je?
Škola má 400 žáků, z toho sportovní gymnázium 80 ve čtyřech třídách. Zaměstnáváme 61 lidí. Škola už jednou „optimalizací“ prošla za mých předchůdců v letech 2005-2006, kdy došlo ke sloučení SPŠ textilní s gymnáziem a sportovním gymnáziem. Jedním z pozůstatků sloučení je šest zastaralých budov, jejichž provoz je pro nás resp. zřizovatele velmi nákladný. Žáci i kantoři musejí denně několikrát přecházet mezi budovami, což komplikuje výuku. Na druhou stranu můžeme ale s nadsázkou říci, že si přecházením udržují dobrou kondici jak žáci, tak i pedagogové.

Jste sportovním gymnáziem, jaké „obory“ tedy vaše škola nabízí?
Vzdělání v oboru sportovní příprava nabízíme ve sportech atletika, běh na lyžích, biatlon, skok, severská kombinace, alpské disciplíny a snowboarding. Tradičně naši školu proslavují zejména zimní sporty. Např. na olympijských hrách vloni ve Vancouveru startovalo hned jedenáct našich žáků nebo absolventů: skokani Koudelka s Hájkem a Maturou, biatlonisté Vítková, Zvařičová, Rerzlerová, Vejnarová a Soukup, sjezdař Trejbal nebo sdruženáři Slavík s Kutalem. Nicméně vzhledem k věkové skupině našich studentů (16 – 20 let) připravujeme reprezentanty především pro juniorská mistrovství světa, Evropy, světové a evropské poháry, olympiády mládeže a mezistátní utkání…

Vaše škola je výběrová, sporty, které nabízíte jsou náročné na materiál, peníze, klimatické podmínky i čas. Dá se to všechno vůbec skloubit, aby to fungovalo?
Vedle objektivních podmínek, které jste uvedl, jsou pro nás důležité také zdravotní a morálně – volní předpoklady žáků, zázemí jejich rodin a domovských klubů. Ale i úzká spolupráce s příslušnými sportovními svazy a resortními středisky vrcholového sportu. Bez celého komplexu služeb a podmínek nelze špičkové závodníky vychovávat. A jednou z veledůležitých podmínek je i vzdělávání, aby nám ze sportovců nerostla „švihadla“. Kombinace toho všeho představuje nasazení v podstatě od rána do večera, sedm dní v týdnu, po celý rok a to jak žáků, tak i trenérů, kantorů, vychovatelů na domově mládeže a vedení školy. Tj. přes týden škola a tréninky, o víkendech zpravidla závody, poměrně častá soustředění, když se žáci zrovna neučí, nebo netrénují, tak chodí po doktorech nebo na regeneraci. Trenéři mají za svěřence na akcích zodpovědnost doslova non-stop, žáci si zase neustále zpětně doplňují učební látku, mnozí kantoři musejí mít skoro „svatou“ trpělivost. Uvědomte si, že žáci mají vedle stejného počtu zhruba 33 hodin týdně v rozvrhu jako klasická gymnázia ještě v průměru 16 hodin sportovního tréninku navíc! Každopádně výstupy (maturita, přijímací zkoušky na VŠ) mají sportovci shodné s nesportovci. Je to náročný a nákladný systém, ale funguje to, o čemž svědčí i naše výsledky. Sportuchtivých a schopných dětí ubývá zejména v individuálních, vytrvalostních disciplínách, na které se zaměřujeme zrovna my. Přesto sport i studium držíme na vysoké úrovni.

Škola je v podstatě na venkově. Jak se daří ji naplnit žáky a přesvědčit zřizovatele o jejím zachování?
Zřizovatele se snažíme přesvědčit výsledky jak studijními, tak sportovními. A v současné době máme v připomínkování zásadní analytický a koncepční materiál jako strategický dokument školy, který předložíme Krajskému úřadu Libereckého kraje. Na koncepci mj. úzce spolupracujeme s vedením města Jilemnice, které se za nás jednoznačně postavilo. Naplněnost sportovních tříd v počtu 20 žáků na ročník, jedná-li se o individuální sporty, navíc na venkově, není vůbec špatná. Podmínky pro trénink, jak v létě, tak v zimě, venku i pod střechou, jsme si tu za ta léta vytvořili skoro ideální. Já vím, že by se mnou někteří Jilemničtí možná nesouhlasili, protože „doma nejsi nikdy prorokem“, ale vím z reakcí jiných trenérů a závodníků, kteří sem jezdí na soustředění, že nám polohu Jilemnice, její vybavenost, klimatické podmínky apod. málem závidí. Je pak především na trenérech, aby o tom přesvědčili mladé sportovce, jejich rodiče, trenéry, kluby. Jenom z jilemnických dětí sportovní gymnázium nenaplníme. Ze sportů na škole jsou v poslední době na výrazném vzestupu atletika a sjezdové disciplíny včetně snowboardingu a to jak početně, tak i výkonnostně.

Zmínil jste nově zpracovanou koncepci školy. Můžete zmínit její hlavní body?
Zásadně vycházíme z demografických údajů a kvalifikovaných odhadů pro příštích 15 let co se týká porodnosti, počtu obyvatel, spádových oblastí, dostupnosti Jilemnice, situace středních škol v přilehlých regionech a samozřejmě z dlouhodobého záměru LBC kraje. Samozřejmě jsme museli přihlédnout také k ekonomickým aspektům celkové optimalizace školství. Naším nesporným argumentem je vedle sportovní a studijní úspěšnosti také uplatnitelnost našich absolventů. Až budeme mít materiál dostatečně opřipomínkován, vyvěsíme jej na web školy. Zatím nás nikdo neruší ani neslučuje. Krajský úřad jen „vypustil balónek“, který nás vyburcoval k hloubkové analýze a sebereflexi, což nyní vidím jako prospěšné.

Dotýká se Sportovního gymnázia nějak také nejnovější vývoj situace v českém sportu?
Podfinancování sportu u nás, zejména práce s mládeží a činnosti základních článků péče o děti a mládež, občanských sdružení, jejich sportovišť, škol apod. je dlouhodobým problémem. Vím z praxe, že o peníze na platy, pohonné hmoty, pronájmy, na provoz a údržbu sportovišť, na pořadatelství soutěží vedou stovky mých kolegů v celé republice denně mnohdy až nedůstojná jednání. Kauza Sazky a ČSTV tento problém vytáhla na světlo. Na pozadí nejaktuálnějšího vývoje financování sportu v ČR jako celku je nutné o to více podporovat sportovní gymnázia jako nezbytný článek systému péče o talentovanou mládež. Jinak by české sportovní reprezentaci hrozil generační výpadek a mnohde doslova „bílá“ místa na sportovní mapě. Do hry ale vstupují další významné faktory jako např. prevence sociálně patologických jevů, zdravý životní styl a všestranný rozvoj osobnosti. Sportovci jsou při odchodu z naší školy přes veškeré komplikace, které jsme zmínili, do dalšího života připraveni zvládat stresové situace, pracovat v náročnějších podmínkách, jsou vytrvalejší, systematičtější, odolnější. A někteří k tomu přivezou i medaile z vrcholných sportovních akcí a proslaví republiku. Jsem přesvědčen, že za to naše práce a práce sportovního gymnázia nejen v Jilemnici rozhodně stojí.

Michal Rojšl